Divadlo F. X. Šaldy v Liberci
České divadlo se v Liberci ustavilo až v roce 1945 v secesní budově architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, kterou liberečtí Němci otevřeli 29. září 1883 (necelé dva měsíce před pražským Národním divadlem) Vilémem Tellem Friedricha Schillera s předehrou Gioacchina Rossiniho. Po německém vzoru zůstalo české divadlo třísouborové, v roce 1957 získalo současný název. Od poloviny 80. let užívá též budovu Malého divadla.
Antonín Dvořák: Rusalka, Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2013 FOTO Karel Kubát
Baletní soubor směřoval od 60. let za vedení Mileny Moravcové k modernímu tanci, což po roce 1971 završil František Pokorný dramaturgickými novinkami i originálními choreografiemi. Také současný soubor vede šéfka Alena Pešková ke komplexně, v žánrových a druhových přesazích chápanému tanečnímu divadlu.
Činohru v 50. letech formovali dramaturgové J. Balvín a Z. Digrin s režiséry O. Daňkem, S. Papežem a M. Vobrubou. V 60. letech uváděli soudobý český i světový repertoár režisér I. Glanc s dramaturgy Z. Hořínkem a J. Králem, v následujícím desetiletí za ředitele M. Horanského zde jedno z center nové „studiové“ divadelnosti stvořil tým V. Gallerová, K. Kříž, J. Malina, H. Anýžová a V. Habr nejen v hlavní budově, ale také v prostoru Plastimatu. V současnosti je šéfem činohry I. Rajmont.
V opeře se pěstovala česká klasika zejména za šéfa dirigenta Jaromíra Žida (smetanovský cyklus 1954). Základy dodnes platné podoby operního programu položil dirigent R. Vašata širokou dramaturgií včetně oper 20. století. Polistopadové hledání zklidnil až ředitel František Dáňa po roce 2000, když soubor otevřel zahraničním pěvcům a inscenátorům (A. Nekovar). V posledních letech ředitel a režisér Martin Otava se šéfem a dirigentem Martinem Doubravským omladili soubor i inscenační týmy a uvedli málo hraná díla. Režisér O. Kříž repertoár obohatil klasickými muzikály.
Divadlo F. X. Šaldy trápí nedostatek financí, přesto je funkčním a umělecky úspěšným městským divadlem. Ředitel Martin Otava odchází po pěti letech řídit plzeňské divadlo a radnice hledá výběrovým řízením nového ředitele.
Rozhovor s ředitelem Martinem Otavou
S jakými cíli jste do libereckého divadla v roce 2009 nastupoval?
Především jsem chtěl, aby divadlo mělo napříč třemi soubory jasněji řezaný profil, řekněme tvář, aby se zásadněji rozlišil charakter Malého a Šaldova divadla, aby se navýšila návštěvnost, procento soběstačnosti, a především, aby se pracovalo s mladými diváky. Již od čtyřletých dětí. Bylo třeba vyměnit většinu členů vedení divadla: šéfy baletu a činohry, propagačního oddělení, dílen, ekonomku. Je zázrak, že jsme po celých pět let udrželi vyrovnaný hospodářský výsledek a soběstačnost z necelých 16% stoupla na téměř 22%.
Co se nepovedlo?
Rekonstrukce budov Šaldova divadla a Malého divadla. Ta první byla již schválena, peníze z Evropy také, ale v posledním kole město nemělo 18 milionů na spoluúčast, a tak se projekt z programu IPRM3 vyškrtl. Na rekonstrukci Malého divadla jsem měl peníze přislíbeny na základě připraveného programu založení Evropských kulturních center ve třech zemích, ale nepodařilo se budovu vyvázat ze zástavního práva. Kdysi totiž město zastavilo Malé divadlo na městský dluhopis. Obě budovy jsou v havarijním stavu a s tím já nic neudělám. To je asi nejpodstatnější důvod, proč jdu do Plzně, protože potřebuji vidět před sebou úkoly. Nechci přežívat, chci budovat, tvořit a rozvíjet.
Proč je liberecké divadlo ve finančních problémech?
Liberec je jedno z nejzadluženějších měst v republice, a proto škrtí finanční kohoutek pod potřebné minimum. V roce 2010 nám město snížilo dotaci o 7‚5 milionu na 65 milionů korun a provozovat za takovou částku dvě budovy se třemi soubory je velmi tvrdé a stresující, to se nedá dlouhodobě snášet. Navíc hrozí riziko dalšího snížení rozpočtu, které by již bylo likvidační pro nějaký soubor. Víc šetřit se uvnitř divadla nedá. Je mi trapné, že průměrný plat zaměstnanců je 17 000 brutto a já s tím nehnu.
Nehrozí, že by zastupitelé divadlo privatizovali?
Jako v mnoha jiných městech tu takové nápady byly, jsou a budou. Naštěstí je zatím víc rozumných politiků, kteří si divadla se stotřicetiletou tradicí a jasně řezanou současnou tváří váží a chtějí ho jako třísouborové zachovat. Také rozsáhlý průzkum názorů libereckých občanů jasně prokázal, že vlastní kultura a souborové divadlo je jednou z priorit obyvatel města. Zažil jsem tři primátory a co se týká komunikace a nadstandardně dobrých vztahů města k divadlu jsem si nikdy nemohl stěžovat, jen město nemá peníze a obávám se, že hned tak mít nebude. S nervozitou odhaduji situaci po volbách. Doufejme, že opět budou převažovat ti, kteří nepovažují živou kulturu za zbytnou.
Divadlo takřka na hranicích musí překračovat státní teritorium, ve vašem případě hned tří států.
Samozřejmě, rozvinul jsem zahraniční spolupráci všech souborů. Založili jsme sdružení J-O-Š (partnerství Liberec-Žitava-Jelení Hora), pořádáme společně festivaly. Ve výroční zprávě najdete: téměř 350 představení na vlastních scénách, 25 zájezdů v Čechách, 28 zájezdů v Evropě (Francie, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Maďarsko, Polsko), účast na evropských festivalech.
Neodcházíte tak trochu od rozdělané práce?
Ředitel vždy odchází tak trochu od rozdělané práce. Ale předávám divadlo ve vynikající kondici, vedení tvoří skutečný tým odborníků, kteří se vzájemně respektují a komunikují. To je dnes velká vzácnost.
Poradil byste něco svému nástupci?
Aby se dále snažil uzavřít se zřizovatelem smlouvu o čtyř- až pětiletém financování divadla, jinak za pět let zešediví jako já.
Komentáře k článku: Divadlo F. X. Šaldy v Liberci
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
