Divadlo mladých opavských intelektuálů
Referování o kulturním dění v nejmenší součásti republiky – ve Slezsku, včetně metropole Opavy – je bezpochyby kusé a nedostatečné.
Občas jsme vtaženi do dobrodružného čtení na téma současnosti i budoucnosti souborů Slezského divadla, rozmanité zápletky – zejména kolem operního tělesa – zde bohužel neberou konec. Opakovaně můžeme obdivovat výsledky agilní opavské školy umělecké fotografie, založené a vedené profesorem Vladimírem Birgusem, a už v roce 1996 jsme se vydali trolejbusem s Radovanem Lipusem a Davidem Vávrou mezi architektonické poklady „šumné“ Opavy. Byl to hned druhý díl dnes již legendárního televizního cyklu po úvodním ostravském. Mnozí si možná ještě vybaví, jak excentrický průvodce uhradí kavárenskou útratu noblesnímu číšníkovi, hereckému bardu Františku Šecovi, namísto mincí zdejší specialitou – čokoládovými Fidorkami.
Velkým tématem se stala zdejší znovuobjevená modernistická architektura. Její znalec Jindřich Vybíral dokonce svůj celoživotní výzkum před pěti lety korunoval velkolepou monografií Heretik moderní architektury věnovanou architektovi Leopoldu Bauerovi, který je mimo jiné spolutvůrcem celostátně vnímané ikony největšího našeho meziválečného obchodního domu Breda & Weinstein (snad bez konotace k nedávné kauze v USA). A Národní památkový ústav už v roce 2011 vydal obdivuhodně podrobného Průvodce architekturou Opavy, o čemž většina našich měst může zatím jenom snít.
Ale jaký byl kulturní a duchovní život v architektonických kulisách, které nebyly poznamenány jen vídeňskou školou architektury Otty Wagnera nebo dominancí německého živlu, danou sousedstvím německého Slezska, ale i sebevědomými gesty domácího funkcionalismu, jak dodnes vidíme na vilách od bratrů Čestmíra a Lubomíra Šlapetových? Na to již zčásti odpověděla Jaromíra Knapíková v nedávné reprezentativní publikaci Nad šálkem kávy – Příběhy opavských kaváren 1789–1989 uvádějící čtenáře do nejpříjemnějšího prostředí Opavy s jedinečnou místní tradicí. V uvedeném období autorka zaevidovala celkem 36 (!) kaváren, jejichž velice podrobné medailonky nám dovolují udělat si představu i o bohatém kulturním a společenském životě metropole našeho Slezska.
A právě nyní došlo k ještě hlubšímu ponoru k nejobtížněji uchopitelnému uměleckému – přesněji řečeno divadelně-výtvarnému – fenoménu Opavy. Do ruky dostáváme klíč k otevření překvapivého sejfu s uměleckým pokladem: vzornou edici profesora Jiřího Knapíka z Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty zdejší Slezské univerzity s názvem Heller & Kristian aneb Opavská Vest pocket revue (1933). Specialista, dosud orientovaný převážně na poválečný kulturní vývoj u nás, zveřejňuje a komentuje – po rozsáhlém heuristickém průzkumu – objev aktivity okruhu mladých opavských intelektuálů kolem Josefa Hellera a Rudolfa Kristiana, kteří jednak při studiu v Praze podlehli magii Osvobozeného divadla V + W (Josef Heller se dokonce objevil na pražské scéně v Golemovi v roličce dvořana), jednak v Opavě nikdy nevynechali hostování Osvobozených, vystoupení loutkářů kolem Josefa Skupy, návštěvy komika Ference Futuristy a dalších. Doslova za opavskou „vestpocketku“ pak editor Jiří Knapík považuje hru Kaolin a Majolika dvojice autorů a jevištních komiků Hellera & Kristiana, jejíž autentický exemplář má k dispozici (tento rukopisný pramen navíc obsahuje i originální kresby výtvarného řešení scény i perokresebné předlohy pro diapozitivovou projekci).
Solidní svazek čtvercového formátu v pevné vazbě nabízí vedle kritické edice textu hry i komentáře a další účinnou dokumentaci. Ve svém celku nám tak umožňuje dotek s intelektuálním děním meziválečné Opavy, aktivitami mladé generace města, jehož modernistickou stavební i kavárenskou topografii již známe. Teď můžeme nahlédnout i do myslí, duší a srdcí nejmladších adeptů umění tehdejšího zemského hlavního města Českého Slezska. Bohužel v předvečer tragické metamorfózy, na niž žádný humor ani sebeúžasnější výstupy komiků nestačily. Proto zůstalo jen u bleskového zažehnutí bez možnosti přikládat další polínka pod kotel drtivých témat. V předválečné Opavě se mezi mladými intelektuály krátce odehrávalo to co poté – pro představu – třeba v šedesátých letech v Olomouci na malých satirických scénkách kolem Pavla Dostála, následně v Liberci z popudu Jana Schmida nebo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v Brně, v prostředí nejprve studentské Husy na provázku.
Do opavského okruhu náležel vedle Hellera a Kristiana, tvůrců s mladistvou ambicí a zároveň nejen pilných čtenářů, ale i přispěvatelů generačních periodik Studentského časopisu a Trnu, také mladý výtvarník a karikaturista Josef Molín, po válce přispívající i do nově vzniklého Dikobrazu, než byl v padesátých letech ve známé kauze zatčen pro údajné zesměšnění poúnorových pohlavárů svou satirickou kresbou…
Působení celé generační skupiny je Jiřím Knapíkem popsáno více než podrobně, včetně politické radikalizace v důsledku vývoje v přeshraničním Německu vzdáleném od hranic města pouhé dva kilometry. Na nástup Hitlera replikovali místní avantgardisté skladbami Jaroslava Ježka, americkým charlestonem a sklepácky sebezábavnou hrou a parodiemi. Nafouklý balon totalitarismu byl jimi v Opavě atakován bodlinkami smíchu a gagů.
Divadelně-autorský projekt Kaolin a Majolika se příznačně dočkal premiéry v předměstském kině Kosmos v roce 1933, kdy je v Opavě vztyčována úchvatná sakrální dominanta chrámu sv. Hedviky právě od architekta Leopolda Bauera. Zdejší Němci ji pro modernistické pojetí nepřijali, stejně jako následující režim, a kostel byl vysvěcen až v roce 1993!
Knihu recenzovali opavská divadelní historička Sylva Pracná a profesor UK Vladimír Just, z jehož obdivného hodnocení je citováno na zadní straně obálky. Pro odborný přístup a vysokou ediční kvalitu lze publikaci mimo přirozené zájemce takřka povinně naordinovat všem adeptům divadelní vědy a uměnovědného studia vůbec. Otázkou jen zůstává, zda bude vyslyšen editorův apel na opavské divadelníky – ať již profesionály, nebo jen nadšence – ke znovuuvedení textu po devadesáti letech.
Jiří Knapík: Heller & Kristian aneb Opavská Vest pocket revue (1933) / Hra „Kaolin a Majolika“ a inspirace Osvobozeným divadlem. Edice pramenů. Slezská univerzita v Opavě 2020, 216 stran.
Komentáře k článku: Divadlo mladých opavských intelektuálů
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
