Divadlo Bez zábradlí
Divadlo Bez zábradlí vzniklo v roce 1990 a je spjato s osobností herce Karla Heřmánka, na organizačním chodu jevištního provozu se jako manažerka výrazně podílí jeho manželka Hana. Po počátečních provozních potížích získalo divadlo sál v paláci Adria (hrávalo tam Krejčovo Divadlo Za branou a bylo tu i sídlo Laterny magiky). Na jevišti se tu pravidelně objevují kromě ředitele Heřmánka kupříkladu Veronika Freimanová, Zdeněk Žák, Josef Carda, Rudolf Hrušínský, ale i herci angažovaní v jiných souborech. Ctižádostí divadla je uvádět nejenom úspěšné komedie, ale občas obohatit repertoár i závažnějšími tituly, ze své divácké zkušenosti mohu jako umělecké úspěchy připomenout Čechovova Racka v režii Romana Poláka či Gogolovy Hráče, které zde nastudoval pozoruhodný ruský režisér Sergej Fedotov. O’Neillovu Cestu dlouhého dne do noci v Divadle Bez zábradlí připravila režisérka Alice Nellis, k úspěšným titulům patřilo i nastudování muzikálu Cikáni jdou do nebe (na přípravě vokálních partů se podílela Ida Kelarová). Zatím posledním ambiciózním titulem je Harwoodův Garderobiér, kterého se jako režisér ujal samotný principál (a spolu s Josefem Cardou vytvořili ústřední dvojici Sira – principála kočovné společnosti – a jeho garderobiéra).
Josef Carda (Garderobiér) a Karel Heřmánek (Sir) v inscenaci hry Ronalda Harwooda Garderobiér FOTO ARCHIV DIVADLA
Divadlo věnuje pozornost také inscenacím dříve proslaveným či ještě nedostatečně reprízovaným v důsledku organizačních změn ve vedení divadel. Návštěvníci Divadla Bez zábradlí tak mohli vidět na Smíchově premiérovanou McLarenovu inscenaci Hamptonova Úplného zatmění (básníky Verlaina a Rimbauda ztvárnili Karel Roden s Tomášem Petříkem) či remake Schormovy hrabalovské Příliš hlučné samoty, kdysi slavné inscenace Divadla Na zábradlí. A také Kunderova Jakuba a jeho pána v režii Ivana Rajmonta (velmi slavnou inscenaci ústeckého Činoherního studia s Karlem Heřmánkem a Jiřím Bartoškou režisér s protagonisty znovu vzkřísili a dodnes hrají).
Každým rokem lze v divadle Bez zábradlí sledovat přehlídku slovenských divadel, tento neokázalý podíl na živém kontaktu dvou bratrských kultur patří nepochybně k zásluhám tohoto divadelního stánku a jeho vedení.
Rozhovor s Karlem Heřmánkem
Název divadla Bez zábradlí je odvozen od toho, že jste odešel z Divadla Na zábradlí…
To byla taková klukovina. Už to zůstalo a vžilo se, i když název to jistě není nejchytřejší. Dnes už se na to dívám jinak. Vlastně to „bez“ v názvu leccos vystihuje: nejenom bez zábradlí, ale například také bez grantů.
S ekonomickým postavením divadla to asi bude dost zapeklitá otázka…
Já tomu pořád nerozumím. Hrajeme v prostorách, které jsme získali v regulérní soutěži. Budova patří městu, jde o jedno z mála městských divadel. Hned zpočátku bylo jasné, že se budeme ucházet o granty. Nejprve to bylo uspokojivé, začínali jsme s grantem čtyřletým, pak byly dvouleté, potom granty na jeden rok a poslední dva roky jsme nedostali ani halíř. S některými divadly, která neplatí DPH ze vstupenky, se dělá humbuk, že jsou v ohrožení, my odvádíme ze vstupenky dohromady třicet procent, nevyděláváme tedy tolik, kolik se možná na první pohled zdá. Obávám se, že v českém divadelním prostředí probíhá nekalá soutěž. Jen díky pomoci Agrofertu jsme mohli realizovat poslední tři premiéry.
Máte stálý soubor, nebo vaši protagonisté účinkují „na smlouvu“?
Ono to vlastně vyjde nastejno, ale smlouvu s námi nemá ten, kdo nehraje. To si nemůžeme dovolit. Máme stále stejný okruh účinkujících, rádi bychom ho poněkud omladili.
Patrně si ve své situaci nemůžete dovolit mít na repertoáru titul, na který by se nechodilo…
Nemůžeme si dovolit prázdný sál.
Takže prostor pro experiment není?
Ale ano, když se pokus o něco nového nepovede, inscenaci stáhneme, taky se nám to stalo.
Ale troufli jste si i na Cestu dlouhého dne do noci, Čechovova Racka…
Taky na Čekání na Godota, jistě, chceme mít repertoár co nejpestřejší.
Které inscenace jsou za celá ta léta, co divadlo provozujete, divácky nejúspěšnější?
Pochopitelně komedie, těch titulů je víc. Tři muži na špatné adrese, Blbec k večeři, Příští rok ve stejnou dobu, Jakub a jeho pán.
Ten je stále na repertoáru?
Kolega Jirka Bartoška byl nemocný, ale už je v pořádku, od září titul zase nasadíme.
Ještě jste schopni v něm hrát takové výjevy, že nosíte například jeden druhého na ramenou?
Cha, cha, některé situace se pochopitelně musí na jevišti inovovat, ale hrajeme to moc rádi a jsme vděčni Milanu Kunderovi, že nám vlastně poskytl role, ve kterých můžeme stárnout. Hrajeme Jakuba a jeho pána přes třicet let.
Důležitou položkou v profilu vaší scény jsou každoroční minifestivaly slovenského divadla. Jak vznikly?
S tou myšlenkou přišel, tuším, jako první Milan Lasica brzy po rozdělení republiky, kterým jsme věru nebyli nadšeni. Lasica tehdy hrál skvěle Cyrana a já jako fyzická osoba jsem si na dva večery pronajal vinohradské divadlo. Všichni si ťukali na čelo, že je to bláznovství. Byly v tom pochopitelně velké peníze, ale oba večery se Cyranem měly velký úspěch. Po této akci se zrodila myšlenka, že se v Praze budou konat dny slovenského divadla, což se pak začalo realizovat u nás v Adrii, a také naopak – dny českého divadla na Slovensku.
Jezdíte se svými inscenacemi po republice?
Samozřejmě, hrajeme v průběhu roku na 360 představení. Nemáme prázdniny jako ostatní divadla, že bychom končili v půli června a začínali v září.
Vstupné na zájezdech je na vaše představení přibližně stejné jako v Praze, nebo se nějak výrazně liší?
Záleží na zřizovateli, ale přibližně je to stejné, mezi 320 a 450 Kč.
Okruh režisérů, který s vámi spolupracuje, je stále týž?
Bohužel si některé, co s námi spolupracovali, nemůžeme dovolit finančně. Jirka Menzel zase divadlo už dělat nechce. Bude u nás, jak doufám, znovu pracovat Sergej Fedotov, do režie se dávám i já, v Garderobiérovi jsem to zkusil zkombinovat s jednou z hlavních rolí. Bál jsem se toho, naštěstí svoje stálé kolegy už dobře znám.
Jak vypadá divácká přízeň?
Pravidelně vykazujeme návštěvnost 87 procent. Jsme soběstační z osmdesáti procent, těch dvacet zbývajících činí asi osm milionů, které bychom potřebovali také proto, abychom na realizaci našich inscenací mohli zvát kvalitní režiséry a přivést mladé herce.
Komentáře k článku: Divadlo Bez zábradlí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
