Virtuální známosti
Pražská muzikálová scéna, Divadlo Broadway, rozšiřuje svůj repertoár o činoherní tituly. Po „alzheimerovském“ Zatmění nasadilo slavnou hru Patricka Marbera Na dotek, která v době svého prvního uvedení vzbuzovala u části publika rozpačité, ba pobouřené reakce kvůli svému „ostrému“a cynickému slovníku i námětu.
Pavel Batěk jako dermatolog Larry a Jitka Ježková jako fotografka Anna v inscenace Na dotek FOTO ARCHIV DIVADLA BROADWAY
O vulgarismy v dnešních divadelních hrách není nouze, pražskou Broadway však většinou navštěvují diváci v tomto směru ne příliš poučení, proto lze na webových stránkách divadla nalézt celou řadu „ohodnocení“ vysloveně zhnusených. Jde ovšem o standardní, Danem Pánkem solidně nastudovanou konverzačku, jíž ovšem příliš nesvědčí prostor bývalého velkého kina.
Dermatolog Larry (Pavel Batěk) a spisovatel Dan (Tomáš Havlínek) se sblíží se striptérkou Alicí (Anna Stropnická) a fotografkou Annou (Jitka Ježková). Známosti odstartují Danova pomoc Alici při zdravotním problému, erotiku ve vztazích pak spisovatelovo pikantní chatování s dermatologem, kdy se literát vydává za značně rozpustilou ženu a pozve lékaře na schůzku. Ten na daném místě ovšem potká fotografku, kterou zprvu považuje za tu odvážně chatující… Larry i Dan mají postupně i střídavě intimní vztahy s oběma ženami, Marberova hra neukazuje milostné puzení postav zrovna v nejněžnějším světle.
Z hereckého kvarteta působí přesvědčivěji pánové, Batěk prezentuje Larryho jako chlapíka poněkud vypočítavého, i když vášněmi výrazně poháněného, chvíle, kdy by mohl začít být sympatický, spolehlivě likviduje jeho uražená ješitnost. Ta stále žije jako pozůstatek onoho podvodného chatu, byť se doktor díky němu seznámil s Annou. Havlínek hraje Dana jako literáta ještě romanticky rozevlátého („po třicítce“, jak postava podotýká), v tom, aby spisovatelovi divák začal fandit, překáží však charakter až hystericky sebestředný. V této inscenaci výrazněji než u jiných, které jsem jako realizace Marberovy hry viděl, vystupuje u obou mužů do popředí jejich nelítostná, machisticko-majetnická žárlivost.
Objekty touhy jsou přiměřeně autentické, přesto velké jeviště Broadwaye obsáhnou herečky méně suverénně, Anna Stropnická mnohé ztrácí svou poněkud nedbalou dikcí. Vinu na tomto jevištním rozvržení sil může mít i zjevně malá zkušenost režiséra, první polovina má několik hluchých míst a jednotlivé výstupy jsou rozmlženě pointovány. Po přestávce, také díky Marberově míchání časů i paralelnímu pobývání postav na jevišti v různých situacích, dochází k větší koncentraci energie, inscenace získá větší spád a také obě herečky působí najednou výrazněji. V pověstné scéně chatování, která bývá jinými inscenátory většinou řešena jako promítaní konverzace na horizont (a nemýlím-li se, jde vlastně i Marberovo „zadání“), herci ony „prasárny“ vyslovují, jako by si je do počítačů předříkávali, a paradoxně jim trochu ulamují ostří. Tomáš Havlínek v roli provokatéra a Pavel Batěk „na příjmu“ vnášejí do těchto námluv sympatickou dávku humoru a činí tak text vlastně obecně přijatelnějším, neznamená to ovšem, že si ho dramatik původně nepředstavoval jako hodně dusný.
Domnívám se, že Pánkova inscenace snese srovnání s jinými českými verzemi, z nichž za nejlepší považuji nadále tu Potužilovu z Rokoka s bratry Vladimírem a Michalem Dlouhými.
Divadlo Broadway – Patrick Marber: Na dotek. Přeložila Jitka Sloupová. Režie Dan Pánek, scéna Mariana Kuchařová, kostýmy Paulína Bočková, hudba Karel Antonín, dramaturgie Josef Kačmarčík. Premiéra 5. dubna 2018. (Psáno z reprízy 13. června.)
Komentáře k článku: Virtuální známosti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
