DIVADLO 23/Plzeň 2015 (No. 5)
Lodní kajuta, kde se odehrává vše, co může rybář na moři zažít. S tím na letošní Plzeň přijeli – měli odvahu přijet – Islanďané, divadlo Vesturport z Reykjavíku.
Brim (Vlnolam) přináší prožitek samoty. FOTO archiv souboru
Jejich inscenace Brim (Vlnolam) přináší v první linii aktuální prožitek samoty. V tomto případě její tvrdší verze: arktické samoty. A z ní plynoucí arktické hysterie. Člověk, sám, ztracen v nekonečnosti bílých sněhových plání vedoucích odnikud nikam, či mořských pustin vedoucích tamtéž. Iluze lodi, stvořená pro nás z krychle, do jejíhož podpalubí můžeme jednou stranou nahlížet, se mírně pohupuje na vlnách Severního ledového oceánu, tu a tam zabručí lodní motory, když je třeba uniknout bezvětří. Jenomže nikde žádná ryba. Na Islandu je to důvod ke stresu (to český rybář nepochopí). Atmosféra na lodi houstne. Ponorková nemoc. Pevnina je daleko, všude jen modrá pustina. A žádná ryba. Je to drsný severský příběh, bez zápletky (vše napínavé odehrává se v epické rovině), bez katastrofy (když pomineme jednu sebevraždu v tísnivých podmínkách lodního podpalubí). Ale určitě ne bez katarze.
Kdybych napsal, že je to oslava těžkého života člověka a jeho boje s přírodou za polárním kruhem, znělo by mi to jako nesnesitelná fráze. FOTO archiv souboru
Kdybych napsal, že je to oslava těžkého života člověka a jeho boje s přírodou za polárním kruhem, znělo by mi to jako nesnesitelná fráze. Porozuměli by mi asi jen ti, kdo představení viděli. A možná ani oni ne. Možná tedy slevím: žádná oslava se nekoná, je to jen divadelně velmi efektivní zpřítomnění tohoto boje. A co váží víc: pravdivé. Když inscenaci hráli Reykjavičtí poprvé vestmannaeyjarským rybářům, dostali od nich spontánní placet na celé čáře. Neumím si představit tvrdší publikum.
///
Předchozí díly denních zpravodajství z festivalu DIVADLO:
Komentáře k článku: DIVADLO 23/Plzeň 2015 (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
