Temné otcovské znamínko
První letošní premiéra spolku Kašpar pro mě byla „příjemným“ překvapením. Do svého repertoáru divadlo zařadilo silný, velmi skličující příběh o znásilňování dívky vlastním otcem. Hru Tetování německé autorky Dey Loher režisér Jakub Špalek již jednou zpracoval a před více než dvěma lety uvedl v ostravské Komorní scéně Aréna. Na inscenaci i nyní spolupracoval s inscenačním týmem: Fomínová, Špindler, Pastrňák. Oproti původnímu ansámblu je výrazná především změna v rolích sester Lulu a Anity Tíhových, které v Celetné hrají dvojčata Viola a Sandra Černodrinských. Za významný inscenační tah však považuji svěření role slizkého macho otce na vozíku upoutanému Janu Potměšilovi.
Sestry Lulu a Anitu hrají dvojčata Viola a Sandra Černodrinských FOTO MICHAL HLADÍK
I přesto, že je samotný text hry v inscenaci výrazně seškrtaný, zachoval si svou jedinečnou poetiku a zásahy nijak neubraly autorčině schopnosti říkat velmi nepříjemné věci s básnickou zručností a bez užití eufemistických klišé. K tomu přispěl i skvělý výkon Sandry Černodrinské v hlavní roli zneužívané dcery. Text, který jí byl svěřen, nebyl v žádném případě jednoduchým projevem. Na české větné skladbě zcela nezávislou řeč však zvládla s nenuceností a až děsivou uvěřitelností. Stejně tak je třeba vyzdvihnout i Jana Potměšila, který v rozhalené košili a s ulíznutými sepnutými vlasy působil při obhajování svého perverzního vztahu k dceři: To je dar dceři! Tetování, které ti už nikdo nevezme. Otcovské znamínko! až nepříjemně realisticky. Na druhou stranu hercovo postižení působilo zvlášť kontrastně vůči charakteru jeho postavy. Jako by tvůrci chtěli touto formou dát najevo, že i tak zdánlivě silná „zrůda“ může a má být poražena.
Tísnivou atmosféru ještě dokresluje skvělá, na kost ohlodaná hudba Radka Pastrňáka, která připomene legendární hudbu Zikkuratů v neméně legendárním filmu Pějme píseň dohola. Jen to téma je v Tetování o třídu neveselejší. Divák se pousměje snad jen během ironických výpadů dcer vůči stavu vlastní rodiny. Výborný divadelní zážitek tak narušuje jedině poněkud nesmyslně vložená přestávka na přestavbu. Jistě by stačilo o něco delší zatmění.
Přesto se jedná o nepodbízivou a intelektuálně náročnější inscenaci, snad budou v Celetné v této linii pokračovat.
Divadlo v Celetné – Dea Loher: Tetování. Režie Jakub Špalek, překlad Petr Štědroň, scéna Karel Špindler, kostýmy Vladimíra Fomínová, hudba Radek Pastrňák, dramaturgie Lenka Bočková. Premiéra 9. ledna 2013. (Psáno z reprízy 18. ledna 2013.)
Komentáře k článku: Temné otcovské znamínko
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
