Schematická noc
Ona je dcerou vysokého komunistického funkcionáře a reportérkou normalizační televize. On je kardiolog a primář a samozřejmě člen vládnoucí strany. Právě slaví narozeniny, ale hosté nepřicházejí, bojí se zadat si ve chvílích, v nichž možná padne režim: je sametový listopadový týden 1989 a v pražských ulicích protestují statisíce demonstrantů. On i ona se utěšují nadějí, že ke zvratu nedojde, že zasáhnou milice či StB, že horké hlavy vychladnou a život se vrátí do pro ně tak pohodlných kolejí. Nálada ve vile, ukradené exulantům, je ponurá a atmosféra zhoustne ještě víc, když se přece jenom dostaví dva gratulanti: primářova milenka a jeho zástupce, který už stihl převléci kabát a je šéfem stávkového výboru v prestižní nemocnici.
Miroslav Etzler, Zuzana Slavíková a Jan Plouhar v Sametové noci, inscenaci, jež vypráví o listopadu 1989 FOTO ALENA HRBKOVÁ
To je základní dějová osnova hry slovenské autorské dvojice Valerie Schulczové a Romana Olekšáka Sametová noc, kterou uvádí pražské Divadlo v Řeznické.
Zpočátku se zdá, že půjde o hloubkový průzkum charakterů osob spjatých s totalitní mocí v konfrontaci s čistou duší milenky Majdy. Brzy se však ukáže, že jsou to charaktery příliš jednostrunné, skrz naskrz záporné. Hotová animální monstra, mravně zpustlí jedinci a čistokrevní zlosyni, kteří se neštítí ničeho, ba ani vražd ne. Netvrdím, že takoví lidé v reálném životě neexistují, a neříkám, že nemohou pobývat na jevišti. Má to ale podmínku: jejich chování musí být věrohodně motivované a nesmí pocházet pouze z vůle autorů. A právě jen a jen autorský úmysl je v Sametové noci „hnacím motorem“ jednání všech postav. S přimhouřením očí snad lze přijmout jednoznačně kladnou Majdu, která přetrpí veškeré urážky, ústrky, ataky a podvolí se i „veřejné“ souloži – všichni dobře víme, že v lásce jde rozum stranou. Jednání primáře Petra, jeho ženy Nadi a Petrova konkurenta Michala je však zcela nezdůvodněné, neplyne z dramatických situací a jejich repliky, postoje a proměny jako by padaly z nebe. Na hranici uvěřitelnosti je i stále krkolomnější děj, který ve finále dospěje k šestákové kriminální pointě. Dobrá, jde o modelovou hru, schéma; nemohu se však ubránit pocitu, že nebezpečně připomíná schematickou dramatiku stalinských padesátých let – jen s opačnými znaménky.
Co si s takovým schématem mají počít herci? V Divadle v Řeznické jsou záchranou inscenace. Miroslav Etzler (Petr), Zuzana Slavíková (Naďa), Jan Plouhar (Michal) a Anna Kulovaná (Majda) propůjčují svým postavám vedle herecké rutiny lidská měřítka, která jim svěřené „loutky“ alespoň částečně oživují. A Anna Kulovaná (alternuje Veronika Khek Kubařová) vtiskla své Majdě i zvláštní něhu, která je dojemná.
Jako zvukový dekor zní z rozhlasu dobové zpravodajství a úryvky z projevů Milouše Jakeše a Václava Havla. Na samotném konci inscenace, do prázdna herci opuštěného jeviště, zazní nahrávka proslulé Modlitby v podání Marty Kubišové. V kontextu uplynulého děje působí jako výsměch. Ale čemu vlastně?
Divadlo v Řeznické – Valeria Schulczová a Roman Olekšák: Sametová noc. Překlad Yvetta Srbová. Hudba Martin Hasák. Režie a výprava Valeria Schulczová. Česká premiéra 28. února 2017. (Psáno z reprízy 7. března 2017.)
Komentáře k článku: Schematická noc
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
