DIVADLO Plzeň 2014: Up & Down Josefa Hermana

Organizace festivalu, které jednoznačně prospělo Nové divadlo.

Výběr inscenací – lze polemizovat s jednotlivými kusy, ale sotva lze pochybovat o tom, proč se v Plzni hrály.

Inscenace s jasným postojem vyjádřeným příhodnou promyšlenou a vypracovanou poetikou: Dechovka, Hamlet z Bochumi, Hamlet z Prahy.

Inscenace hledající účelnou a zdůvodněnou podobu výjimečného způsobu vyjádření: Poslední trik Georgese Mélièse, O beránkovi, který spadl z nebe, Terminus, Řekni něco.

Inscenace provokující, i když ji neumím přečíst mimo jiné proto, že nevím, jestli ji brát vážně nebo nevážně: Saddám Husajn – mystérium. Jako historik oceňuji příbuzenství „rudých sukní“ s proletářskými Modrými blůzami.

///

Down

Plzeňské divadlo opět nenabídlo svou operní inscenaci, a mělo z čeho vybírat.

Vůbec tak trochu činoherní (loutkový a řekněme alternativní) egoismus – vymezme tedy festival rovnou jako činoherní.

Reinkarnace poetiky sklonku reálného socialismu: vnějšková silácká aktualizace Revizora, podivně ideologizující Unaveni sluncem.

Hračičkaření s koncepty: Sergův efekt, Ptačí sněm.

Nová divadelní restaurace a její obsluha. Po dvaadvacáté hodině už lidem od divadla najíst nedají.