Divadelní noviny > Kritika

Divadlo, které se nebojí být bezelstné

Nezávislý divadelní soubor 6-16 působí na české scéně již třetím rokem. Jeho poetika je vlastně modelovým příkladem chudého divadla. S minimálními prostředky, kočováním po různých divadelních i nedivadelních prostorách, s pár herci a kvalitními neokoukanými texty otevírají neotřelý dialog s publikem bez ambice naplnit velké sály. Za tímto formátem si divák tudíž musí cestu hledat, ale když ji najde, stane tváří v tvář spontánní čistotě vykostěné až na samou podstatu divadelnosti. Od letošní sezony bude mít hledání snazší: soubor se usadil na Jatkách78 a přenesl sem všechny svoje dosavadní tituly.

Nejnovější inscenace Hard Sell je dokonalou koláží detektivních stereotypů. Text Craiga Baxtera původně napsaný pro cambridgeské divadlo Menagerie pracuje s velmi jednoduchou situací: dva vyšetřující vyslýchají pozůstalou po zabitém miliardáři Sandokanu Horváthovi a postupně tak odkrývají kauzu jeho vraždy. Tvůrci posouvají text do českých reálií a období bouřlivých devadesátých let. Hodný polda poručík Čuně (Jan Jankovský) a zlý polda kapitán Šrot (Kryštof Rímský) se však potýkají s drobným problémem – manželka zesnulého Lea de May (Jana Polášková) jim neřekne ani slovo. A proto musí vyšetřující vstoupit do rolí všech angažovaných osob a rozehrát v rámci výslechu divadlo na divadle. Režisér Filip Nuckolls pracuje s velmi jasnou interpretací postav a Čechům blízkou cynickou nadsázkou. Čím blíž se Čuně i Šrot dostávají ke kořenům zločinu, tím dokonaleji se převtělují do osob, které hrají. Jan Jankovský plynule přechází z ustrašeného zoufalce do agresivního mafiána nejen hlasově, ale i drobnými změnami tělesného napětí. Jana Polášková, která během celé inscenace nepromluví, dokáže přesně vyjádřit pocity své postavy, aniž by se výrazněji pohnula, stačí jí změnit mimiku, svěsit ramena nebo udělat skoro nepozorovatelné gesto. Na scéně jsou jen tři židle a několik málo rekvizit, a tak jsou to právě herci, jejichž úkolem je detailně evokovat dění. To se jim daří s přehledem. Jediným problémem je pro mě místy nedotažená transformace do českého prostředí – jména postav, vila v Jevanech nebo zmiňovaná ústecká uhelna například nekorespondují se zmínkou o oranžových vězeňských uniformách typických pro anglicky mluvící země. Nepřesné detaily se však v celku ztratí, a tak Hard Sell představuje černohumornou a stále aktuální výpověď o stavu české společnosti, které nejsou cizí finanční machinace ani mafiánské podsvětí.

Vůbec první inscenace 6-16 Bull pojednává o šikaně na pracovišti. Obzvláště u nás se o tomto problému mluví stále jen velmi málo, a proto jde o unikátní formát přesahující do sociálních sfér. Tím spíš, když se titul ještě hrál v původních prostorách luxusního kancelářského komplexu Opero. Fokus vzhledem k minimálním scénickým prostředkům opět míří na text a herce. Přes humorný začátek se inscenace pomalu prokousává až k bolavému jádru spočívajícímu v bezmoci obětí a absenci spravedlnosti. Zatímco divák, usazený v pohodlných designových křesílkách, sleduje gradující útlak pracovníků, pomalu mu dochází, že do podobné situace se může dostat každý – v takových kancelářích sedíme dnes a denně skoro všichni. Rímský, Jankovský, Kusnjerová/Trnková a Hampl/Nuckolls najednou ztvárňují až mrazivě autentické archetypy lovců a kořistí.

S úplně jinou náladou pracuje Correspondence, kterou režíroval Paul Bourne, spojka Divadla 6-16 a britského Menagerie Theatre. Neuchopitelný časoprostor hry současné dramatičky Claire MacDonald, který se proměňuje podle výroků postav, činí z dialogu muže (Jan Jankovský) a ženy (Petra Špalková) cosi univerzálního, aplikovatelného na zkušenost kohokoli. Díky jednoduché scénografii, složené z několika židlí a lamp, řetězce světýlek a velkého vzorovaného koberce, přechází důraz na slovo, hlas a atmosféru vyvolané emoce. Inscenace je pojata jako slovní hra, která jako by vznikala právě teď a tady. Text osciluje mezi filosofickou hloubkou a citlivým vykreslením vztahu jemného ženského a drsnějšího mužského principu. Bez násilí, bez falše, bez potřeby exhibovat.

V Untitled, autorském projektu Mileny Steinmasslové, přechází důraz ze slova na pohyb. Obzvláště Jakub Gottwald dokáže do fyzické stránky svého projevu zapojit prvky nového cirkusu a grotesky. Podobně jako v Correspondence se náhodně setkávají dva lidé, ona a on, a zcela nečekaně spolu mohou chvíli setrvat. Zmrzačená bývalá akrobatka a vágusácký zlodějíček najdou společnou řeč ve hře, v cirkuse a v momentálním oproštění od reality. Počáteční vzájemnou nevraživost promění v energické napodobování artistických kousků – posílají si obruče nebo balancují na vratkých štaflích. Sentimentální náladu inscenace podbarvuje živý hudební doprovod Dana Fikejze. Vzhledem k ostatním titulům 6-16 až překvapivě přeplněná scéna, evokující příbytek staré paní v maringotce, vytváří pro herce fyzické překážky, čímž funkčně frázuje jejich pohyb. Ačkoli jde o pro tvorbu 6-16 zcela netypický tvar, uchovává si čistotu, která všechny čtyři inscenace spojuje a stává se trademarkem souboru.

Nepřestává mě fascinovat bezelstnost, se kterou 6-16 k divadlu přistupují. Bez zbytečných kudrlinek, se všemi nedokonalostmi, ale s naprosto očividnou touhou sdílet nabízejí náboj, který se dnes z divadel vytrácí. Jejich jazyk se na jednu stranu vymezuje vůči činoherní praxi u nás – velkolepým scénografiím, přepáleným režisérským ambicím a populárním jménům –, ale zároveň je jasně srozumitelný. Ve své zakořeněné nekomerčnosti a jednoduchosti připomínají, co je vlastně skutečným jádrem divadla. Zahnízděním na Jatkách78 se divadlu rozhodně otevírá možnost více na sebe upozornit, ale nepředpokládám, že by došlo k zásadní proměně jeho poetiky. Snad si dokáže udržet své místo a diváky. Osvěžení tohoto typu je totiž rozhodně potřeba.

Divadlo 6-16, Praha – Craig Baxter: Hard Sell. Překlad Vladimír Čepek, režie Filip Nuckolls, dramaturgie Kristina Žantovská. Premiéra 21. března 2019. / Mike Bartlett: Bull. Překlad Jitka Sloupová, režie Filip Nuckolls, dramaturgie Kristina Žantovská. Premiéra 12. května 2017. / Claire MacDonald: Correspondence. Překlad a dramaturgie Kristina Žantovská, režie Paul Bourne. Premiéra 13. října 2017. / Milena Steinmasslová: Untitled. Režie Filip Nuckolls, hudba Daniel Fikejz, scéna Jan Lobl. Premiéra 8. července 2017.

• Autor: Ema Šlechtová
• Publikováno: 29. dubna 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Divadlo, které se nebojí být bezelstné

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ