Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Divadlo Na Jezerce

    Společnost Jana Hrušínského započala svou činnost roku 2002, po krátkém působení ve vysočanském Gongu získala v konkurzu objekt Na Jezerce, který se nachází v příjemném prostředí zapankráckého parku mimo centrum, a tedy vlastně i mimo hlavní pražský bulvár, Václavské náměstí. Hrušínský má divadelní podnikání v genech, o kořenech divadelnického rodu, z něhož pochází, se lze dočíst i v několika knižních publikacích. Rodinný charakter má i soubor (i když nejde o klasická angažmá jako v státem či městy zřizovaných divadlech), spolu s principálem se na zdejších inscenacích herecky podílejí také jeho žena Miluše Šplechtová či dcera Kristýna Hrušínská, manželé Barbora Hrzánová s Radkem Holubem a další. Z dosud realizovaných 32 inscenací je stále ještě „aktivních“ 17. Většinu repertoáru tvoří osvědčené divadelní tituly (i způsob jevištní interpretace se vyznačuje stylem „na jistotu“), i když Jezerce nelze upřít odvážnější dramaturgické výboje, jakými jsou původní muzikál autorů Hubače, Vrby a Brzobohatého Já, Fran­çois Villon, původní hra Arnošta Goldflama Komedianti či pro Jezerku zdramatizovaná próza Ireny Douskové Darda a chystaný titul Shylock. V divadle panuje už před představením vždy téměř domácká atmosféra, principál bývá přítomen nejenom na premiérách a s diváky komunikuje.

    Já, Francois Villon

    Snímek z inscenace Já, Francois Villon FOTO IVAN KAHUN

    Pečlivě sleduje zájem o jednotlivé inscenace, přizpůsobuje tomu hrací plán a divácky méně úspěšné tituly občas stáhne z repertoáru. Jan Hrušínský je známý svým vyhraněným názorem na divadelní dění a organizaci divadelního provozu v této zemi, nekompromisně to ostatně dává najevo i v následujícím interview.

    Jan Hrušínský

    Rozhovor s Janem Hrušínským

    Pokud vím, nejste příznivcem rozdělování divadel na umělecká a bulvární, vymezujete se proti tomu, aby jako zábavné či komerční bylo vnímáno Divadlo Na Jezerce…

    S tímto dělením zásadně nesouhlasím. Bylo účelově vymyšleno proti některým divadlům, která se v posledních letech ucházela o kulturní grant. Označení, že něco je umělecké a něco komerční, je vypouštěno do světa a stokrát opakováno především proto, aby ti, co jsou pravidelnými příjemci veřejných peněz, se o ně nemuseli s nikým dělit. Což se jim daří. Popuzují mě metody používané v českém divadelnictví, např. sdružení označené jako Asociace profesionálních divadel. Myslím, že asociace těchto profesionálů vznikla proto, aby skrze ni mohla být ovládána česká divadla napojená na veřejné peníze. V našem divadle pracují špičkoví tvůrci jako Jan Hřebejk, Radek Balaš, Jiřina Bohdalová, Jaroslav Dušek, Barbora Hrzánová, Jan Tříska, Lenka Vlasáková, Radek Holub, Juraj Herz a desítky dalších, a my mezi profesionální divadla nepatříme? Dělají si z české veřejnosti srandu? V naší republice je 25 let po listopadu 1989 stále zpochybňováno soukromé podnikání, které je nahlíženo prismatem čehosi podezřelého a potenciálně nepoctivého. Není divu. Vždyť mezi těmi, kdo tyto lži vymýšlejí, jsou někteří přátelé Moskvy a bývalí členové KSČ.

    Obraťme list, jaké jsou vaše nejbližší tvůrčí plány, co Divadlo Na Jezerce chystá?

    Zkoušíme právě výtečnou komedii Jaroslava Vostrého Tři v tom a připravujeme kanadskou hru Shylock, kterou uvedeme v české premiéře s Janem Třískou v režii Radka Balaše. Děj tohoto kusu se odehrává na divadelním festivalu, na němž se prezentuje Shakespearův Kupec benátský. Představení je zasaženo antisemitskými projevy, jimž vedení festivalu ustoupí a stáhne hru z programu. Hra zachycuje herce Jona, který přeruší velký Shylockův monolog a začne sám za sebe vysvětlovat, proč je nutné, aby se umělci vymezovali vůči antisemitismu a jiným formám předsudků, fanatismu a násilí. Jde o strhující drama. Uvědomuji si, že díky technickému pokroku, který zeměkouli prudce zmenšil, není na světě nic, co by se nás netýkalo. Zdrtil mě teroristický útok na pařížský časopis Charlie Hebdo a následně na židovskou kavárnu, vadí mi, co dělají Rusové na Ukrajině a jak to politici komentují. I proto budeme hrát Shylocka. Jsem zastáncem vyváženého repertoáru, a proto hned po závažném dramatu nasadíme lehčí text v režii Juraje Herze. Do června tedy tři premiéry.

    Kdy má do Prahy dorazit pan Tříska?

    Už jsme zakoupili letenky, přiletí 6. dubna, což se mi líbí, protože je to den narozenin mé maminky. Honzova žena Kája Chadimová mi psala, že v den, kdy do L. A. dorazil náš text, jim rozkvetly na balkoně macešky. A Honza prý už má u nočního stolku taháky s textem. Zdrží se 90 nocí, vím to přesně, protože mu platím hotel. Dva měsíce zkoušek, v první sérii pak 25 představení včetně zájezdů. Je to třetí titul, o němž jsme spolu od derniéry Kumštu uvažovali. První byl Harwoodův Garderobiér, kdy jsme počítali s rolí Sira pro Honzu a s garderobiérem pro mě, nakonec jsme to odložili. Přemýšleli jsme pak chvilku o jiné hře, když jsem v angličtině narazil na Shylocka a dospěl k názoru, že tohle je ono. Požádal jsem Aura-Pont a paní Jitku Sloupovou o překlad. Trochu jsem jí tím pokazil Vánoce, ale vyplatilo se to, překlad je vynikající.

    Se svou divadelní společností jezdíte taky mimo Prahu. Kolik představení do roka mimo své stálé působiště míváte?

    Kolem osmdesáti devadesáti do roka. Ale mohli bychom jezdit denně. Venku je většinou vyprodáno. Nechceme zklamat své příznivce, ale hrajeme pouze v odpovídajícím divadelním prostředí. Jednou jsme měli i extrémních 52 představení v měsíci a v jeden den dokonce na čtyřech místech v republice. Navštěvujeme různé festivaly doma a také na Slovensku, zahajovali jsme např. Visegrádské dni za účasti prezidentů zainteresovaných států. Jezdíme také hrát pro krajany do Vídně. Byli jsme zváni i do New Yorku, což jsme nemohli přijmout, protože bychom se museli podílet na dopravě a ubytování. Vím, že když tam hostovalo Národní divadlo, mimochodem s nejkomerčnějším představením v České republice, Sluhou dvou pánů, vezli si pan Donutil a další kostým v batohu. Takovým podmínkám jsem nechtěl své vážené kolegy vystavovat.

    Jan Kerbr

    • Autor:
    • Publikováno: 4. března 2015

    Komentáře k článku: Divadlo Na Jezerce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,