Jak se rodí kněží
V Divadle v Řeznické uvedli oceňovaný text amerického dramatika Billa C. Davise Odvolání ohledávající katolické stereotypy s vtipem a nelacině. Inscenaci režíroval a jednu ze dvou rolí ztvárnil Miroslav Táborský. Partnerem mu je Filip Cíl, Jan Malíř a geniální kytarista Norbi Kovács, hrající například s Ivanem Hlasem, vytvořili hudbu. Výsledkem je svižná komorní inscenace, která pobaví i zástupce nejkonzervativnější větve církve.
Filip Cíl a Miroslav Táborský v Odvolání – vtipné i uctivé inscenaci o víře FOTO JAN MALÍŘ
Náboženské téma nutně vzbuzuje obavy. O to víc v současné době, kdy se znovu dostává na přetřes otázka pravosti víry, pravosti boha. Bill C. Davis se opřel do církve katolické, aniž by jedinkrát zmínil slovo „bůh“. Už to je pozoruhodné. Otázku jeho existence nechal stranou a zaměřil se na jeho prostředníky na zemi. Na kněze. Své dramatické sdělení svěřil pouze dvěma postavám. Postaršímu knězi otci Timu Farleymu (Miroslav Táborský) a aspirantovi na kněžství, seminaristovi Marku Dolsonovi (Filip Cíl). Otec Farley je ve své farnosti oblíbený, uznávaný, nadto vykonává i funkci poradce monsignora Barka. Ten je zjevně nejvyšší autoritou na fakultě, na níž se Mark Dolson připravuje na kariéru kněze. A je zároveň reprezentantem všech stereotypů, které mohou lézt na nervy nejen lidem nevěřícím, ale i věřícím, kteří se však nechtějí smířit s rigiditou, s níž je církev spojována.
Takovým je právě Mark Dolson. Výbušný a otevřený mladý člověk, který chce svou víru sdělovat srdcem, nikoli nepsanými pravidly podřízenosti. Nerozumí tomu, proč otec Farley říká svým farníkům to, co chtějí slyšet. Proč se nechává obdarovávat nekončícím množstvím lahví vína, které má tak rád. Mark odmítá výdobytky společnosti jako telefony, auta a kreditky, chápaje je jako okovy, kterými se lidé spoutávají na cestě k poznání. Nechápe, jak může monsignore Bark vyhodit dva jeho kolegy studenty jen proto, že řada indicií napovídá, že by mohli být homosexuálové. Nechápe, proč církev odmítá ženy jako duchovní.
A to je taky vstupní Markův monolog v prvním obraze na tzv. interaktivní mši otce Farleyho. Představí se jako inteligentní a přemýšlivý člověk s argumentovaným názorem, proč by ženy duchovními být měly. Po tomto incidentu se obě postavy postupně sbližují, byť jsou naprosto rozdílné povahy a neustále to mezi nimi jiskří. Počáteční animozity se ale mění v porozumění a ze strany Farleyho až otcovský vztah. K očekávané katarzi v proměně povrchního Farleyho v člověka pevného ve svých názorech po vzoru mladého Dolsona dojde. Potud žádné překvapení ani v předloze, ani v pražské inscenaci.
V Řeznické došlo k setkání originálního textu plného inteligentních narážek a humorných gagů a skvělého herectví obou představitelů. Miroslav Táborský využil svůj rozsáhlý rejstřík poloh a dokázal zvládnout vývojový oblouk své postavy od mělkého charakteru, přes opilecký souboj s vlastní integritou hýčkanou dosud pod líbivými a pozlátkovými poduškami všeobecného mínění až po přerod v člověka beze strachu říct, co si myslí. Filip Cíl ohromil balancováním na hraně hejskovství a citlivého ducha. Předvídatelnost jejich vývoje překryla vysoce postavená laťka humoru, který si nezadá se sitcomovými přestřelkami. Přesto nikdy neupadl do barvotiskové šmíry.
S velkou úctou se v Řeznické do náboženství tepe. Nikoli však do víry, ta je autoritou i zde, což Táborského Farley v okamžiku největšího zoufalství projeví až kristovským zvoláním, že neví, čemu už vlastně věří. Obtížné přerody ducha jsou s těmi odlehčenými, humornými sekvencemi na jedné úrovni. Oba herci ale míru patosu, kterou nutně taková konstelace nese, zkušeně utáhli.
Divadlo v Řeznické – Bill C. Davis: Odvolání. Překlad Alexander Jerie. Režie a výprava Miroslav Táborský, dramaturgie Yvetta Srbová, hudba Norbi Kovács, Jan Malíř. Premiéra 25. listopadu 2016.
Komentáře k článku: Jak se rodí kněží
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Libuše Soukupová
Nádherné,
humorné, o něčem říkající představení a skvěle zahrané.
Děkujeme
26.03.2017 (18.37), , Trvalý odkaz komentáře,