Divadlo Reduta, Brno
Divadlo Reduta je nejstarší nepřetržitě působící kulturní instituce řízená městem. V současnosti je vedle Mahenova a Janáčkova divadla jednou ze tří scén Národního divadla Brno. Dům, kde relativně komorní scéna sídlí, má dlouhou historii čítající mnoho přestaveb. Po roce 1600 zde město zřídilo luxusní ubytovací zařízení, tzv. Velkou tavernu, od třicátých let 18. století se v nově otevřeném společenském sále konaly také hudební a divadelní produkce. Koncertoval tu se svou sestrou jedenáctiletý W. A. Mozart.
Po prvním požáru v roce 1785 se divadelní život v Redutě podařilo celkem rychle obnovit, po destruujícím druhém v roce 1870 zbyly z budovy pouze obvodové zdi. Město zde pak zřídilo tržnici. V roce 1909 se do objektu vrací divadelní produkce. Až do konce druhé světové války provozu dominují němečtí umělci.
V padesátých letech minulého století došlo k zásadní rekonstrukci budovy pod vedením legendárního brněnského architekta Bohuslava Fuchse. Objekt však postupně chátral a v roce 1993 byl v havarijním stavu uzavřen. Po přelomu milénia, na základě projektu brněnského studia D. R. N. H., v. o. s., prošla Reduta významnou proměnou, která propojila historické bohatství domu s moderními prvky. Vznikl zde koncertní Mozartův sál a zcela nový divadelní prostor, na jehož podobě se podílel Miroslav Melena, vstupní atrium je dílem Petra Kvíčaly. Znovu se tu hraje od roku 2005, prostor využívají všechny soubory brněnského Národního divadla. Když si to tu ale pronajme nějaký podnik na večírek, může si pozvat divadlo, jaké chce, takže jsme v podstatě i stagiona, říká správce budovy Leoš Řádek.
Reduta má stejně jako většina českých divadel potíže s nedostatkem provozních prostor. Kulisy a dekorace jsou tak v podstatě v neustálém pohybu mezi divadlem a externími sklady. Protože se v Redutě konají i operní a operetní představení, byly zde vybudovány šatny pro orchestr, ty však v prostorové tísni ve velké míře využívá i garderoba.
Divadlo má kapacitu 259 míst, Mozartův sál pojme 360 diváků. Z důvodu požárního zabezpečení však nemohou v sálech probíhat dvě akce současně, jelikož by se překročil povolený počet návštěvníků budovy.
Raritou Reduty je také historické sklepení, kde před uzavřením v devadesátých letech byla vinárna. Magický prostor se při dodržení bezpečnostních podmínek dá také využít k uměleckým produkcím.
Nákladní výtah FOTO DANA ČECHÁKOVÁ
Historické sklepení pod Redutou FOTO DANA ČECHÁKOVÁ
Divadlo Reduta, Brno FOTO DANA ČECHÁKOVÁ
Vstupní atrium FOTO DANA ČECHÁKOVÁ
Inspicientské stanoviště FOTO DANA ČECHÁKOVÁ
Komentáře k článku: Divadlo Reduta, Brno
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jiří Ort
Divadelním komediantům
byla v Brně přenechaná taverna na Zelném trhu, v roce 1693 zcela vyhoří, poté se hraje v provizorní jízdárně, dokud v roce 1734 nezíská pro „herecké a pěvecké umění ponejprv skutečné divadlo na místě vyhořelé taverny.“ (STEINER, Eduard: Die Brünner und ihr Theater. Ein Stück deutscher Theatergeschichte. Heidelberg 1964, str. 21). Toto „skutečné“ divadlo se 14. ledna 1785 stane obětí plamenů, po neuvěřitelných desíti měsících je 30. listopadu 1785 pro diváky otevřeno Shakespearovým Coriolanem – a nepochybně prokleto: za šest týdnů, 16. ledna 1786, vyhoří i tato scéna.
O rok později, 7. ledna 1787, je zahájen provoz divadla v znovu vystavěné budově. Další požár si dává do 23. července 1870 podivuhodně dlouho načas, již za půl roku, 1. ledna 1871, v novém divadle usedne 1 600 premiérových hostů, aby zhlédli Mozartova Dona Giovanniho. Toto prozatímní divadlo je první samostatnou prací vídeňského architekta Ferdinanda Fellnera, který od roku 1866 pracuje v ateliéru svého otce, který bude s partnerem Hermannem Helmerem projektovat v roce 1882 otevřenou, elektricky osvětlenou „Mahenku“. A ono prozatímní divadlo? To nevyhoří, je v roce 1882 zbouráno.
15.10.2020 (18.30), , Trvalý odkaz komentáře,