Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 5)

Víkendovou část festivalu zakončila dvě představení se společným motivem životní etapy. V případě Švihly v Ponci jsme pomocí rytmizovaného odbíjení lana o podlahu naskakovali do krátkých úryvků ze života ženy neustále plnící očekávání, což ji ovšem neuspokojuje, ale spíše pronásleduje. Druhý projekt s názvem Resolution v Experimentálním prostoru NoD představil okamžik životní změny pomocí analýzy.

V mnoha okamžicích nebylo možné přesně odlišit, zda pohybující se švihadlo je samostatná entita, anebo ho stále ještě ovládá Tereza Hradílková FOTO ARCHIV PONEC

Terezu Hradílkovou inspirovali pro vytvoření choreografie se švihadlem boxeři, kteří s ním pracovali při natáčení filmu Beating. Už ho nevnímala jen jako nástroj pro dětskou hru, ale jako prostředek k vyjádření překračování hranic, překonávání sama sebe. Své tělo po čtyřicet minut uvěznila do bubliny, jejíž hranice tvoří švihadlo, které se nepřestává točit.

Na jevišti jsou dva aktéři: Tereza Hradílková – švihadlo, Filip Míšek – kytara a mixážní pomůcky. Zvuk vytváří švihadlo, hudba a slova, nechybí pohyb a světlo, a to všechno tvoří perfektní sloučeninu, jednotlivé komponenty na sebe reagují i se navzájem přerušují. Práce s živou hudbou a efekty prohloubily přítomnost a dynamiku představení, a to hlavně v momentech, kdy se odbíjení švihadla synchronizovalo s rytmem hudby. Spojením v jednu melodii se švihadlo nakonec ztrácí a zůstává jen neustávající pohyb někam přes… Podobně zafungovalo i světlo – odlesky točícího se prolínaly do kruhu a vytvořály iluzi uzavřeného tvaru kolem performerky. V mnoha okamžicích nebylo možné přesně odlišit, zda pohybující se švihadlo je samostatná entita, anebo ho stále ještě ovládá Hradílková. Aby mohla pokračovat v životní cestě, musí se švihadlo točit, zároveň ji také omezuje a vysává z ní energii. Odhození švihadla nebo odpadnutí na zem neznamená konec, protože v zápětí znovu naskakuje do ještě zběsilejšího tempa.

Přerývaným hlasem proloženým hlubokými oddechy Hradílková odsekává text složený z úryvků o svém životě, jsou to pouhá slovních spojení nebo krátké věty. Připomíná opakující se rituály v dětství, rady rodičů, první vztahy, cestování, a jakmile přechází do dospělosti, přicházejí i očekávání. Silně prostorem rezonuje spojení práce – kavárna – děti – rodina. Stále ještě není konec, stále ještě musí skákat, i když vidíme únavu. Svoje skoky zpomalí a ztiší kvůli spícímu příteli, poté skoro přestává pod tíhou nespecifikovaných zážitků. Švihla ovšem nemá skončit zastavením švihadla, nýbrž jeho extrémním roztočením.

Významy napěchovaný projekt Resolution okouzloval propojením vizuálních technologií, hudby a lidského faktoru FOTO ARCHIV NOD

Audiovizuální taneční show Resolution Jany Vrány nese podtitul: Změnila jsem sama sebe… Divákovi nabízí pohled na ZMĚNU osobnosti s destruktivními návyky. Tento proces zahrnuje všechny etapy takového předělu a snaží se popsat množství emocí a myšlenek s ním spojených.

Největší důraz je v tomto případě kladen na hudbu a projekci, jejichž součástí se stává také tělo Jany Vrány. Přeměnu zahajuje jako bílá postava s maskou a mečem/křížem, když jedním úderem roztříští sádrovou kapku zavěšenou před diváky. Hudba se rozduní a hlava se točí. Start.

Černé tělo s obnaženýma nohama se zmítá s malým světlem u stěn a hledá oporu, hledá cestu, směr, smysl…vše, co si dokážeme spojit s nejistotou v neznámu. Náhle se dostává do středu obrazců promítnutých doprostřed jeviště a snaží se do nich zapadnout, ale světelné obrazce ji omezují nebo mizí příliš rychle, jsou až moc pravidelné a nepřizpůsobivé. Probíhá rozsáhlým bludištěm jako figurka a sbírá ty správné kuličky, leze po příčkách žebříku někam dál, ale jejich rozpohybováním už jen padá spolu s nimi. Pozor.

Pomalý rytmus střídají dunivé beaty, rozhoupaný kruh odděluje prostor mezi zavřenými dveřmi a jejím tělem, duní zvon, střídají se obrazy s roztřeseným tělem na vrcholku dveří, nechává se rozebrat pomocí projekce na malé nespojené kostky bez obsahu a znovu složit, prochází blíže neurčitelnou krajinou… Každá z těchto vizí ji dále posouvá k cíli. Po otevření dveří zalije scénu prudké světlo a ona vstupuje do něj. Proces změny se chýlí ke konci. Teď.

Významy napěchované představení okouzlovalo propojením vizuálních technologií, hudby a lidského faktoru. Resolution je smysluplná symbióza.

///

Ostatní díly festivalového zpravodajství:

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 1)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 2)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 3)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 4)

…

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 6)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 7)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 8)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 9)