Vinnetou to v brněnské Polárce vyhrál
Jednu z literárních ikon přibližuje dětem od šesti let autorská inscenace Divadla Polárka Vinnetou, nápadité a hravé hudební divadlo s loutkami, které ocení malí školáci, ale i jejich doprovod.
Režisér Jiří Jelínek zvolil netradiční přístup k dobře známé látce. Příběh Vinnetoua nahlíží ve vlastní dramatizaci očima čtyř indiánek. Dámský kvartet v prologu inscenace po jevišti vodí marionetu malého Vinnetoua, vychovává ho a učí dovednostem, jako je rozdělávání ohně, střelba z luku či krocení divokých mustangů. Dřevěný panáček posléze ožije ve ztvárnění nejnovější posily souboru, mladého herce Jaroslava Tomáše, a může začít story o seznámení slavného rudokožce s pokrevním bratrem Old Shatterhandem, o neustálých intrikách a pronásledování padoucha Sanderse, který vlastně indiány a bílé osadníky rozhádá. Přestože je inscenace určena menším dětem, neignoruje ani tragický konec rudého gentlemana, jehož příběh si vlastně zmíněné ženy včetně Šamanky či Náčelnice vyprávějí.
Divadelní sezona je letos v Polárce věnována hrdinství a hrdinům a toto dramaturgické zadání slavný válečník Karla Maye ideálně naplňuje. Na inscenaci je pozoruhodné, že malé návštěvníky učí hodnotám, jako je sounáležitost, pospolitost, bratrství či přátelství, ale i udatnost a schopnost obětovat se pro vlastní societu. Díky svému typicky hravému režijnímu i autorskému rukopisu Jelínek tato výchovná sdělení ovšem nepředává okatě didakticky ani moralistně. Předností Jelínka-scenáristy je to, že umí látku traktovat nenuceně a s vtipem, devizou Jelínka-divadelníka zase fakt, že s minimem scénických prostředků dokáže vytvořit maximální jevištní efekt.
V případě Vinnetoua to znamená jen něco málo rekvizit a holé jeviště s obrovským totemem v popředí. Hrací prostor je předělený v půli obyčejnou bílou oponkou – dva pruhy plátna na kroužcích v ocelovém lanku samozřejmě slouží ke stínohře a k projekcím, záběry prérie či historické fotky původních obyvatel Ameriky se ale někdy promítají také na zadní stěnu jeviště. V kostýmech a líčení scénografka Bára Čechová zase hravým způsobem kombinuje režné materiály s modrými detaily. Modrá u indiánů evokuje vodu či oblohu, u bílých tváří se logicky promítá do barvy košilí a džín – sjednocuje nejen oba tyto protikladné světy, ale také inscenační celek.
Hodinový příběh se nikdy nezadrhne v tempu ani v přehlednosti svých sdělení. Spád inscenaci dodávají Jelínkovy písně s nápaditou muzikou kapelníka Polárky Davida Smečky, který vystupuje jako Old Shatterhand. Součástí dění na jevišti je čtyřčlenný band využívající samozřejmě nástroje typické pro muziku z Divokého západu, tedy kontrabas, housle, foukací harmoniku, piano, perkuse, banjo či kytaru. Herci i hudebníci vystupují celou hodinku s nakažlivým entuziasmem, který se nebojí ani sebeironie. Jelínek se děti snaží neustále překvapovat, a tak šíp vystřelený malým Vinnetouem přeletí první řadu diváků, jindy zloduch Sanders pálí nejen po pronásledovatelích, ale zastřelí i osvětlovače a sál se ponoří do úplné tmy. Dospělí se zase z úst šlechetných rudokožců dozvědí, že pravda a láska skutečně zvítězí nad lží a nenávistí, nebo ocení verše využívající rýmů se slůvky Nšo-či – oči – zaútočí.
Jelínek Vinnetouovi, tomuto prototypu šlechetného hrdiny bez šrámů na charakteru, dodal to nejcennější, a sice humor. Nejnovější inscenace Divadla Polárka je ukázkou inteligentní, obrazivé a scénicky nápadité produkce, která svoji divadelnost těží z vynalézavé kombinace stylové hudby a herecké akce a ze všeprostupující akcentované hravosti, ať už v hereckém gestu a mimice, nebo v práci s rekvizitou a s loutkou.
Divadlo Polárka, Brno – Karel May: Vinnetou. Režie Jiří Jelínek, hudba David Smečka, scénografie Bára Čechová, dramaturgie Monika Jelínková j. h., projekce Matěj Pospíšil. Premiéra 23. února 2019.
Komentáře k článku: Vinnetou to v brněnské Polárce vyhrál
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)