Divadlo, nebo kanalizace?
V době pražské divadelní krize jsme nejednou slyšeli povzdechy svých kolegů: to v Brně to máte dobré, osvícená radnice a žádný Richter. Dlouho to tak skutečně vypadalo. Primátor nejen chodil do divadel, ale podpořil také nově vznikající aktivity jako Noc kejklířů nebo mezinárodní festival Divadelní svět a sám inicioval Slavnost masek, kterou naopak divadelnící vzali za svou a udělali z ní velkolepou podívanou.
Ideální ale všechno nebylo. Mladí divadelníci z nezávislých scén si oprávněně stěžovali, že stále klesá podíl financí rozdělovaných na jejich aktivity prostřednictvím grantů. V této souvislosti také upozorňovali na to, že město nemá vypracovaná jasná pravidla a zásady kulturní politiky.
Studená sprcha přišla letos na konci prázdnin, kdy ředitelé příspěvkových organizací (tedy nejen kulturních, ale také zdravotnických, školských a sociálních) města Brna dostali dopis, že na příští rok mají připravit rozpočet zkrácený o 20 % s tím, že se s takovým snížením počítá i na další období. Reakce byla různá, někde ředitel takové škrty ihned přislíbil, jinde po analýzách požadovaných škrtů zjistili, že by takové škrty měly na jejich instituci likvidační dopad. Začala nejrůznější, doposud neukončená jednání, během kterých padaly nejrůznější náměty, včetně úvah o možnosti půjček, které by si vzaly organizace a garantovalo je město. Postupně na veřejnost také prosakovaly informace o hlavní příčině uvedených opatření: město chce od EU získat příspěvek na další rekonstrukci a výstavbu kanalizace s tím, že se na ní musí také výrazně podílet a nejprve také všechno samo zaplatit.
Nikdo asi nepochybuje o tom, že kanalizace jsou u nás dlouhodobě ve špatném stavu, což je zejména dědictví komunistického režimu. Známá je brněnská tragédie (stala se ještě za komunistů), kdy se na zastávce propadla země i s čekající ženou do kanálu a její tělo nebylo nikdy nalezeno. Nejsou ale ve strašnému stavu také naše duše?
Divadlo Husa na provázku se v souvislosti s projektem Perverze v Čechách pokusilo tento stav analyzovat. Nešlo při tom jen o cyklus inscenací, ale také celoroční diskuse nazvané Kabinet Havel za přítomnosti předních vědců, uměleckých tvůrců i podnikatelů. Závěry těch debat nebyly vždycky optimistické. Takto pojmenoval současný stav společnosti Antonín Huvar, duchovní a politický vězeň: Národ se vrhl do systému bohatého konzumu a do praktik, které jsou odevždy dějinně nejlepší cestou ke zničení dobrého jména … ne mravnost, ale bezuzdné využívání věcí bez kritiky… Proto se ocitáme i dnes v myšlenkovém i faktickém zajetí bolševické morálky.
Nesmírně pozitivní však bylo, že se našlo tolik lidí připravených o věcech morálky, práva a spravedlnosti i podnikatelského umu nejen hovořit, ale také přinést osobní vklad. V Otevřeném dopise zastupitelům se pak členové Husy na provázku a spolu s nimi i tisíce dalších, kteří jejich stanovsko podporují, ptají: z jakých hodnotových kritérií chtějí zastupitelé vycházet při svém rozhodování o hodnotách, které jsou spojeny s brněnskou identitou a nejen s ní? Důrazně zde upozorňují na možné nevratné škody, které takové plošné rozhodnutí může způsobit. Svá odmítavá stanoviska k připravovaným škrtům vydala také opera Janáčkova divadla, HaDivadlo i studenti JAMU.
Otázka nestojí, zda divadlo, nebo kanalizace, ale v diferencovanějším přemýšlení o tom, co je možné udělat pro to, aby se nezničilo to cenné, co se za léta vybudovalo a vytvořilo, a aby se dařilo skutečně zlepšovat kvalitu života občanů, a ne jen uspokojovat zájmy betonářské lobby. Zatím se stále jedná.
Komentáře k článku: Divadlo, nebo kanalizace?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
