Divadelní noviny > Blogy Rozhovor

Divadlo Kámen: Postřehy (No. 6)

Petr Odo Macháček: Divadlo Kámen spíše žije než definuje

Pražské autorské Divadlo Kámen načíná rok 2015 tento čtvrtek 12. února premiérou hry Dopis poslaný poštou, kde tentokrát místo živé hudby zazní moderní česká poezie. Režisér Petr Odo Macháček se svým souborem prozkoumává další směry divadelní tvorby, upřesňuje a obohacuje své divadelní vize.

Kam v současné době směřuje tvorba Divadla Kámen?

V nedávné minulosti jsme dosti prozkoumali různé minimalistické nástroje a přístupy a v tomto směru jsme narazili na současný strop možností: svých, diváckých i s ohledem na současnou kulturu a její vnímání. Minimalistické divadlo se u nás teď tedy stává jen jedním z více přístupů. Bude kombinováno s dalšími, často hodně odlišnými pojetími. Nyní se například hodně zabýváme různými druhy improvizace, zdůrazňováním osobního až intimního charakteru herectví, různými (i neminimalistickými) způsoby práce s tělem. Chceme rozšiřovat své rejstříky, pokud možno aniž bychom ztratili to, co jsme se za mnoho let naučili.

Jsi režisérem v Divadle Kámen sedmnáct let. Odpovídá současné směřování souboru stále tvým východiskům, nebo se odchyluje od původních představ? Jak moc?

Myslím, že stále naplňujeme původní vizi. Postupně toho o divadle stále více tuším, takže se mé představy a možná i samotná „původní vize“ upřesňují a obohacují, nicméně trochu sebevědomě si odvážím tvrdit, že od původní vize se nijak neodchyluji. Spíš ji s občasnými odbočkami prohlubuji a díky hercům, muzikantům a ostatním získává konkrétnější obrysy a hlavně i trochu života.

Jak bys charakterizoval název „Divadlo Kámen“?

Dříve symbolizoval hlavně minimalismus a přísnou, geometricky pojatou estetiku. Možná, že teď se Divadlo Kámen mimo to stává určitou značkou, která se zbavuje závislosti na definicích a spíše žije než definuje. Podobně, jako kdyby se jmenovalo třeba Divadlo pod Vítkovem.

Jaké výhody a jaká úskalí má tvorba v poloprofesionálním divadle, jakým Divadlo Kámen je?

Věřím, že základní výhodou nízkonákladového uspořádání tvorby je rozumná míra nezávislosti a svobody. Ani při poloprofesionálním (v našem případě stále spíš neprofesionálním) financování není závislost například na diváckém úspěchu nebo dobrých recenzích ani zdaleka nulová, ale je menší, než kdyby na divadle záviselo naše živobytí.
Další výhodou je například to, že malým nezávislým divadlům se vyhýbají skrytí kariéristé – nešťastníci snící o slávě, kterých je jinak kolem divadla plno.

A úskalí?

Limit v intenzitě práce, které se člověk nemůže věnovat na plný úvazek.

Co chystá Divadlo Kámen v letošním roce?

Ve čtvrtek máme premiéru inscenace Dopis poslaný poštou, v níž obvykle používanou živou hudbu nahrazujeme čtenou poezií – především soudobou českou. Jakmile tuto inscenaci doděláme, zaměříme své síly na vytvoření jakési gerontologické či paliativní grotesky. Grotesku jsme ještě nikdy nedělali, o stáří jsme také ještě soustředěně a intimně nehráli, takže na to jsme dost zvědaví. Skrze všechny novinky a reprízy stávajících produkcí se ale chceme především sami rozvíjet a odkrývat si další své možnosti a meze.

///

Předchozí Postřehy Divadla Kámen:

Petr Macháček: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 1)

Zdeňka Brychtová: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 2)

Petr Macháček: Divadlo Kámen: Postřehy (No.3)

Zdeňka Brychtová: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 4)

Zdeňka Brychtová: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 5)

• Autor: Zdeňka Brychtová
• Publikováno: 10. února 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 6)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ