DFXŠ má nového zástupce šéfa opery
Do operního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci nastoupil v březnu na post korepetitora a zároveň zástupce šéfa opery původem slovenský dirigent, skladatel a hudební manažer Karol Kevický.
Karol Kevický. Foto DFXŠ
Karol Kevický (1973) je absolventem Akademie múzických umění v Praze, oboru dirigování (doc. E. Fischer, J. Veselka, T. Koutník, R. Eliška a F. Vajnar). Jeho profesionální dirigentské aktivity lze vysledovat už v průběhu studia. Od té doby pracoval s řadou významných těles v ČR, na Slovensku i v dalších státech. Je vyhledávaným klavíristou, skladatelem a hudebním aranžérem. Svou uměleckou erudici v klasickém hudebně-dramatickém repertoáru výrazně rozšířil také do světa hudby starších epoch. V letech 2000–2006 a 2011–2020 zastával post uměleckého šéfa opery Štátneho divadla Košice, v němž spolupracoval se současnou šéfkou liberecké opery Lindou Keprtovou. V letech 2009–2010 byl šéfem operety Národního divadla moravskoslezského.
Věříme, že pan Kevický bude posilou pro liberecký soubor a přispěje k dalšímu rozšíření uměleckých obzorů opery „pod Ještědem“, píše se na webu libereckého divadla (zde).
Komentáře k článku: DFXŠ má nového zástupce šéfa opery
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Herman
Na upřesňující dotaz DN
odpověděla tisková mluvčí Divadla F. X. Šaldy Michaela Pompová:
Pan Karol Kevický nastoupil do Divadla F. X. Šaldy do funkce korepetitora a zástupce šéfa opery 1. 3. 2021. Zastupujícím šéfem opery se Karol Kevický stává v momentě, kdy odejde současná šéfka opery Linda Hejlová Keprtová na mateřskou dovolenou. Vzhledem k tomu, že však Linda Hejlová Keprtová musela náhle odejít na nemocenskou. Přebírá pan Karol Kevický povinnosti šéfa opery již od čtvrtka 25. 3. 2021.
26.03.2021 (15.31), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Znamená to,
že opeře bude fakticky šéfovat pracovník na pozici korepetitora. Jedním ze strůjců úspěchů opery libereckého divadla je současný šéfdirigent Martin Doubravský, nelze se neptat, proč mu nyní má šéfovat korepetitor. Otázka pro vedení libereckého divadla.
26.03.2021 (15.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Tedy mně do toho celkem nic není,
ale (jakkoliv ta klička s pracovním místem vypadá na první pohled legračně) není poněkud nepatřičné o dlouholetém uměleckém šéfovi košické opery psát jako o korepetitorovi? Není to spíš tak, že na místo „korepetitora A ZÁSTUPCE ŠÉFA OPERY“ nastoupil do doby, než se ujme funkce po Lindě Keprtové? A pokud jde o Martina Doubravského, z dosavadních mediálních výstupů jsem měl dojem, že svůj odchod z náročné funkce sám plánoval (jen ho uspíšila ta covidová kauza). Podotýkám, že nikoho ze zúčastněných neznám, jen vycházím z toho, co se (i v DN) psalo…
Pěkné dny. 🙂
27.03.2021 (6.09), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Dobrý den Michale,
Moje poznámka přece není o panu dirigentovi Kevickém, na rozdíl od vás ho znám a nic proti němu, jistě má dispozice vést operu. Mimochodem jako korepetitora ho přijali v Liberci, tedy ho zřejmě tak vnímají, tedy výtku nemůžete směřovat k mému psaní, musím respektovat fakta. Ale moje hořká poznámka je o způsobu obsazování postů v divadle, ergo o způsobu řízení divadla. Je o pragmatickém rozhodnutí ředitelky divadla a šéfky opery, tak zásadním, že by ho měly zdůvodnit a ne jen mocensky oznámit, nějak mi to připomíná manýry zdejšího babišistánu. Jestli pan šéfdirigent Doubravský už podle nich nemá mít vliv na vedení opery, nemůže zůstat ve funkci šéfdirigenta, jakkoli chápu, že je těžko zpochybnit jeho umělecké výsledky, ergo najít důvody k jeho odvolání. Jestliže se má na vedení liberecké opery podílet, fakticky ji pro indispozici šéfky hned převzít dirigent Kevický, nemůže tak činit z postu korepetitora – humorná představa, jak přes den u piána korepetuje se sborem a sólisty a po večerech vymýšlí inscenační projekty, vyjednává autorská práva, sjednává angažmá, sestavuje fermany, jedná se zaměstnanci a odboráři a vykonává desítky dalších úkolů šéfa opery. A jestli je má dělat v normální pracovní době, kdo bude za něj korepetovat? Bude brát plat korepetitora nebo šéfa opery, nebo oba? Michale, poraďte, býváte plný nápadů…
27.03.2021 (9.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Plný nápadů bývám jen občas. 🙂
Já Vám rozumím a nemám absolutně žádné informace zevnitř divadla, jen to všechno čtu tak, že (třeba z důvodů momentální nemožnosti vytvořit jinou pracovní pozici) pan Kevický nastoupil na pozici korepetitora a zástupce šéfa opery už s tím, že funkci po Lindě Keprtové převezme. Netvrdím, že to je elegantní řešení, ale umím si představit byrokratickou mašinerii, která to vyžaduje, nic víc.
28.03.2021 (7.25), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Mimochodem,
na internetových stránkách divadla stále figuruje jméno šéfky opery Linda Keprtová, dokonce i v inkriminovaném oznámení o angažmá a funkcích dirigenta Karola Kevického, kdežto paní tisková mluvčí Pompeová píše o Lindě Hejlové Keprtové…
27.03.2021 (9.19), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
No jo. Nejméně dvě věci jsou na tom špatně. Hodně špatně.
Byrokratická mašinerie přece vyžaduje toliko nastavená pravidla (zákony, směrnice), která brání svévolnému jednání, brání slabé proti silným, prostě stanovují řád. A mezi vašimi řádky čtu, že ta otravná pravidla je holt třeba nějak obejít, pokud to praktické řešení vyžaduje. Pak vítejte v babišistánu, neboť tohle je jeho podstatou: Hele lidi, my se domluvíme…
Z toho plyne druhá špatná věc: na těch domluvách vždycky někdo něco získá a někdo něco ztratí. Proto právní stát může fungovat jen na principu předem stanovených a důsledně dodržovaných pravidel. U nás nežijeme v právním státě, neboť většina společnosti stále neví, proč se něčím takovým nechat svazovat. Ti silnější u moci a peněz prostě udělají to, co je zdánlivě třeba, ale hlavně to, co jim vyhovuje a přinese nějaký prospěch.
V tomto konkrétním případě se nějak nehledí na to, ani vám to nepřijde špatně, že je ve funci šéfdirigent, kterého tímto řešením obcházejí. Kdyby se pravidla dodržovala, šéfka opery a ředitelka divadla by šéfdirigenta odvolaly z funkce a ustanovily jiného, pak by nemusely degradovat jiného dirigenta na korepetitora a v této funkci ho fakticky pověřit řízením. Jenže, Michale, s takovým pragmatismem nemůže dobře fungovat ani stát, ani divadlo, ani opera. Nehledě na etiku celé záležitosti. Tahle společnost může prosperovat, až se začne chovat podle pravidel právního státu. To není o konkrétních lidech ve vládě, ti jsou jen důsledkem právního stavu společnosti. Což je věc velmi pragmatická, žádné teoretizování či moralizování.
28.03.2021 (10.31), , Trvalý odkaz komentáře,
Otto Šulc
Pane Hermane,
jsem na tom podobě jako pan Zahálka. Zajímá mě obecná problematika tohoto případu, o němž krom zde publikovaného nic nevím. Vy ale operujete obecným tvrzením, že nežijeme v právním státě, „neboť většina společnosti stále neví, proč se něčím takovým nechat svazovat,“ s čímž nemohu souhlasit. Zaměňujete totiž právo za morálku či etiku. Podle toho, co se lze na těchto stránkách o daném případu dozvědět, jednalo divadlo striktně v souladu s právem. Vám se to nelíbí, ale myslím, že divadlu spíše vyčítáte, že nejedná eticky. Možná máte pravdu, ale problém je, že zákonná pravidla to umožňují.
Právo a morálka či etika jsou velmi rozdílné věci. Nezaměňujme je. My žijeme v právním státě, jen nejsme citliví na to, že mnozí jednají na hraně těchto zákonů a využívají jejich – řekněme – slabin či limitů. Ale to se děje i ve velmi vyspělých zemích, v tom za nimi nezaostáváme. Co se týká tohoto případu, divím se, proč se neozývá sám šéfdirigent Martin Doubravský. Vhodným korektorem jednání (či zlovůle) lidí u moci, je veřejná kontrola, veřejný tlak, publicita, noviny, případně odbory. Stalo-li se něco nesprávného (z publikovaného to nelze posoudit) a chcete-li stát na straně současného šéfdirigenta orchestru, dejte mu slovo, ať se sám k dané situaci vyjádří. Jako čtenáře Vašich novin by mě jeho stanovisko – a samozřejmě i ostatních zainteresovaných – zajímalo.
28.03.2021 (16.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Šulci,
nemyslím, že zaměňuji právo za etiku či morálku. I když víme, že ty principy jsou provázané a fungují nebo nefungují společně.
Proč nereaguje stávající šéfdirigent nevím, slovo mu neudělím, nic takového tu nevedeme, může se podle svého uvážení vyjádřit nebo nevyjádřit sám. Čekal jsem spíš reakci paní ředitelky a šéfky, ale zase záleží na nich.
Konkréta neznáte, ale situaci nahlížíte personálně, jako možnou křivdu, a mě z téhož zcela mylně podezíráte, i když nevím, na základě čeho. Píšu přece právě jen kvůli principu a v zájmu veřejné kontroly! Nebo myslíte je v pořádku, když pracovník v pozici korepetitora šéfuje opernímu souboru? Šéfdirigentovi, sbormistrovi atd. atd.?
Píšu o matení funkcí a pozic. Včetně náplně jejich práce.
Podle mého striktně vzato nežijeme v právním státě, pokud přirozenou snahu pravidla obcházet neumíme trestat a hlavně pokud se to většinově považuji za normální. Což je, odhaduji, možná i váš případ. Podle mne jsme ve skutečně právním státě po roce 1989 nikdy nežili, za pravice nebo levice, současné poměry jsou toho logickým důsledkem.
„Divadlo jednalo striktně v souladu s právem“, píšete asi správně v tom smyslu, že pozice šéfů a šéfdirigentů jsou jmenované. Nebo jste od fochu? Podle této logiky mohly dámy ve vedení divadla jmenovat šéfem opery i kustoda orchestru, vrátného nebo začínajícího sboristu. Možná mohly do pracovního poměru přijmout vybraného předplatitele.
A co když napadne zřizovatele divadla, libereckou radnici, má na to jistě právo, jmenovat ředitelem třeba velitele místních hasičů? Nebo majitelku auditní společnosti? Nebo úředníka z pojišťovny? A co když oni pak nechají korepetitora šéfovat operu? Pořád je to v pohodě? Mimochodem, napsal o tom hru už v druhé polovině 60. let Milan Kundera, Ptákovina se nyní jmenuje, jako mimo jiné výsměch tehdejší „personální politice“…
28.03.2021 (19.27), , Trvalý odkaz komentáře,
Otto Šulc
Pane Hermane,
nechci se Vás nijak osobně dotýkat, ale ano – pokud napadne zřizovatele divadla jmenovat ředitelem třeba velitele místních hasičů a má na to ze zákona právo, je to podle práva v pořádku. To ale vůbec neznamená, že by to bylo (a situace v Liberci že je) „v pohodě“. To jsem vůbec nenapsal. Jen říkám, že pokud jednal dotyčný v souladu se zákonem, má na to právo. Současně pochopitelně nese za své činy i odpovědnost. Od toho v té fukci je a byl do ní jmenován. Je pak na jeho nadřízených, na okolí a na veřejnosti, aby jej sledovala a kontrolovala, případně z toho vyvodila důsledky. To je skutečně „normální“ a tak to v právním státě je, či by být mělo.
Pokud v Liberci pochybili (a opakuji, z toho, co píšete, to není patrné, jeví se to – jak psal pan Zahálka – spíše jako technická věc), je dobře, že na to upozorňujete. Nemůžete však napadat zdejší právní stát a zákonnost, jednala-li ředitelka v souladu se svými pravomocemi. Možná rozhoduje špatně, možná je špatně postaven tento konkrétní zákon či zákonné pravidlo jmenování do funkce, ale to už je jiný problém a téma.
28.03.2021 (20.10), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Šulci,
ano, jak jste to teď napsal, podepisuji. Od počátku. Já jen domýšlím dál a jako pojistku správného „uzákoněného“ jednání nevidím „zodpovědnost“. A dodržování litery, nikoli smyslu ustanovení, nepovažuji ani z právního hlediska za „zákonné“. Proto podle mne nežijeme v právním státě a dokládat to spoustou příkladů snad není potřeba.
Co se týče liberecké opery, abychom se vrátili k meritu věci, můžete mi napsat, jaký „technický“ problém v tom podle vás správném rozhodnutí vidíte?
28.03.2021 (21.02), , Trvalý odkaz komentáře,
Otto Šulc
Pane Hermane,
opět tvrdíte něco, co jsem nenapsal a ani nemyslel. Nikde nepíšu, že jde o „správné“ rozhodnutí, to bych si z pozice své znalosti dané situace netroufal. Ale od začátku se snažím poukázat, že jde velmi pravděpodobně o rozhodnutí v zákonném právním rámci, tedy co se týká fungování právního státu nenapadnutelné.
A těch „technických“ důvodů si umím – a jistě i Vy – představit řadu. Vypisovat je by ale byla čistá spekulace, která by ničemu nepomohla. Ostatně jednu z nich nabízí přímo pan Zahálka: Momentální nemožnost vytvořit jinou pracovní pozici.
29.03.2021 (0.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Šulci,
nějak se nám nedaří komunikace. O správném rozhodnutí píšu já za sebe, nepřebírám to od vás a nevím ani, co jiného jsem „opět tvrdil, ale vy nenapsal“.
Podle mého omluvit řešení potřebou vytvořit „jinou pracovní pozici“ je přesně ono obcházení smyslu ustanovení, jakkoli třeba i vyhovuje liteře ustanoveného. Nevím, kdo jste a jaké máte zkušenosti s organizací divadla, ale taková „obcházení“ je jeden z velkých zdejších problémů. Osobně tvrdím, že nejen v divadle.
Žádné „technické“ důvody omlouvající kritizovaný postup si představit neumím, přeceňujete mě. Jestli máte další v zásobě…
29.03.2021 (1.52), , Trvalý odkaz komentáře,
Otto Šulc
Pane Hermane,
po reakci pana Hejcmana již asi není nutné se dále zde spolu dohadovat o právních aspektech jmenování do divadelních funkcí. Jde v zásadě o technický (formální) problém a postup, který byl ředitelkou zvolen v rámci tradiční funkční hierarchie nešťastně a vůči oběma pánům necitlivě.
Nicméně nerozumím tomu, že píšete „o správném rozhodnutí píšu já za sebe, nepřebírám to od vás a nevím ani, co jiného jsem ´opět tvrdil, ale vy nenapsal´“. Jak jinak mám ale chápat Vaši otázku, na niž jsem reagoval: „Jaký ´technický´ problém v tom podle vás správném rozhodnutí vidíte?“, než že tvrdíte, že jsem napsal nebo si aspoň myslím, že šlo o „správné“ rozhodnutí? Je tam psané „podle vás“, ergo „podle mne“. O tzv. „správném rozhodnutí“ píšete tedy Vy za mne (vkládáte je do mého názoru), nikoli za sebe, jak tvrdíte.
Ale nemusíte již odpovídat. Jde tu opět jen o technický problém a vzájemnou domluvu a chápání se. Tyto nepřesnosti však mnohdy vedou ke zbytečným půtkám a nedorozuměním. Jako možná i v našem případě.
29.03.2021 (11.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Aha,
nedaří se komunikace. To „správné“ jsem tam napsal já, protože jste s řešením jaksi právně souhlasil, resp. neviděl jste v něm nic špatného. Vůbec jsem vám tím nechtěl podsouvat, co z toho čtete, a sice že znáte nějaké „správné“ řešení. Promiňte, tak to jsem opravdu zamotal já nevhodnou formulací, omlouvám se. Víte možná i proto, že osobně nepovažuji diskusi za souboj, z něhož někdo vyjde jako vítěz, ale za hledání „pravdy“. Doufám, že se bude v debatě pokračovat už jen k událostem v libereckém divadle, myslím, že je co probírat právě po pregnantním vyjádření pana Hejcmana.
29.03.2021 (11.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Otto Šulc
Děkuju
za výzvu, ale mně šlo skutečně jen o ten obecný problém právního státu, který jste v úvodu nastolil. Co se týká odborné problematiky, tam si do diskuse vstoupit netroufám a budu ji jen zpovzdálí sledovat.
Nicméně – mohu-li mít otázku – ve své odpovědi panu Hejcmanovi říkáte, že pan Hejcman píše o nahrazení principu jmenování smlouvami. Nejsem proti, ale z jeho příspěvku jsem to nevyčetl. Pan Hejcman – rozumím-li tomu dobře – píše o vytváření a existenci pracovních pozic a jejich vzájemné hierarchii, nikoli o způsobu pracovně-právních smluv se zaměstnanci.
29.03.2021 (11.52), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
No právě, pane Šulci.
Došlo mi až pozdě, že vám jde o mé vyjádření stran právního státu, své stanovisko jsem vysvětlil, vy své a dál asi na tom není co debatovat.
Jenže jste vstoupil do prostředí, kde jsou některé věci obecně známé. Pan Hejcman prakticky popsal, co stanovuje katalog prací a že je možnost tedy třeba šéfa přijmout na smlouvu, resp. na vytvořenou pracovní pozici, místo aby byl šéf do funkce jmenován, a byl přitom zaměstnán na nějaké jiné, katalogem prací definované pozici. Pokud do diskuse vstoupí paní ředitelka Levko, asi s tím nebude souhlasit mimo jiné pro definovaný počet pracovních míst v příspěvkové organizaci. Odhaduji.
Já to, co pan Hejcman uvedl na příkladu libereckého divadla, jen zobecnil, protože jde o zásadní změnu do obsazování vedoucích funkcí: nejmenovat, ale přijímat pracovníka do nějaké formy pracovněprávního vztahu, zjednodušeně zaměstnání na nějaké pozici. A pan Hejcman si myslí, já spolu s ním, že takovou pracovní pozicí může a má být i místo uměleckého šéfa. Je to změna principu jmenování, podle mého pozůstatku předlistopadových dob, a zaměstnání v konkrétní pozici.
29.03.2021 (12.22), , Trvalý odkaz komentáře,
Aleš Hejcman
Dobrý den, pánové, dovolte mi krátkou reakci.
Pracoval jsem v DFXŠ Liberec deset let (2009-2019) jako člen orchestru, z toho 7 let jsem byl ve funkci předsedy profesní a odborové organizace Unie orchestrálních hudebníků ČR. Zástupci zaměstnanců dlouhodobě poukazovali na skutečnost, že by měla být funkce šéfa opery samostatnou pracovní pozicí, na kterou by se mělo vypisovat výběrové řízení, tak jak je to běžné ve většině tuzemských i zahraničních operních domech. A to nejen z důvodu, aby například šéfdirigent, režisér nebo v současnosti korepetitor nebyl šéfem sám sobě. Taková vnitropodniková strukturální změna by byla z pracovně-právního hlediska proveditelná.
Funkci šéfa opery v DFXŠ vždy vykonával šéfdirigent, protože šéfdirigent principiálně je a zřejmě vždy bude z hlediska hudebního nastudování opery v hierarchii pracovních pozic na nejvyšším místě. V oné hierarchii je ale například jakýkoliv člen orchestru nadřazen korepetitorovi, což je po právní stránce zjevné i v nařízení vlády č. 222/2010 Sb. o katalogu prací ve veřejných službách a správě. Zdá se ale, že by jednoho dne mohlo dojít v DFXŠ k takovému bizáru, že by funkci šéfa opery vykonávala klidně uvaděčka nebo osvětlovač. Proč?
Když se člověk ohlédne do blízké minulosti, mediálním prostorem proletěla zpráva, že se pan Doubravský po mnoha letech rozhodl opustit pozici šéfa opery, a to na základě vlastního rozhodnutí, s tím, že ve funkci dokončí sezónu 2020/2021. Veřejně prezentovaný důvod jeho následného odvolání ředitelkou, v podstatě na začátku sezóny, se proto zda být důvodem pouze zástupným. Ať už za tím bylo cokoliv, ředitelka Levko svým rozhodnutím naprosto zbytečně degradovala člověka, který má svůj podíl na mnoha významných oceněních operního souboru v minulých letech. Momentálně ale bude šéfem opery (byť jen po dobu mateřské dovolené) zaměstnanec na pozici korepetitora (a tím se nechci nijak dotknout osoby pana Kevického), což je v operním světě z hlediska umělecké hierarchie zcela nestandardní, a to právě i s ohledem na nařízení vlády o katalogu prací, podle kterého je korepetitor v nižší platové třídě než člen orchestru.
Pokud by byla vytvořena samostatná pracovní pozice šéfa opery, což je v gesci ředitele organizace, nemusela by dělat sama ředitelka Levko podobné nestandardní kroky, které v očích odborné veřejnosti zřejmě působí neprofesionálně a účelově.
29.03.2021 (2.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Nemám co dodat.
Děkuji. Jen si dovolím zapochybovat, že by to bylo v našich divadlech běžné. Dokonce si troufnu tvrdit, že jistě správné řešení u nás nebude časté, pokud vůbec někde existuje.
29.03.2021 (2.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Ale přece jen ještě dovolte poznámku.
Princip jmenování nahradit smlouvami, jak o tom píše pan Hejcman, se v našem prostoru diskutuje od roku 1990 bez sebemenšího pozitivního výsledku. Platí v divadle pro všechny profese a pozice, samozřejmě nejcitlivěji pro ředitele a šéfy. Jenže pro nadřízené je pohodlnější princip jmenování a odvolávání, dokonce se nemusí ani zdůvodňovat, proč a koho jmenují a kvůli čemu ho odvolají. V případě příspěvkových organizací je to dáno tzv. velkými či malými rozpočtovými pravidly, které tuto právní formu definují. Jmenovat kohokoli a odvolat za cokoli na pozici ředitele je tam přímo stanoveno.
Je znám případ ředitele divadla v Zürichu, kterého pro odpor diváků s jeho poetikou (režisér profesí) museli odvolat, ale také mu museli zaplatit celé funkční období řádně dle smlouvy, kterou s ním uzavřeli. V tom vidím i princip zodpovědnosti – špatně vybrali, tak to zaplatí. Mohou se na to vázat případné žaloby na ty, kteří ho dosadili. Kdežto co je u nás zodpovědnost politiků, ale i ředitelů divadel, šéfů atd.?
29.03.2021 (9.44), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin Doubravský
Dobrý den,
čekal jsem se svou reakcí na případný komentář paní ředitelky. Jako zaměstnanci divadla mi nepřísluší mediálně komentovat situaci v divadle, dovolím si pouze zveřejnit, že v listopadu 2019 jsem navrhl paní ředitelce ukončení své šéfovské mise po sezóně 2021-2022, kterou jsem měl v tu chvíli již koncepčně rozpracovanou.
Jinak zcela obecně !!! Souhlasím v principu, že vedoucí funkce jako šéf opery či ředitel by měla být funkčním místem na pevně dané období, za podmínky, že jsou uvnitř organizace /obzvlášť vícesouborové/ pevně daná rozpočtová pravidla. Zdali se má konat vždy výběrové řízení na pozici šéfa souboru, si jist zcela nejsem. Pakliže vede organizaci osoba s dostatečnou uměleckou erudicí, tak myslím, že to nutné zcela není. Jsem v oboru již dlouhou dobu, tak se též nemohu ubránit obecnému pocitu, že v naší zemi často výběrové řízení může rozhodnout složení výběrové komise.
Martin Doubravský
30.03.2021 (10.53), , Trvalý odkaz komentáře,
Aleš Hejcman
Dobrý den,
vstoupím ještě jednou do diskuze, protože můj předchozí komentář vyvolal drobné nepochopení mezi pány Otto Šulcem a Josefem Hermanem. Pan Herman z mého textu přesně vyčetl, co jsem měl na mysli – a to, že by pozice šéfa opery měla být samostatnou pozicí na plný úvazek v pracovněprávním vztahu. Odůvodnil jsem to tím, že není úplně vhodné, aby člověk zaměstnaný dle katalogu prací jako šéfdirigent, režisér, korepetitor nebo kdokoliv jiný, byl nadřízeným sám sobě. Tento princip jmenování někoho z řad zaměstnanců (statutárním orgánem – ředitelem divadla) do role šéfa opery, představuje rovněž další podstatné úskalí. Pokusím se to popsat na následujícím, čistě teoretickém příkladu.
Představme si, že existuje moment, kdy v souboru opery mají všichni zaměstnanci pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Jeden z těchto zaměstnanců, řekněme třeba séfdirigent, je ve stejný moment jmenovaným šéfem opery – dejme tomu, že tuto vedoucí funkci již po nějakou dobu vykonává. V průběhu času zřizovatel vyhlásí výběrové řízení na místo ředitele divadla. Pokud by chtěl nový ředitel na základě své rozvojové koncepce přivést do divadla svůj vlastní tým šéfů (opery, baletu a činohry), hned první den po nástupu do své funkce, by narazil na velký problém. Sice by mohl jednoduše, například šéfa opery odvolat (tak jak to udělala nedávno paní Levko v případě pana Doubravského), ale jeho nového nástupce by jmenovat nemohl, protože by pro něj neměl volnou pracovní pozici (jak jsem výše napsal, jsme v teoretické situaci, kdy mají všichni zaměstnanci opery smlouvu na dobu neurčitou – takže ředitel už nemůže jen tak nikomu z nich smlouvu vypovědět).
Z výše uvedeného v případě DFXŠ vyplývá, že paní ředitelka Levko sice do role šéfa opery jmenovala režisérku paní Keprtovou, což měla zřejmě dlouho připraveno, ale s odchodem šéfky na mateřskou dovolenou musela šéfovskou pozici někým nahradit. Pravděpodobně se jí náhodou uvolnila pracovní pozice korepetitora, tak to vyřešila zaměstnaním pana Kevického, kterého zároveň jmenovala dočasným šéfem opery – berte prosím tohle jako spekulaci, vzhledem k tomu, že již nejsem v divadle zaměstnaný a tak neznám žádné oficiální informace. Řešení to nějaké je, samozřejmě dočasné, ale v dlouhodobém ani střednědobém horizontu nelze takovým způsobem řešit personální otázky. Jak už jsem se zmínil v předchozím komentáři – v očích odborné i neodborné veřejnosti to pak vypadá velmi neprofesionálně.
Zkrátka je nutné, a tím se vracím na začátek, aby existovala – za přesně určených rozpočtových pravidel – samostatná pracovněprávní pozice – šéf opery – nestranný element, který bude nadřízeným i těm hierarchicky nejvyšším pracovním pozicím v opeře – šéfdirigentovi nebo režisérovi. Vše je realizovatelné – je to jen o vůli ředitele (v tomto případě paní Levko), aby v této věci podnikla patřičné kroky a především dokázala tomu adekvátní rozpočtová pravidla obhájit u zřizovatele.
Aleš Hejcman
30.03.2021 (22.42), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Hejcmane,
děkuji za dovětek a jasné vysvětlení.
Jen bych chtěl dodat, že pokud zůstáváme u jmenování, neboť není připravena pracovní pozice šéf opery, lze jmenovat šéfem někoho z nejvyšších pozic, tedy šéfdirigenta (nejčastěji tomu tak je), nebo stálého režiséra (jsou divadla, která takovou pozici v souboru už nemají), snad třeba dramaturga, či význačného sólistu (řešení hodně výjimečné a vždycky problémové). Ale nikoli někoho z pozic pracovně nižších, včetně korepetitora.
V konkrétním libereckém případě je nevyhnutelný systémový konflikt mezi šéfem – korepetitorem Kevickým, ve skutečnosti dirigentem a dlouholetým šéfem opery či operety v Ostravě a v Košicích, a stávajícím šéfdirigentem Doubravským, zvláště když z šéfovské pozice koncipoval libereckou operu až do sezóny 2021/22, jak v diskusi tady uvedl. Jestliže ředitelka Levko zřejmě s šéfkou opery hodlají přivést do divadla nového řídícího pracovníka, musí se nejprve vyrovnat s tím, kdo nyní tyto kompetence má. V tom vidím velký problém pragmatického nedůsledného řešení. Snad je jasné, že od počátku popisuji systémovou situaci, nejde mi o konkrétní jména, jakkoli se jako kritik s lítostí domnívám, že těmito událostmi končí významná éra liberecké opery. Navíc v situaci, kdy městy zřizovaná divadla zřejmě budou v pocovidové situaci ekonomicky velmi ohrožena.
31.03.2021 (0.40), , Trvalý odkaz komentáře,