Zjevení černého pudla
Hra Ondřeje Škrabala Zjevení pudla, která v květnu v Bratislavě získala Cenu Rádia Devín na festivalu Nová Dráma, je spíše hříčkou. Pokud někdo očekával důraznější filosofické podtexty a velké myšlenky, ty sotva mohou napadnout herce v šatně po nevydařeném představení Goethova Fausta, kdy cítí hořkost na jazyku a tuší vyhazov.
Ve Zjevení pudla se Martin Pechlát symbolicky vrátil do šatny v Divadle Komedie FOTO JOSEF CHUCHMA
Spíše nežli existenciální myšlenky ho trápí problémy existenční. I když se jedná o záležitost hodně pocitovou a emocionální, přesahuje do téměř kafkovské absurdity: produkce má být zrušena, ale nikdo o tom nic neví, jen všemocná a záhadná PRODUKCE. Ondřej Škrabal napsal monolog herce doslova vytočeného tím, co si vůči němu dovolili, jehož duší zmítají běsi, chvílemi nerozeznává sebe sama a svou postavu a ničí se pochybnostmi o sobě samém. Přitom ho patologicky vykolejila, jak to tak zvláště u divadla bývá, naprostá banalita.
Kromě pohrávání si s tématem faustovsko-mefistofelským se záměnou bílého pudla za černého (v reakci na známou proměnu Mefista v bílého pudla) je v textu patrná i jistá formální koketerie s Thomasem Bernhardem. Text prý autor napsal přímo pro Martina Pechláta, momentálního Fausta v Národním divadle. Hraje ho ve své divadelní šatně, v níž měl v dobách Pařízkovy éry vysezené místo a do níž se symbolicky vrátil. Sázka na herectví Martina Pechláta v přímém kontaktu s diváky porůznu rozesetými v miniaturním prostoru vyšla, dokázal svou „veřejnou samotu“ a zároveň jakousi permanentní komunikaci s diváky bez problémů zvládnout. Přesto představení přináší zážitek jen prostřední. Text v mysli výrazněji neutkví, stejně jako se zdá zbytečná výzdoba loutkami v podobě herce i spíše chtěná scénka, kdy s loutkou Pechlát sehraje lehce parodovaný výstup. Uvěřitelnější jsou pasáže, v nichž pobíhá po šatně jen ve spodkách, jako by se podvědomě chtěl zbavit divadelního nánosu, ale zároveň se bez ochrany divadelního kostýmu stal ještě zranitelnějším. Dva krátké vstupy Gabriely Míčové jako jeho herecké kolegyně přinesly do poněkud umělého tvaru život a také potenciální vztahový příběh.
Studio Rote, Praha – Ondřej Škrabal: Zjevení pudla. Režie Ondřej Škrabal, kostýmy a loutky Tereza Havlová, hudba Aid Kid, produkce Jakub Rálek. Premiéra 29. září 2018 v Divadle Komedie v rámci festivalu …příští vlna/next wave….
Komentáře k článku: Zjevení černého pudla
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
