Divadlo Kámen: Postřehy (No. 15/1)
Divadlo Kámen uvede v pátek 12. února novou hru Petra Odo Macháčka Ztráta obsahu v konfekčním obalu s podtituly: nepřijatelně nevkusná letištní komedie o ztrátě víry, revolveru a peněz; paliativní groteska s nevinnými osobními setkáními. Divadlo Kámen tentokrát zkoumá kontrast mezi příjemným voděním za nos a suchou opravdovostí. Nejen na průběh zkoušení jsem se zeptala autora a režiséra Petra Odo Macháčka.
Divadlo Kámen tentokrát zkoumá kontrast mezi příjemným voděním za nos a suchou opravdovostí. FOTO archiv DIvadla Kámen
///
Mě na tom všem zajímají hlavně extrémní protiklady
Krátký rozhovor s režisérem Petrem Odo Macháčkem
Proč právě groteska v repertoáru Divadla Kámen?
Určitou dobu jsem toužil po pokusu o bláznivou komedii. Měla by nám přinést tvůrčí uvolnění, výlet do oblastí, které nám běžně nepřipadají zajímavé a které přesto mohou mít nečekaný potenciál. Mimochodem, ani nevím, jestli vznikla opravdu groteska, uvidíme, jak to kdo bude klasifikovat.
V čem se kamenná groteska liší od ostatních kamenných her?
Běžně hledáme skrze estetiku. Teď se výjimečně snažíme hledat především skrze jednoduché vtipy. I když důležitý podíl má i naše klasická estetika, klasická intenzivní přítomnost, klasické hledání v našich vnitřních běsech a tak dále, snažíme se, aby tato naše klasika tentokrát nepřevládla.
Všichni si můžeme užívat hloupostí, které budou, věřím, precizně a živě prováděné. (Helena Plicková – vlevo) FOTO archiv Divadla Kámen
Jaký byl proces zkoušení této hry? V čem byl přínosný, v čem byl matoucí, v čem byl objevný…?
Odpovím jen jako režisér: je to pro mě nahlédnutí do jiného světa. Například: normálně mám už před začátkem zkoušení velmi přesnou estetickou i divadelní vizi (vidím rytmus, prostorové uspořádání, síly mezi lidmi, dynamiku, …); v grotesce mám jen mlhavou představu, a ještě k tomu se často ukáže, že je nerealistická. Další příklad: normálně skoro neřeším technické detaily, protože samy vyplynou (jak časovat akce, jak projít dveřmi, jak nabít pistoli, kam dát nějaký předmět, …); v grotesce půl zkoušky řešíme tyto technické věci. Další příklad: normálně máme každou scénu v obrysu hotovou napoprvé nebo napodruhé, potom se už „jen“ herecky a temporytmicky prohlubuje; v grotesce stále všechno měníme, protože já prostě předem nevím. Celkově řečeno: máme mnohem víc technické práce.
Myslíš, že se budou diváci bavit? (Vlevo Vladimír Benderski, vpravo Zdeňka Brychtová) FOTO archiv Divadla Kámen
Jaký je hlavní záměr hry? Co si tentokrát může zkoumat herec, divák, … co si ve hře zkoumáš ty?
Myslím, že všichni si můžeme užívat hloupostí, které budou, věřím, precizně a živě prováděné, a v rámci druhé a třetí složky hry (naprosto vážně míněné „paliativní“ scény a osobní setkání s herci, kterými je inscenace protkána) zase cestu do neznáma, do umírání a smrti. Mně na tom všem zajímají hlavně extrémní protiklady: hektická pomatenost kontra klidná přítomnost, maximální přetvářka kontra hluboká upřímnost, nevkusné pitvoření kontra naprostá civilnost. Doufám, že díky jednomu extrému vynikne ten druhý.
Myslíš, že se budou diváci bavit?
Nevím, nám už to vtipné nepřipadá…
///
Druhá část těchto Postřehů: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 15/2)
…
Postřehy Divadla Kámen psali na i-DN (a jejich texty naleznete):
Zdeňka Brychtová / Petr Macháček / Vladimír Benderski
Více o Petru Macháčkovi na i-DN: Dotazník
Komentáře k článku: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 15/1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
