Divadelní noviny Aktuální vydání 18/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

18/2024

ročník 33
29. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Hostina Thyestova

    SBOR Co jsme to viděli, slyšeli, zažili? V Divadle U stolu připravil F. Derfler v šesti hercích a s jedním hudebníkem scénické čtení Senekova Thyesta v překladu Evy Stehlíkové.

    THEORETICUS      (Viz též článek J. Šotkovského v tomto čísle.)

    STRICTUS Seneku? K čemu?

    TH. Thyestes poprvé česky.

    OPINIUS To trvalo. (Proč asi…)

    STR.            Prý je to málo dramatické, prý statické – Seneca. Tak možná do rádia. Snad ani tam!

    DRAMAPHILUS Vy jste tam nebyli?
    Jste hluší, slepí,
    bez citu a smyslu? To napětí,
    ta mistrná práce s rytmem, dechem, slovem –
    to sugestivní gesto, dunění bubnů –

    OP. Zdeněk Kluka se do bicích pěkně opřel.

    DR. Skvěle hrotil situace a afekt –

    STR. Recitace a bubny, klášterní patos –
    k tomu hávy jak podzemní bratrstvo –
    to bylo divadlo? Čtení bez akce?

    OP. Prý někdo v Českém rozhlase Seneku zamít.
    Málo dramatické, neaktuální –

    DR. Vlastnímu zážitku snad nevěříte?
    Ty nuance, ty emoce, ta síla!
    Zejména Petr Štěpán (Thyestes) a Jan Kolařík (Atreus) – ti dva v ústředních rolích znesvářených bratrů předvedli prvotřídní mistrovství!

    STR. Štěpán je po boku F. Derflera virtuóz verše i mluveného slova. Zaráží mne, jak málo v rádiu točí.

    OP. A nevadí vám ta statičnost?

    DR.              Naopak.

    TH. V předmluvě knižního vydání píše Eva Stehlíková, že „v Senekově době se drama stalo literárním žánrem, který mohl, ale také nemusel vstoupit na jeviště. … Nemáme žádné zprávy o tom, zda a jak byly inscenovány. … Dodnes existuje skupina badatelů, která toto stanovisko zastává, maximálně připouští, že hry byly určeny pro recitaci.“ Dále dodává: Je „zřejmé, že i ony recitace byly divadelní akt sui generis“.

    STR. Já říkám: Recitace není divadlo!

    DR. Scénické čtení není jen poezie!

    OP. Koncertní provedení není opera!

    DR. A přesto – přesto jsem zažil divadlo!

    TH. Každý verš a přednesené slovo – a zejména v Stehlíkové překladu a vtěleno v herce: hlas, dech a gesto – si vytváří jakýsi sociální prostor (to, co Brecht nazývá sociální gestus). A právě střety, kontrasty a konflikt těchto gestických prostorů utvářejí podloží divadla – dramatu, to je jednání, které se může odehrát třeba jen v mysli, třeba jen „in spe“ – jako když sami si v hlavě přehráváme možné scénáře budoucích událostí. V jistém smyslu je takové scénické čtení nejintimnější z dramatických žánrů – hra propozic, hnutí ducha, letmého nápadu, který – umocněn přednesem i sklepním prostorem, kde Divadlo U stolu domovsky působí – se může rozehrát vnějšně, dialogicky a mezi dvěma aktéry dramatu.

    OP. Proto bylo tak příšerně rušivé to jindy jen trapné zvonění mobilu té paní v první řadě.

    STR.            Nehorázné!

    DR. Bezohledné – ač běžně mávnu rukou.

    TH. Snad právě ta společně žitá intimita, kterou všichni aktéři s obecenstvem vytvořili, je toho příčinou.

    DR. Jako by ono zvonění zvenčí bylo o to nevítanějším vetřelcem.

    STR. Cha! Ale nikdo z vás tu nezmíní, co na Thyestovi je nejnechutnější –
    kanibalská hostina na scéně! Atreus bratrovi prostře jeho děti! Uvaří pokrm: Thyestovy děti! A Seneca líčí nechutné podrobnosti a bez vkusu se vyžívá v tom hnusu!

    OP. Mně to tak strašné nepřišlo. Když srovnám…

    DR. O to tu nejde! Ta hra je efektně krutá.

    TH. Mě naopak překvapilo – oproti četbě –,
    jak sugestivně a zároveň snesitelně ty nejukrutnější pasáže vyzněly. Na rozdíl od úplné inscenace anebo filmu, kde často zobrazí vše –
    bez obalu, cudnosti i vkusu, cítil jsem se tu mnohem volněji –,
    nemusel zavírat oči a chránit svůj cit –
    naopak mohl jsem své představivosti dát volnost jít jen tam, kam dojít chtěla, a snesitelnost mi nikdo nediktoval. (Podobně Bettelheim píše o pohádkách –
    jsou kruté jen tak, nakolik dítě snese.)

    STR. Nutno je říct, že tento Thyestes je počin mimořádný.

    OP.                  Jde ruku v ruce s poetikou Derflerova divadla.

    DR. A to je ve svém oboru na vrcholu.

    SBOR Tak znamenité a prostě čisté divadlo –
    minimalistické a nestrojené, kde stěžejním umem je kultivace slova –
    a divadelní zakouzlení se děje neskrytě, naze, přímo před očima –
    je vzácné. A poučné. Za Thyesta dík!

    Divadlo U stolu – Lucius Annaeus Seneca: Thyestes. (Scénické čtení.) Překlad Eva Stehlíková. Připravil František Derfler, hudba Zdeněk Kluka, výtvarná spolupráce Sylva Zimula Hanáková. Premiéra 26. března 2018 na Sklepní scéně CEDu Brno.


    Komentáře k článku: Hostina Thyestova

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,