Divadlo na cucky Olomouc
Olomoucké Divadlo na cucky vzniklo v roce 2003 a z původně amatérského uskupení se postupně přerodilo v profesionální nezávislý soubor, který akcentuje svébytnou poetiku směřující k experimentování a hledání nových prostředků komunikace. Zaměřuje se na autorské projekty (Kabaret na cucky, Poiésis, Jsem nebe), zároveň klade důraz na generační uchopení klasických textů (Mme Bovary, Racek, Slečna Julie, Antigona), ale i objevnou dramaturgii (L. de Weck, S. Kane, G. Steinbuch, T. Bernhard, P. Handke).
Freskový sál v bývalé Kanovnické rezidenci FOTO ARCHIV DIVADLA
S divadlem v minulosti spolupracovali dnes uznávaní režiséři mladší střední generace jako Ján Mikuš (2008: Western), Anna Petrželková (2010: Vyčištěno), Jan Frič (2009: Někdo přijde; 2012: Červená Karkulka) nebo Jiří Jelínek (iDolls či Groteska, obě 2011), pravidelně se do Olomouce vrací choreografka a tanečnice Hanka Košíková (2012: Doupě; 2013: Dej mi štěstí; 2014: Dorian).
Od roku 2013 divadlo provozuje vlastní scénu v bývalé Kanovnické rezidenci ve Wurmově ulici č. 7, kterou proměnilo v otevřenou platformu pro umělecká setkávání, rezidenční pobyty i vzdělávací či volnočasové aktivity. Činnost divadla produkčně zaštiťuje obecně prospěšná společnost DW7, jež je také koproducentem jednotlivých inscenací. V minulosti se podílela na projektech s českými skupinami Nanohach, VerTeDance, Handa Gote a Vosto5, švédskou choreografkou Charlottou Öfverholm, nizozemskými United-C či slovenskými Debris Company. Intendantem divadla je Jan Žůrek.
Rozhovor s Janem Žůrkem
Můžete vyjmenovat spektrum aktivit, kterým se momentálně věnujete?
Největší aktivitou je realizace mezinárodního festivalu Divadelní Flora, který letos oslavil XX. výročí. V Divadle na cucky se pak vedle nové tvorby pravidelně prezentují také špičkoví hosté z oblasti současného divadla i tance a také se zde realizují umělecké rezidence, workshopy a mnohé další aktivity.
Kolik rezidencí jste uspořádali a kdo se jich zúčastnil?
Rezidence nabízíme jak krátkodobé, tak delší, případně rozložené do delšího období. Od roku 2013 už jich proběhlo asi dvacet, ovšem jen za letošní rok jich přibude dalších deset. Účastní se jich jak umělci z České republiky, tak ze zahraničí a mnozí z nich u nás následně uvedou i premiéru. Z těch posledních bych zmínil třeba projekt UN Marie Gourdain či Godt og ondt seskupení Kolonie.
Jaký je další život „výsledků“ rezidencí?
Naším požadavkem na hostující umělce je, aby v rámci svého pobytu uskutečnili workshop, work in progress prezentaci nebo titul přímo premiérovali. Často se stává, že výsledná inscenace je prostorově náročná a byť ji u nás lze zkoušet, není možné ji tu hrát ve své finální podobě. V daném případě se pak tituly snažíme uvádět na jiných scénách, obvykle v Praze.
Součástí vaší činnosti jsou i vlastní divadelní aktivity. Kolik premiér během roku připravíte?
V posledních letech jsme pravidelně nastudovali čtyři nové tituly ročně. Uvažujeme o tom, že v další sezoně to budou jen tři premiéry a jeden atypický projekt. Chceme omezovat množství nových inscenací, abychom mohli klást větší důraz na kvalitu.
Jakým směrem cílíte vaši dramaturgii?
Sledujeme dvě linie, přičemž jedna se zaměřuje na autorské divadlo a druhá na současné drama. Slovo „současné“ může být malinko zavádějící, protože například Thomas Bernhard již není žijící autor. Každopádně se obvykle jedná o náročnější texty, které dokážou znejišťovat diváka. Pokoušíme se oslovit také mladé publikum a reflektovat skutečně současný svět. Naše dramaturgie je lehce rozkročená od snahy přitáhnout diváka až po zamýšlení se nad bytím, člověkem i společností.
Z jakých zdrojů je váš provoz financován?
Fungujeme na projektové bázi a díky tomu čerpáme podporu od řady nadací, velvyslanectví či např. Norských fondů. Poměrně dobře se k nám staví také Olomoucký kraj či ministerstvo kultury. Překvapivě nízká podpora ale přichází od Statutárního města Olomouce a myslím, že kdyby se k nám město začalo stavět jinak, mohlo by to výrazně pomoci dalšímu rozvoji našich aktivit.
V minulosti jste často spolupracovali se začínajícími režiséry (např. Frič, Petrželková, Jelínek). Tomu tak ale v poslední době není. Proč? Je pravda, že v době, kdy jsme otevírali naši novou scénu, věnovali jsme se tvorbě hlavně z našich vlastních zdrojů. Rozpočet na novou inscenaci byl ještě donedávna kolem 30 tisíc korun, což se dnes ovšem výrazně mění. Pravidelně se u nás objevuje talentovaná slovenská režisérka Silvia Vollmannová a spolupracovali jsme třeba s Handa Gote či maďarskými KOMA Bázis. Zajímavá jména plánujeme také pro nadcházející sezonu.
Můžete prozradit více?
V danou chvíli ještě nejsou uzavřena všechna jednání, takže raději ne. V posledních měsících jsme se zaměřili především na hledání zajímavých tváří ve vůbec nejmladší generaci nastupujících tvůrců.
Sídlíte v bývalém kanovnickém objektu. Jak dalece jej můžete využívat?
Objekt máme pronajatý od církve a platíme relativně nízký nájem na to, jak velkou část objektu využíváme. Kromě divadelního sálu disponujeme také půvabným freskovým sálem, což nám umožňuje velkou flexibilitu při zkoušení či realizaci rezidencí. Objekt má také uzavřený dvůr, kde pořádáme některé akce. Často se hraje i tam.
Na co se diváci mohou těšit v blízké budoucnosti?
Máme za sebou nesmírně zajímavou sezonu, během které jsme prezentovali špičky současné norské scény a výrazně rozvinuli náš rezidenční program. Chystáme tři nové inscenace – autorský projekt ze života vysokoškoláků, českou premiéru textu Marca Beckera s názvem Meier Müllerová Schulz aneb Už nikdy sám! a dramatizaci Loeho knihy Naivní. Super. A vedle toho uvedeme další zajímavé hosty z České republiky i zahraničí.
Komentáře k článku: Divadlo na cucky Olomouc
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
