Divadlo Palace
Sedí-li označení bulvární divadlo na nějaké pražské scény v plném slova smyslu, jde především o ty na Václavském náměstí (to je totiž opravdovým, možná jediným bulvárem v této republice, nikoli klasickým náměstím). Divadlo Palace tu funguje již osm let. Nejprve vzniklo z kina Jalta Divadlo Jiřího Grossmanna, v němž působil po převratu Miloslav Šimek se svou skupinou, po pozdější rekonstrukci obšťastňovalo zahraniční turisty „černé divadlo“. To tu v dubnu 2006 začal provozovat producent Michal Kocourek. O půl roku později se s tmavě oblečenými manipulanty začala střídat činohra, která později prostor zcela ovládla.
Snímek z inscenace S nebo bez? FOTO JOSEFÍNA RAŠILOVOVÁ
V čele divadla nyní stojí Milan Školník, jinak též inspicient Národního divadla. V něm se pracovně seznámil s hercem Alexejem Pyškem, který měl kromě angažmá v naší první činohře svoji zájezdovou divadelní skupinu a Školníkovi nabídl spolupráci. Úspěšná inscenace bulvární komedie A do pyžam, s níž začínali, se hrála i na mnoha místech v Praze, pak došlo k realizaci dalších titulů, a když už kromě „venkova“ vířily pohostinsky jejich produkce také po různých pražských jevištích, skupina v připomínaném roce 2006 přijala nabídku ke spolupráci od Michala Kocourka a usadila se v Divadle Palace (roku 2013 se Pyško s vlastní agenturou odpojil, Kocourek má divadlo stále v pronájmu). Postupně vznikla řada dalších a dalších inscenací, které se prezentují v Praze i na zájezdech. V divadelně silnějších měsících, tedy těch podzimních a zimních, se hrají v Divadle Palace komedie téměř denně, v této části roku se ovšem zároveň uskuteční 15 až 20 zájezdů měsíčně. V produkcích Divadla Palace vystupuje kolem 70 herců, většinou jde o interprety zvučných jmen, kteří si lehký žánr – i z ekonomických důvodů – rádi zahrají, divadlo má ovšem ctižádost, aby herci s určitým renomé diváky nejenom přitáhli, ale zároveň své dobré jméno potvrdili. Nikdo nemá v tomto stánku stálé angažmá, takže sestavit program je organizačně nesmírně náročné. Co se dramaturgie týče, vedení divadla se tituly snaží nalézt samo, často s představou, že je vybírá pro konkrétní herce (k nejvíce obsazovaným patří kupříkladu Nela Boudová, Martina Hudečková, Daniela Šinkorová, Jiří Langmajer), někdy ovšem též oni sami donesou titul, v němž by si rádi zahráli. Co se „nákupů“ v cizině týče, došlo zatím jednou k výjezdu za hranice. Spolupracovník divadla, herec Richard Trsťan, objevil překlad francouzské komedie S nebo bez Patricka Haudecœura, předpokládaný realizační tým inscenace v čele s Vandou Hybnerovou se pak jel podívat, jak tento úspěšný titul funguje na prknech, která znamenají svět („první čtená“ proběhla ve vlaku směrem Paříž). Zbývá dodat, že v daném případě jde o umělecky poněkud rafinovanější titul v dramaturgické nabídce. Při práci na profilaci divadla spolupracují s vedením divadla také Petr Hruška (momentálně šéf Divadla Na Prádle) a Miroslav Král.
Rozhovor s Milanem Školníkem
Kolik lidí je vlastně v Divadle Palace zaměstnáno?
Dva pracují v obchodním oddělení, dva v produkci, dva v pokladně, se mnou je to tedy sedm lidí.
Budu se ptát ještě na čísla. Kolik inscenací máte teď, na začátku roku 2015, na repertoáru?
Je jich čtrnáct, hrají však u nás také hosté, Divadlo-verze a další čtyři agentury, takže kromě „našich“ herců mají diváci možnost zde vidět i jiné kvalitní protagonisty, jako třeba Lindu Rybovou, Petru Špalkovou, Filipa Blažka, Jana Dolanského, Davida Prachaře a další. Přivítáme tu občas i ochotníky, koná se tu pravidelně také třídenní Mezinárodní filmový festival (ne)herců s mentálním a kombinovaným postižením.
Kolik „štací“ má Divadlo Palace na venkově a jak četné je vystupování v nich?
„Štace“ reprezentuje na 160 měst a městeček. Vystoupení je poměrně hodně, i když to bývalo ještě „hustší“. Nechci konkrétně jmenovat, ale v jednom středně velkém okresním městě hrajeme čtyřikrát do roka, bývalo to však třeba i desetkrát. Všude se počet kulturních akcí spíš omezuje a s tím souvisí i četnost našich zájezdů. Vyprodáme takhle většinou sály, které mají 150 až 350 míst. Hrajeme v divadlech, kde bývaly stálé scény, například v Kolíně, ale také v kulturních domech a podobných zařízeních. Prodej na jednotlivá místa se organizačně i smluvně liší případ od případu. Jde většinou o příspěvkové organizace, ale vyskytnou se i „eseróčka“ a soukromníci, tedy fyzické osoby, které mají svoje agentury a tamní prostory si pronajímají.
Předpokládám, že při zájezdech sály plníte, ale jak je to s návštěvností v Praze, kde je velká konkurence a další divadelní spolky stále přibývají?
Ano, venku je skoro vždy plno, pražská návštěvnost se pohybuje v průměru kolem osmdesáti procent, některé tituly jsou ovšem i zde beznadějně vyprodány.
Existuje rozdíl mezi vstupným v Praze a „na venkově“?
Ceny vstupenek na zájezdech neovlivníme, kalkulují je místní pořadatelé, ale většinou jsou levnější než v Praze.
Která inscenace je na repertoáru nejdéle?
Je to košilatá Camolettiho komedie A do pyžam, se kterou jsme vlastně začínali. V Praze ji hrajeme jednou či dvakrát měsíčně, brzy dosáhne čtyřsté reprízy.
Jste ekonomicky soběstační?
Snažíme se být, rozhodně nemůžeme počítat s granty, od státu jsme nikdy nedostali ani korunu, sháníme partnery, kteří by vypomohli, to je ovšem čím dál těžší.
Cítíte konkurenční tlak mezi obdobně orientovanými, nedotovanými divadly?
Říkat, že něco takového neexistuje, je pochopitelně nesmysl. Ale zdravá konkurence patří k divadelnímu podnikání.
Komentáře k článku: Divadlo Palace
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
