Divadelní noviny > Názory – Glosy
Divadlo pije!
Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén lehce podnapilého, až opilého diváka zatím zřejmě žádná teatrologická studie nezkoumala. A už vůbec ne na Ostravsku, kde se tradičně pije poněkud bezhlavěji než ve zbytku zemích českých. Když jsem v půli osmdesátých let vlastnil studentské předplatné do Divadla Petra Bezruče, bylo jakousi povinností gymnaziálního studenta vypít si před inscenací dvě tři piva. Kdekoli, kde natočili nezletilým, s čímž nebyl v Ostravě problém. Oblek a kravata navíc opticky zvyšovaly věk. Následoval blbý smích při špílu, odchody na toaletu, velekritické řeči o přestávce a v tu chvíli zpravidla i útěk z divadelní mizerie do dalšího výčepu.
Potíže s ostravským divákem a jeho alkoholickými choutkami ale zřejmě trvají už od postavení městského divadla v roce 1907 (dnes Divadlo Antonína Dvořáka), v němž napřed hrál jen německý soubor. Alespoň zprávy posbírané v tisku z roku 1913 o lecčems nasvědčují: Obecenstvo považuje stánek Múz za nějakou knajpu a dle toho se chová. Piva se tu vyčepuje více za večer než v Německém domě za týden. Obecenstvo, které tam má kojiti kulturní žízeň, holduje spíše než Múzám nápoji Gambrinovu. Než nejen v bufetu ukájí žízeň tělesnou, obecenstvo si chce i do hlediště nositi pivo, kritizoval pivaře v městském divadle česky psaný Ostravský deník.
Ke kritice se ovšem hlásil i místní list Mährisch-Schlesische Grenzbote, v němž bylo podotknuto, že divák si kromě piva touží brát do sálu i guláš a salám. Bude to pohled pro bohy, až si bude panstvo v divadle přiťukávati a sál znečišťovati šlupkami, uvedl Grenzbote. Kritice pak v dalších dnech nasadil korunu opět Ostravský deník: Ostravští Němci jsou praktičtí lidé, a tak se možná dočkáme, že budou choditi do stánku Múz se soudečkem piva pod paždí a s věncem buřtů kolem krku.
Chladný bufet v dnešním Divadle Antonína Dvořáka sice pořád dosvědčuje, že i ostravští Češi něco vypijí, ale na soudky piva nedošlo. Divákům stačí omezený počet sklenic s deckou nevalného vína, plata chlebíčků a nějaký ten dortík. Divadlo pije, k éře divadelních buřtů je ale pořád daleko.
Divadlo žije, ostravské ulice ale ještě o něco více než jevištní iluze. A bylo tomu tak i v roce 1913, stačí jen otevřít dobový tisk, třeba Lidové noviny z 19. března tohoto roku. Kdo se osamocen vracel z německého divadla či z české scény v nedalekém Národním domě (dnes Divadlo Jiřího Myrona), totiž permanentně riskoval život. A zvláště pokud se třeba ve „velkorestauraci“ umístěné přímo v Národním domě poněkud zdržel. Na včerejšek v noci sběhl se v jedné ulici v Moravské Ostravě velký shon lidí. Příčinu k tomu zavdala rvačka, kterou svedli tři výrostci s J. Čechem. Bez jakýchkoli okolků vrhli se na ulici na něho, a srazivše ho k zemi, pokusili se obrati ho o peníze. Čech napnul veškerou svou sílu, aby se násilníkům ubránil. Po tuhé rvačce podařilo se mu postavit se znovu na nohy. Pojednou vytáhli útočníci dýky a pobodali jimi Čecha tou měrou, že týž klesl zbrocen krví k zemi. Nyní obrali ho útočníci o svrchník, peníze a hodinky, uvedly Lidové noviny. S podotknutím, že občan Čech předtím až do zavírací hodiny seděl v restauraci, ovšem zda jako správný Čech seděl v Národním domě, to se už zpráva nezmínila. Těžce zraněný občan byl dopraven do nemocnice a policii se kupodivu ještě tu noc podařilo zatknout pachatele: zedníky Jana Foršáka, Viktora Dezorka a Rudolfa Lešňáka, vesměs policii známé rváče a lupiče, jak podotkly Lidovky.
Divadlo pije, Ostrava žije, ale tehdejší zločin měl věru drsné metody. Tento všeobecně obávaný trojlístek má zvláštní methodu při provádění útoků. Když soupeř je přemožen, dostane ránu dýkou do hlavy, načež jest mu odňat klobouk na památku vítězství. Všichni tři rváči byli již nesčetněkráte trestáni, líčily Lidové noviny. Zaplať pánbůh, že v klobouku už dnes do ostravských divadel chodí málokdo, velký místní patriot a režisér Radovan Lipus, jehož širák svítí už zdáli, by se však měl mít mimořádně na pozoru.
Komentáře k článku: Divadlo pije!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
