Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Divadlo v šapitó No. 4
Diváci Letní Letné očekávali i nový projekt Losers Cirque Company Beach Boy(s). Inicioval ho (jakožto spoluautor námětu) a nakonec i režíroval Jiří Havelka. Druhým spoluautorem námětu je polovina známých Dae Manů Petr Horníček. Výsledkem jejich spolupráce je rozverná „vyletněná“ inscenace, která na půdě Letní Letné překvapuje divadelností a zredukováním cirkusových a akrobatických prvků. Zůstala jen tělesnost, která je ovšem tak nutnou součástí kalifornské pláže jako knedlíky v české hospodě. A kalifornská pláž je mekkou surfařů a narcisů celého světa.
Autoři inscenace dali raději plurálové „s“ do závorky, aby nedošlo k mýlce a nedostavili se do letenského šapitó důchodci, kteří ještě po padesáti letech vysypávají doma ze žabek horký písek a na svém kazeťáku pořád točí Surfin’ Safari, Surfin’ USA, Surfer Girl… největší pecky stejnojmenné kapely, která se proslavila nejčastějším využitím slova surf ve svých písních. Surf a holky. A o tom je prakticky i česká inscenace. Dokonce první obraz, kdy pětice mladíků (vedle Petra Horníčka ještě Lukáš Macháček, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba a Jindřich Panský) přijede v Mini Cooperu naloženém po střechu surfařskými prkny, jako by vypadl z obalu „beachboysovské bestofky“. A když muži z auta vyskáčou a jmou se notovat známý nápěv Barbara Ann, je jasné, odkud bude vítr foukat. Jenže když vítr nefouká, nejsou vlny, není na čem jezdit, musí se zůstat na pláži, což by mohla být pěkná nuda. A právě tento moment je stavebním kamenem.
Tvůrci využili všechny plážové stereotypy od mazání opalovacím krémem přes souboj ručníky až po balení holek a všechny se staly nosnými situacemi pro nezbytná akrobatická čísla. Možná za to mohla přítomnost Jiřího Havelky, možná ne, v každém případě na úkor těchto čísel kladli performeři mnohem větší důraz na herectví a ve výsledku se Beach Boy(s) blíží spíše k nonverbálnímu divadlu s tanečními prvky než k novocirkusové podívané. V některých momentech mohlo být opakované polehávání na pláži při čekání na vítr, kdy se skutečně nic neděje, dokonce nudné. Ale takové to přeci na pláži je. A v tom atmosféru vystihla skupina dokonale. A v pravý okamžik, když už to vypadalo, že se možnosti pláže vyčerpaly, přišla holka. Nezbytně, dívka ve spojení s pěticí urostlých narcistních surfařů nemůže v téhle mytologii chybět. Přítomnost Kristýny Pálešové (mimochodem přední české gymnastky a účastnice dvou olympijských her) samozřejmě katalyzuje řadu nových situací, v nichž se tvůrci nebáli parodovat Pobřežní hlídku a využít všechna klišé, která jen nenápadné okukování a balení děvčete skýtají.
Humor, nejen parodický, je zde stěžejním prvkem. Všichni aktéři dokázali vedle svých fyzických schopností ovládnout i tuto stránku a výsledkem je vtipná inscenace, která je v cirkusových stanech osvěžující jak ledová tříšť na pláži. Výsledný dojem kalí jen fakt, že když už byl kladen takový důraz na herectví a děj, chybělo trochu jasnější režijní vedení, které by nezůstávalo někde na půl cesty mezi novým cirkusem a divadlem. Možná by pak i konec, kdy se všichni konečně dostanou k vytouženému větru na závěsných lanech a závěsných hrazdách, nevyšel poněkud rozpačitě do ztracena v jakémsi poetickém splynutí s mořem, které z dosavadní rozvernosti vybočovalo a vypadalo jak z jiné inscenace.
///
Více na i-DN:
Ostatní díly festivalových reportáží:
Komentáře k článku: Divadlo v šapitó No. 4
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)