Divadlo Tramtarie, Olomouc
Olomoucké Divadlo Tramtarie vzniklo v roce 2005 jako studentská scéna, která se postupem času proměnila v nezávislé profesionální divadlo se stálým souborem. Již od roku 2006 sídlí ve Slovanském domě. Zde využívá prostor malého komorního divadélka s klasickým kukátkovým uspořádáním a kapacitou něco málo přes sedmdesát míst, kde nechybí intimní kontakt herců s diváky.
Tramtarie je komorní divadélko ve Slovanském domě FOTO ARCHIV DIVADLA
Uměleckým šéfem a zároveň kmenovým režisérem Divadla Tramtarie je Vladislav Kracík, vedle kterého jsou ke spolupráci zváni hostující tvůrci různých generací, jako např. Eva Zembok, Hana Mikolášková, Konrád Popel, Jiří Trnka, Matěj T. Růžička, Jiří Jelínek. Ve vlastní produkci divadlo uvádí čtyři až pět divadelních premiér za sezonu, z toho jeden titul určený dětskému publiku. Nedílnou součástí činnosti Tramtarie jsou také zájezdová představení, s nimiž soubor vyjíždí nejen po České republice, ale i do zahraničí.
Vladimír Kracík a Petra Němečková FOTO ARCHIV
Rozhovor s režisérem a uměleckým šéfem Divadla Tramtarie Vladimírem Kracíkem a ředitelkou Petrou Němečkovou
Mohli byste blíže představit zaměření vašeho divadla? Jak se vymezujete vůči ostatním olomouckým scénám?
Naším záměrem je uvádět moderní divadelní inscenace, které oslovují široké publikum, primárně jsme ale prostorem pro mladou a střední generaci. Co se týká divácké náročnosti, v kontextu Olomouce stojíme někde uprostřed mezi tradičním Moravským divadlem a alternativním Divadlem na cucky. A repertoár skládáme tak, aby byl žánrově pestrý, takže uvádíme komedie i dramata, komiks i horor. Rádi děláme inteligentní divadlo, tudíž u nás rozhodně nenajdete bulvární konverzačky a podobné blbiny.
Jakým směrem cílíte dramaturgii divadla?
Orientujeme se hlavně na autorské divadlo. Buď uvádíme vlastní původní tvorbu, nebo výrazné autorské adaptace kvalitních literárních, filmových, komiksových i divadelních předloh. Dramatické texty inscenujeme spíš okrajově, a když už, tak výhradně ty současné.
Které tituly z nyní již dvanáctileté historie považujete za nejzdařilejší?
Po umělecké stránce určitě adaptaci filmového hororu Psycho v režii Hany Mikoláškové, dále například Růži pro Algernon v nastudování Vladislava Kracíka nebo Mayenburgova Ošklivce, kterého uvedl Jiří Trnka. Pokud jde o starší tituly, těmi klíčovými byly inscenace Psí hřbitov (režie Konrád Popel), I na Batmana občas padne smutek (režie Vladislav Kracík), rumunské coolness drama Taxi vinyl (režie Jiří Trnka) a v různých ohledech také Jana Eyrová (režie Matěj T. Růžička). V případě divadla pro děti je naší zásadní inscenací pohádka O pračlovíčkovi. Získala např. cenu diváků na festivalu Dítě v Dlouhé, opakovaně jsme ji uváděli i v zahraničí – v Německu, Belgii či Lucembursku. V současné době Pračlovíček dosáhl 400 repríz a zájem o něj rozhodně neutuchá. Je to takový divadelní zázrak.
Jaké tituly v této sezoně ještě představíte?
V prosinci to bude adaptace kultovního románu Borise Viana Pěna dní v režii Hanky Mikoláškové. V březnu nás čeká autorská komedie s názvem Po stopách něžného muže a na konci května asi vrchol sezony, dramatizace Tolstého Anny Kareniny, kterou připravuje Vladislav Kracík spolu s hostující dramaturgyní Kateřinou Menclerovou. Pokud jde o režiséry, těšíme se na spolupráci se zbrusu novými jmény – Filipem Nuckolsem a Petrem Mančalem.
Z jakých zdrojů je váš provoz financován?
Jsme financováni vícezdrojově. Zásadní část rozpočtu pokryjeme sami ze vstupného a pak také ze zájezdů u nás i v zahraničí. Těch za rok odehrajeme přes 200. Další finance se nám daří získávat i od sponzorů. Tento model nám zaručuje zhruba z šedesáti pěti procent ekonomickou soběstačnost, což je v kontextu českých divadel docela unikátní. Zbytek rozpočtu tvoří veřejné finance z grantového systému města Olomouce a Olomouckého kraje.
Kolik měsíčně odehrajete představení na vaší domovské scéně? A jaká je návštěvnost divadla?
Během divadelní sezony uvádíme na domácí půdě měsíčně asi 13 představení a všechna jsou vždy vyprodaná. Některé tituly dokonce i dva měsíce dopředu, takže se na ně téměř nedá dostat. To trvá už několik sezon, z čehož máme velkou radost a dost si to užíváme. Ale cesta k tomu byla klikatá. Není to tak dlouho, co k nám chodilo dvacet diváků na druhou reprízu. V letošním roce máme návštěvnost téměř 10 tisíc diváků. To je sen.
Působíte v relativně malých prostorách. Neuvažovali jste někdy o změně místa působení?
Se změnou prostoru koketujeme neustále. Zejména proto, že současná kapacita divadla není schopna uspokojit obrovský divácký zájem. Navíc zázemí pro herce, pro zkoušení inscenací, pro výrobu kulis atd. absolutně nevyhovuje našemu náročnému každodennímu provozu. Několikrát jsme už změnu prostoru řešili, ale je to běh na dlouhou trať. Uvidíme.
Jsou ještě součástí vaší činnosti zájezdová představení?
Ano. Během letošního roku jsme se – kromě běžných zájezdů – představili také například na festivalech Letní Letná, na Grand festivalu smíchu v Pardubicích či Letní filmové škole. Českou republiku jsme pak reprezentovali na mezinárodním festivalu FEST(IN) pe Bulevard v Bukurešti. Největší poptávka je v současnosti po titulech Kabaret nahatý Shakespeare a Stařec a moře, na který máme exkluzivní práva jako jediné divadlo u nás. Navíc ho uvádíme jak v českém jazyce, tak v angličtině.
Nabízíte divákům kromě běžného programu také nějaké další divadelní či nedivadelní aktivity?
Kvůli náročnému provozu Tramtarie včetně zájezdů už moc času na další činnost nezbývá. Stálý tvůrčí a provozní tým divadla tvoří dvanáct lidí včetně herců, což není moc. Přesto se nám letos povedlo uspořádat letní festival na nádvoří radnice, kde jsme po tři večery odehráli náš titul Kabaret nahatý Shakespeare. Zájem diváků byl obrovský, nádvoří pojme zhruba 300 diváků a všechny tři večery byly vyprodané dlouho dopředu. Byl to první, pilotní ročník, a protože sklidil velký úspěch, rádi bychom ho – samozřejmě v rozšířené podobě – zopakovali i příští léto.
Komentáře k článku: Divadlo Tramtarie, Olomouc
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
