Divadlo v mírném údolí
Společnost Jana Hrušínského slaví ve svém sídle, Divadle Na Jezerce, deset let své existence. Nečiní tak s nějakou okázalou mediální pompou, nemá to vlastně ani zapotřebí. Na Jezerku se chodí a vezmeme-li v úvahu její ne úplně samozřejmou dostupnost ve srovnání s jinými pražskými scénami, jde o okolnost obdivuhodnou. Janu Hrušínskému se podařilo do husté divadelní mapy hlavního města umístit scénu vlídnou a přátelskou, návštěva může být spojena i s malými výlety, v divadelní budově se nachází kvalitní restaurant a při pěkném počasí lze strávit poměrně klidné chvíle v přilehlém parku. I v tomto smyslu je lokalita, charakteristická svažujícím se mírným údolím, ideální.
Martin Sitta (šašek Feste) a Radek Holub (Malvolio) ve Večeru tříkrálovém FOTO IVAN KAHUN
Důležité je ovšem dění v divadle samotném. Principálovi se podařilo přilákat na zdejší jeviště řadu hereckých hvězd, dramaturgie sází sice na osvědčené tituly, může se však pochlubit i českými premiérami, a to především chytrých konverzaček. Ve foyeru i na jevišti se daří udržovat ducha herecké dynastie, jejímž je Jan Hrušínský pokračovatelem. Principálova otce, jednoho z největších českých herců Rudolfa Hrušínského, připomíná například i dedikace jeho památce v jedné z posledních premiér Jezerky, Holbergova Jeppeho z vršku. V dobrém slova smyslu populární repertoár, který dramaturgickou volbou nikdy neznehodnotil požadavek dobrého vkusu, je občas zpestřen tituly překvapivějšími (Schmittovo Manželské vraždění, Marberova hra Na dotek). Uměleckým, administrativním i technickým pracovníkům Jezerky se ve srovnání s ostatními divadly daří vytvářet výraznější atmosféru svátečnosti a slavnostnosti před představením i po něm, a to nejen během premiérového jiskření celebrit.
Jan Hrušínský zve k režii renomované umělce (své stálé místo si tu už zajistil i filmový tvůrce Jan Hřebejk), do režie se pustil také sám a na Jezerku „pozval“ díky svým inscenacím mistra nad mistry, Williama Shakespeara. K rozšíření žánrového spektra přispěl nedávno i komorní muzikál ze života francouzského bouřliváka Françoise Villona. Neviděl jsem v tomto divadle včechny inscenace, většinu však ano. Kromě řady vkusných divácky vděčných titulů si rád připomínám především Kumšt Yasminy Rezy, herecký trojhlas i trojboj tří Janů (Hrušínského, Kačera a Třísky), principálovu elegantní režii Shakespearova Večera tříkrálového, Hřebejkovu divadelní verzi jeho filmu Musíme si pomáhat (se zajímavým jevištním řešením a pozoruhodnými hereckými výkony) a v neposlední řadě realizačně odvážný villonovský muzikál (s minimem prostředků i účinkujících, přesto mnohé „přelidněné“ produkce tohoto žánru v mnohém převyšující).
Více informací o dění na Jezerce mi sdělil principál v následujícím rozhovoru, přečtete si i příspěvky shakespearovského překladatele profesora Martina Hilského, také herců, účinkujících na zdejších prknech, pozdravy Lenky Vlasákové a Jana Třísky, režiséra zmíněného muzikálu Radka Balaše a častého návštěvníka Divadla Na Jezerce, významného kunsthistorika, profesora Františka Dvořáka.
Komentáře k článku: Divadlo v mírném údolí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
