Divadlo Kampa
Samostatný domeček v dnešním areálu budov Sokola na Malé Straně býval v 18. století lázněmi. V 19. století se tu prý uskutečnilo komorní provedení Mozartovy opery Don Giovanni a míval tu ateliér fotograf Jindřich Eckert. Od padesátých let minulého století sloužila budova jako sklad lodí a loděnice. I když o její koupi projevil zájem Jan Werich, který bydlel opodál, divadlu začal prostor znovu sloužit až v prvním desetiletí 21. století.
Snímek z inscenace Dědeček Oge FOTO ARCHIV DIVADLA
Vystřídal několik názvů – nejprve to bylo Malé Nosticovo divadlo, poté Divadlo Nablízko, Divadlo Čertovka, a dnes tedy Divadlo Kampa. V přízemí je restaurace, v prvním patře divadelní sál a v podkroví menší prostor pro workshopy a komorní akce.
Novodobá historie začíná v roce 2003, kdy zde našlo azyl Divadlo Nablízko, vykázané z malostranského Rubínu. V sezoně 2007/2008 kvůli neutěšené finanční situaci soubor odchází a na jeho místo na chvíli nastoupí soubor Jitky Sedláčkové pod názvem Ty2, ale už na podzim 2009 (někde mylně uváděno 2010) zahajuje činnost divadlo pod patronací Jaroslava Duška. Díky němu zde našel zázemí divadelní soubor Cylindr pod vedením Ivety Duškové, která je dnes ředitelkou divadla. Kromě souboru Cylindr, který tu pravidelně hraje odpolední představení pro děti a večerní pro dospělé, zde vystupují další malé soubory.
Dříve se program více zaměřoval na různé akce duchovního a ezoterického typu, dnes je jednoznačně kladen důraz na divadlo a kulturní projekty. Stálicí je kromě Cylindru, Divadlo NaHraně, SoLiTEAter, Ujeto, pořad filmů a diskusí Kinokabaret nebo Literární momentky. Spolupracuje se s charitativními organizacemi, některá představení jsou hrána s překladem do znakového jazyka. Jinému typu publika budou známy besedy Jaroslava Duška pod názvem Duše K. K vidění jsou zde i další pořady různorodého typu, ať už charitativní akce, koncerty, workshopy, diskusní kluby, nebo komorní společenská setkání. Cestu sem nachází také zahraniční publikum, v době, kdy jsou tu pořádána některá představení festivalu alternativního divadla Prague Fringe.
Rozhovor s ředitelkou Ivetou Duškovou
Jaký je program Cylindru?
Je nás šest žen, ale jsme otevřený soubor, na jednotlivých projektech spolupracujeme s různými lidmi. V některých inscenacích se prolínáme se souborem divadla NaHraně. Právě teď připravujeme společný komorní projekt, kde bude hrát Agáta Dušková z Cylindru a Pavel Kryl z NaHraně.
V dramaturgii máme základní rozdělení na rodinná a dětská představení a představení večerní. Zvláštní odnoží Cylindru je improvizační soubor IMPROSamé vody, který se zabývá totální improvizací. Pokud jde o Cylindr, tak nás logicky zajímají ženská témata: vztah matky a dcery, partnerské vztahy, násilí na ženách. Je to sice ženská tematika, ale myslím si, že chlapy by to nemuselo odrazovat. Z rodinných či dětských představení volíme příběhy, ve kterých si můžeme dovolit rozvinout naši poetiku, založenou na fantazii, pohádkovosti či mýtech. Stavíme ten mytický fantazijní svět příběhů proti přetechnizovanému klipovitému světu dneška. Nechceme šokovat, ale ani nezavádíme diváka do světa, kde je všechno růžové a slaďoučké. Spíše chceme ukázat, že existují hodnoty, které fungují a stojí za to je udržovat.
Nejnověji připravuji projekt s maminkami, kterým zemřely děti. Což je téma strašně těžké a mnozí mě odrazovali s tím, že to bude depresivní nebo sentimentální. Podle mě to ale bude inscenace očišťující. Pracujeme při přípravě s konstelacemi, vyjadřujeme se v obrazech, symbolech, gestech a zvucích. Vycházíme z osobní zkušenosti těch žen. Příběhy to jsou srozumitelné a mají i obecný přesah.
Vím, že v divadle Kampa jsou kromě vašich představení k vidění projekty týkající se různých specifických skupin…
Hraje u nás například soubor Ujeto, který vznikl z bývalé Inventury. Vedou ho Ilona Labuťová a Štěpán Smolík, kteří pracují s postiženými herci. Mám je ráda, protože to není hloupé a herci nejsou zneužíváni.
Dalším zajímavým projektem jsou setkání autistů Přicházíme v míru, kde autisté vyprávějí své příběhy a představují svou tvorbu. Debaty vede terapeut Michal Roškaňuk, který sám prošel jistou formou autismu. A kromě toho se tu pořádají pravidelně besedy s Jardou Duškem, mým manželem, pod názvem Duše K.
Důležitá otázka – z čeho divadlo žije?
Musím říci, že na činnost našeho divadelního souboru Cylindr granty nežádáme, ale snažíme se získávat příspěvky na jednotlivé projekty. V některých případech se nám podařilo získat příspěvek od Nadace Život umělce nebo od Prahy 1.
V okamžiku, kdy jsem nastoupila jako ředitelka divadla, jsme podali žádost o grant na provoz Divadla Kampa a získali jsme pro tento rok podporu od magistrátu a Prahy 1. Uvidíme, jak to bude dál. Občas máme dobrovolné dárce, kteří nám dají nějaký menší finanční příspěvek.
A Jarda Dušek tady ve prospěch divadla nechává své honoráře. Snažíme se realizovat představení pro školy, z čehož taky plynou nějaké peníze. Ale jinak to funguje tak, že to spousta z nás dělá spíše pro radost, včetně mě. Tu ředitelskou funkci dělám zadarmo, beru si honorář jen za odehrané představení. Dá se říci, že to nikoho z nás moc neuživí, ale děláme to rádi.
Jak velký je hlavní divadelní sál?
Sedadel máme šedesát, ale díky tomu, že je v sále elevace a na jeviště se dají přidat další židličky, jsme schopni dosáhnout při určitých představeních kapacitu až 100 diváků. Ale i když zachováme tu nižší kapacitu, musíme počítat s tím, že divák je blízko a způsob komunikace s ním tomu musí být přizpůsoben. Což naší poetice vyhovuje, nemusíme moc křičet, nemusíme dělat velká gesta, můžeme se soustředit na detaily.
Komentáře k článku: Divadlo Kampa
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
