Divadelní noviny > Blogy

Divadlo Kámen: Postřehy (No. 7)

Divadlo Kámen v poslední době rozvíjí mimo jiné spolupráci s všestranným divadelníkem Vladimirem Benderskim. Ve svých Postřezích bychom rádi dali prostor i jeho úvahám. V této souvislosti je dobré připomenout, že úvahy v předchozích postřezích, jejichž autory byli například Zdeňka B., Petr Odo M., Barbora Š. a jiní, stejně jako nynější úvahy Vladimira B. nejsou žádným „oficiálním názorem“ Divadla Kámen; tyto úvahy prostě jen vyjadřují momentální stav hledání konkrétních lidí.

Nyní tedy nabízíme cyklus úvah Vladimira B., kterým si dovolujeme dát vždy nějaký několikaslovný podtitul ohraničený otazníky:

Úvaha Vladimira B 1: Herectví a osobnost
(? Hledání esence ?)

V předchozí diskusi na blogu Divadla Kámen mě zaujalo několik témat: Vztah herectví a osobnosti. Vliv herectví na podstatu samotného herce, souvislost herce jako člověka s kvalitou herectví. Rád bych se tomuto tématu věnoval podrobněji a nastínil možné směry úvah a další otázky.

V dnešním pojetí je psychická struktura osobnosti tvořena souborem psychických vlastností a rysů osobnosti, jak se projevují v jejím jednání. Psychické vlastnosti osobnosti, jimiž se také odlišuje od jiných, jsou relativně trvalé a pro danou osobnost charakteristické, ovlivňují prožívání, myšlení i jednání a na jejich základě lze často předpovídat, jak se člověk zachová či jak bude jednat (zdroj: Wikipedie: Osobnost). Osobnost je tedy podle názorů psychologů, který se utvořil během 19. a 20. století, trvalá, utváří se v průběhu života, nejvíce však během prvních sedmi let života.

Esoterické nauky, buddhismus, učení sufi, tradice šamanů a informace, které k nám přicházejí prostřednictvím starobylých mýtů, nám otevírá jinou perspektivu. Podle nich není osobnost trvalá ani není základem lidské mysli, nýbrž jen maskou, závojem, povrchním obalem, který člověka zaslepuje a skrývá pod sebou jeho esenci, jeho pravé já. Podle těchto tradic tvoří jádro lidské mysli esence, která je základem, je trvalá a transcendentní – přesahující hranice rozumu a racionality, fyzické hranice těla a časoprostoru a spojující mysl jednotlivců v jediný celek.

Osobnost je naopak omezená a omezující, ohraničená rozumem, pravidly, kategoriemi, posuzováním, rozlišením a rozdělováním na dobré a zlé, vně a uvnitř, my a oni, podmíněností. A vytváří iluzi oddělenosti. Dá se to přirovnat k ledovci plujícímu oceánem. To, co je vidět nad vodou, je jeho jedna desetina – Osobnost. To, co vidět není a je pod vodou, je zbylých devět desetin – Esence. Dle toho jsou morální a etické kvality přirozenou kvalitou Esence a projevují se přirozeně, jakmile se člověk zbaví zaslepenosti, kterou mu způsobuje Osobnost.

Z toho vyplývá, že podle paradigmatu Osobnost – Esence je ke zkoumání zajímavější spíše vztah Herectví – Esence, a nikoli Herectví – Osobnost, jak jsem uvedl na začátku.

///

Předchozí Postřehy Divadla Kámen:

Petr Macháček: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 1)

Zdeňka Brychtová: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 2)

Petr Macháček: Divadlo Kámen: Postřehy (No.3)

Zdeňka Brychtová: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 4)

Zdeňka Brychtová: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 5)

Zdeňka Brychtová: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 6)

• Autor: Vladimir Benderski
• Publikováno: 15. března 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Divadlo Kámen: Postřehy (No. 7)

1. Vladimir Benderski

   

   Musím podotknout
   že grafické diagramy uvedené v článku nejsou moje. Proto se v textu nijak nevysvětlují.

   16.03.2015 (16.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Vladimír Hulec

     

     Diagramy
     jsem přidal k textu při jeho zavěšování. Myslím, že se k tématu přímo vážou a dokreslují je. Jejich osvětlení si lze najít v literatuře, ze které jsem čerpal a která je v popiscích uvedena.

     17.03.2015 (23.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

     • Vladimir Benderski

       

       Nejdřív tedy k diagramům,
       které přidal Vladimír Hulec: Proto, že jsem ty knihy nečetl a nemám je, zajímalo by mě kdybys mohl krátce vysvětlit vyznam těchto diagramů v uvedeném kontextu, nebo citovat z té literatury relevantní pasáže.

       19.03.2015 (21.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

     • Vladimír Hulec

       

       Jde o diagramy
       ukazující na vrstvy osobnosti člověka a jejich vazby a vztahy, a to z pohledu psychologické astroložky (Karen Hamaker-Zondag) a psychiatra (C. G. Jung). Oba vycházejí ze stejných pohledů na vědomí a nevědomí, na vrstvy v člověku, jež – chápu-li dobře Váš text – nazýváte Osobnost – Esence. Onou Esencí Jung a jeho žáci chápou samo jádro sfér. To pak působí a ovlivňuje naše chování a my je můžeme, méně můžeme či dokonce nemůžeme ovlivňovat a řídit. Pochopitelně jde z mé strany o velmi jednoduché a nahodile vybrané, text jen ilustrující obrazce. Nicméně Jungovy Tavistocké přednášky jsou v tomto ohledu velmi inspirativní. Viz: http://jung.sneznik.cz/tavistock_01.htm

       20.03.2015 (4.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Jan Aksamít

   

   Zajímavá úvaha…
   V minulosti jsem se zabýval, nakolik je Esence ovlivněna předurčeným osudem (tedy Karmou, mohu-li to tak nazývat) a zkušenostmi/zážitky získanými v průběhu života. Vedly mě k tomu určité popsané stereotypy vztažené primárně k národnostem (severské národy budou klidné a uzavřené, zatímco jižanské vřelé a temperamentní). Je jižanský typ schopen uhrát chladného Seveřana, potlačit svůj vrozený temperament? A nebude ještě těžší pro takového, řekněme Nora či Islanďana, poprat se s rolí cholerického žárlivce? Jak do toho vstupuje Osobnost a Esence?

   17.03.2015 (9.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Vladimir Benderski

     

     Ke komentáři Jana Aksamita:
     Je trochu problém v tom, že ten článek je rozdělený na několik úvah a právě o vzorcích chování a archetypech mluvím později.
     Nezabývám se tak schopností Jižana hrát chladného Nora, či Seveřana ztvárnit žárlivce. Spíše vnímám takové stereotypy jako součást podmíněné Osobnosti, která se může měnit. Vzorce chování a návyky se dají transformovat a měnit. Otázka je, jestli je k tomu motivace, jestli herec považuje za důležité se přibližovat své Esenci. Ne každý herec je schopen se své Osobnosti vzdat, ne všichni hrají divadlo s motivaci se změnit. Je to ale Esence, která lidi přivede zabývat se divadlem.
     V povídce H. Ch. Andersena Princezna na hrášku pozná královna-matka šlechetnou duši podle toho, že nemohla usnout kvůli jednomu hrášku schovanému pod mnoha peřinami. Ten „hrášek“ je symbolem Esence schované pod slupkami Osobnosti, která i nám nedává „usnout“, nutí nás zabývat se divadlem, malovat obrazy, tančit, psát básně – dělat věci na první pohled neracionální. Podle té metafory je tohle vlastnost, kterou se liší šlechetná duše od nešlechetné, Osobnost od Esence.
     Myslím si, že čím dál od Osobnosti, čím blíž Esenci, tím míň je tam Já (to taky vyplývá z druhého diagramu).

     19.03.2015 (22.09), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Petr Odo Macháček

     

     Tedy esence.
     Kdo by se odvážil zpochybnit její existenci? Já tedy rozhodně ne. Mimochodem, myslím, že je velmi mnohotvárná nebo strukturovaná nebo tak nějak, rozhodně není jednolitá. Jak by mohla být? – Tak: to jen nepatrná poznámka, a teď zpět k divadlu:

     Na chvíli jsem zauvažoval o tom, jestli esence není více přítomná v některých složkách tvorby (třeba v textové předloze, režii, stylizaci, hraní…) než v jiných a hned jsem tuto myšlenku zavrhl jako nesmyslnou: text, režie, stylizace – to jsou všechno jen pomůcky, ne? Pomůcky, které mají hercům vytvářet ideální podmínky pro zkoumání esence. (Jo, i v textu se asi může esence vyloupnout, ale mluvíme tady o divadle, a ne o literatuře, že?) Všechno jsou to tedy jen pomůcky pro možnost opustit osobnost, stát se šamanem. Dostat se za osobnost, jednat jako esence, nebo spíš být jednající esencí.

     Mimochodem, co takhle třeba sport? Není mnohé vzrušení ze sportu také dáno možností vycestovat mimo konkrétní osobnost při vyvíjení maximálního, „nadlidského“, soustředěného úsilí? Nepodobá se v tomto ohledu sport divadlu víc, než si my umělci připouštíme?

     Jinak ale Vladimire díky moc za rozetnutí zašmodrchance našich úvah zde: http://www.divadelni-noviny.cz/divadlo-kamen-postrehy-no-5. Jako fakt to považuju za zdařilé rozetnutí.

     19.03.2015 (23.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Petr Odo Macháček

   

   Tak asi téma na další diskusi,
   protože je hrozně široké, ale je praktické: jak to udělat, aby člověk v divadle zkoumal více esenci a méně svou osobnost?
   Jak zkoušet (co dělat, čeho se vyvarovat), jak hrát představení, jaká dělat cvičení…
   A ještě jedna podotázka:
   jak „hrát esenci“ a přitom nebýt sterilní nebo rozplizlý v nekonečném jsoucnu?

   26.03.2015 (11.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ