Divadlo, které nelže
Mám rád divadlo, které ví, čím je, pro koho je a o čem je. Trochu překvapeně jsem ho našel už při otevření Divadla Lucie Bílé 7. dubna 2022 muzikálem či kabaretem Láska je láska. Divadlo sice zahájilo už v září 2020, ale pro covidové a jiné trable na první inscenaci čekalo půldruhého roku. Titul sám je šikovným marketingovým upozorněním na majitelku, producentku a hlavní hvězdu bývalého Divadla Ta Fantastika v Karlově ulici Lucii Bílou, která budovu spoluvlastnila se svým manželem, režisérem Petrem Kratochvílem. Teď v něm zaměstnala i jejich syna Petra. Původně mluvila o herečce Simoně Stašové coby dramaturgyni činoherního repertoáru, který Bílá také plánovala, ale hlavní slovo má nyní Antonín Procházka, alespoň obě dosavadní inscenace odpovídají jeho jevištnímu stylu. Muzikál Láska je láska sám napsal i režíroval coby crazy životopis Bílé, která se vrátí v čase a snaží se převychovat vlastního tatínka. A to ve snaze změnit svůj vlastní osud. Dění je plné bláznivých situací a razantních vtipů a gagů, jakými Procházka proslul už v Plzni a v Hudebním divadle v Karlíně. A samozřejmě písniček samotné Lucie Bílé. Nejen ona, ale i ostatní dobře vybraní herci si v komorním sálku, zdá se, docela rádi zařádí a osobní kontakty Bílé i Procházky tomu jistě hodně napomáhají. A co diváci zvlášť ocení: Bílá je v každém představení, bez alternace, prostě hvězda se nikým nenahrazuje!
Lucie Bílá v muzikálu Maminy FOTO ARCHIV DIVADLA LUCIE BÍLÉ
Také v komediálním muzikálu Maminy se v roli svobodné matky Tiny Bílá jako jediná nealternuje. A pro další role tu našli typově přesné obsazení i v alternacích, protože komorní muzikály nesnesou faleš, zvláště hereckou. Aktérky musí působit ve svých rolích autenticky a originálně a musí být vůči sobě kontrastní, aby každá z matek uplatnila svůj pohled na děti, domácnost, běžné životní starosti vyplývající z prostého faktu, že se o děti musí postarat. Což běžné starosti i radosti u plotny, pračky, v obchodě, se školními úlohami, s oblečením a prostě se vším nezbytným povyšuje do existenciální roviny, ale nahlížené s humorem.
Je tu prvorodička Amy (v podání Markéty Schimmerové ještě romanticky naivní), přes děti již zkušená právnička Brooke (Kateřina Pechová ji hraje jako ambiciózní racionální ženu usilující o kariéru), obyčejná matka Barb (Tereza Hálová je v roli bezprostřední kritickým pohledem na své okolí) a zmíněná Tina (i v roli zůstává Lucie Bílá sama sebou, však obecenstvo přišlo hlavně na ni, ale sarkastická postava svobodné matky, co musí stihnout všechno sama, jí sedí dokonale). Vše odehráno v nadsázce Procházkovy režie a Hannichové choreografie, žádná realistická nuda!
Dodejme, že muzikál se poprvé hrál na Broadwayi v roce 2010 a už procestoval pár zemí. Jen škoda, že se zpívá za doprovodu nahrávky, kdyby dámy naživo doprovodil jen skvělý Petr Ožana na piano, nejlépe takové to „šlitrovské“, nemělo by to chybu.
Divadlo Lucie Bílé, Praha – Sue Fabisch: Maminy (Motherhood – The Musical). Překlad a české texty Adam Novák, režie Antonín Procházka, hudební nastudování Petr Ožana, choreografie Ivana Hannichová, scéna Petr Hloušek, kostýmy Michaela Horáčková Hořejší. Česká premiéra 21. září 2022.
Komentáře k článku: Divadlo, které nelže
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
