Divadlo Ungelt
Divadlo Ungelt v atraktivním zákoutí staropražského centra patří k oblíbeným komorním scénám, principál Milan Hein si po převratu realizoval svou vizi stát se šéfem komorního divadla, v němž budou účinkovat výrazné herecké osobnosti. Od otevření v říjnu 1995, kdy došlo k slavnostnímu „křtu“ s kmotrem Milošem Kopeckým, si Ungelt postupně vybudoval velmi dobrou pověst scény s kvalitním standardním repertoárem, která se v našich podmínkách asi patrně nejvíc blíží tzv. broadwayskému mainstreamu, ovšem kombinovanému s českou klubovou útulností.
Snímek z inscenace Pan Halpern a pan Johnson FOTO ARCHIV DIVADLA
Protagonisté zdejší scény už čtyřikrát získali Cenu Thálie: Marta Kubišová za jedinou roli ve Weberově muzikálu Líp se loučí v neděli (2001), Alena Vránová za výkon v inscenaci hry Arnolda Weskera Bouřlivé jaro (1997), Vilma Cibulková za kreaci v Hatcherově titulu Picasso (2006) a Richard Krajčo bodoval rolí policisty ve stále hraných Huffových Deštivých dnech (2012). Také František Němec byl oceněn, a to Cenou Sazky a Divadelních novin za výkon v inscenaci Humovy hry Ledňáček (2008, stále na repertoáru). Postupem času vznikl a stále se doplňuje okruh interpretů, jejichž domovskou scénou je právě Divadlo Ungelt. V plné míře se to týká především zpěvačky Marty Kubišové, která tu realizuje všechny svoje recitály, nebo hereček Aleny Vránové a Chantal Poullain, jež hrají výhradně na této scéně. Malý sál bývá pravidelně vyprodaný, za dvě desetiletí tu mělo premiéru na padesát inscenací a šestnáct je stále na repertoáru. Reprízy jednotlivých inscenací dosahují v průměru čísla 250.
K divadelnímu sálku přiléhá příjemný klub, kde lze před představením (i po něm) posedět na židlích s označením dárců (Ungeltu je totiž věnovaly osobnosti z řad účinkujících, dalších umělců, lékařů, politiků…). V žánru, který divadlo důsledně prezentuje, patří zdejší scéna k úspěšným i umělecky (režírují tu Ladislav Smoček, Hana Burešová, Janusz Klimsza). Tituly jako Ledňáček, Deštivé dny či Pan Halpern a pan Johnson lze doporučit i vybíravým divákům.
Rozhovor s Milanem Heinem
Jak jste vlastně přišel k prostoru v srdci Prahy?
Jako herec jsem se dobře cítil především na scénách komorního typu, proto jsem po revoluci hledal při své touze založit si vlastní divadlo podobné prostory, za ty nebytové většinou chtěli majitelé domů nekřesťanské peníze, pak jsem však objevil sklady, které patřily akciové společnosti Matana, a oznámil jsem jim, že tam budou jednou hrát nejlepší čeští herci. Vedení Matany bylo mou smělou formulací překvapeno, ale zaujalo je to. Dohodli jsme se, bylo na tom hodně práce, co se úprav týče, šlo vlastně o sklady stejnojmenného hotelu, který je nad námi, proháněly se tam občas i myši. O podnikání v soukromém divadle jsem v té době neměl nejmenší tušení, ale vpřed mě poháněly euforie a umělecké ambice. V otázkách uměleckého profilu budoucího komorního divadla mi byl prvním rádcem Ota Ornest. Za nejdůležitější považoval brzy do nového divadla přitáhnout výrazné herecké osobnosti a postupné vybudování takového kreditu, aby v něm ty osobnosti měly důvod setrvat.
Co bylo první inscenací nového divadla?
Ota Ornest mi poradil: Musíte na sebe upozornit i tématem, nových divadel vzniká víc. Doporučil mně proto hru Eduarda Martina Královské vteřiny o rozpadajícím se manželství prince Charlese, kterého jsem si zahrál, a tehdy ještě žijící lady Diany, hrála ji Jitka Asterová. Byla to přiznaně bulvární komedie. I když kritika nás tehdy za inscenaci příliš nepochválila, start se podařil a diváci začali do Ungeltu chodit.
Jak probíhá výběr her? Většinou jde, pokud vím, o české premiéry…
Repertoár, herce a režiséry vybírám sám. Proto jsem si divadlo otevřel. Sázím na vlastní intuici, jezdíval jsem do Londýna i New Yorku sledovat tamní produkci, teď už divadelní dění venku sleduji spíš virtuálně. Ungelt má dnes takový kredit, že nabídka pro agentury je výhodná i ekonomicky, takže hry pro dva, tři herce jsou nabízeny většinou přímo nám. Ve velkých divadelních domech, kde se hraje třeba ve zkušebnách, takový titul nasazují jen občas, kdežto u nás je vysoká reprízovost zaručena. V Ungeltu v současnosti realizujeme tři dramaturgické linie. Činohru, večery s Martou Kubišovou a mou talk-show, kterou jednou měsíčně vysílá Český rozhlas Dvojka.
Divadlo Ungelt má ovšem i větší, tzv. letní scénu. Jak dlouho ji už provozujete?
Deset let. Bydlím naproti, dříve tam bylo vojenské cvičiště. S koncem základní vojenské služby prostor osiřel. Zjistil jsem, že pozemek patří Hradu, zašel jsem tedy na patřičná místa a pokusil se ho získat pro divadlo. Jak vidno, jednání dopadlo úspěšně.
Ale na zájezdech prezentujete ve větších, ba velkých prostorách i inscenace vzniklé pro malý sál…
Také proto s námi mohou spolupracovat jen herci, kteří jsou technicky na výši a dovedou se novému prostoru přizpůsobit. Hrajeme v průměru sto zájezdových představení ročně.
Stane se někdy, že dramaturgické plány nevyjdou?
Ano, například nedávno, připravovali jsme titul Lety peklem v režii Viktora Tauše a v překladu Pavla Dominika. Postavami v této hře jsou farář, napravená prostitutka a mladý homosexuál. Titul nevyvolal žádný zájem, na první ohlášená představení se neprodaly téměř žádné lístky, což byl šok. V Ungeltu se nám nic takového nepřihodilo. Hru proto nenasadíme. Jsem rád, že bude uvedena jinde. Ungelt je konzervativní divadlo, ve kterém divák očekává příběh, vztahy a lidské osudy, do kterých se dokáže vcítit. Zajímavé je, že mezi divácky nelákavé inscenace patří k mému údivu původní české novinky. Nevím proč, ale je to tak. Nabídky českých autorů jsem nucen odmítat. Vítězí produkce angloamerická, občas hrajeme i překlady z francouzštiny. Kdyby se objevila nějaká pěkná hra pro malé obsazení v ruské, polské či severské dramatice, nebránil bych se tomu.
Jaké máte nejnovější dramaturgické plány?
Do konce této sezony uvedeme ještě hru od J. Murray-Smithové Mezi úterým a pátkem, kterou bude režírovat Janusz Klimsza. Po dvaceti letech si v ní zahraji činoherní roli a splním si svůj divadelní sen. Jako třiadvacetiletý herec Těšínského divadla v Českém Těšíně jsem snil o tom, že si zahraji s Reginou Rázlovou. Vytvoříme manželský pár po třiceti letech, na jevišti se objeví ještě Jitka Čvančarová a Petra Nesvačilová. A na letní scénu chystáme Království boží na zemi od Tennessee Williamse, hru, která mě kdysi okouzlila v Ornestově Komorním divadle. Tehdy s Irenou Kačírkovou, Petrem Kostkou a Františkem Němcem. A naše obsazení? Jitka Čvančarová, Martin Hoffman a Ondřej Novák, který už u nás účinkuje v muzikálu Touha zvaná Einodis. Kus nastuduje Pavel Ondruch, mladý režisér a dramaturg, se kterým dnes spolupracuji i při výběru her.
Komentáře k článku: Divadlo Ungelt
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
