Divadlo v šapitó No. 5
Včera byly uvedeny dvě představení v jednom večeru. Nejprve vystoupil soubor Compagnie des Pieds Perchés a poté mim Radim Vizváry.
Dvě švýcarské akrobatky – Morgane Widmer a Stéphanie N’Duhirahe, společně vystupující pod jménem Cie des Pieds Perchés, představily na letošním ročníku Letní Letné inscenaci s názvem Le poids du vide (v překladu Tíha prázdnoty). Novocirkusové představení, založené na akrobacii na laně, bylo příjemné, občas mile překvapující, ale nijak omračující.
Představení Le poids du vide bylo příjemné, občas mile překvapující, ale nijak omračující FOTO FRANTIŠEK ORTMANN
Prázdný prostor byl zaplněn velkým množstvím červeného lana. Dvě dívky – ženy – objevují tento prostor a v něm i samy sebe. Opatrně, ale zároveň s potěšením zkouší, co vše je s visícím červeným pletencem možné. Celá lanová konstrukce se však v průběhu představení dekonstruuje a performerky musí hledat další cesty, kterými se při svém objevování a zkoumaní mohou vydat. V závěru inscenace se Cie des Pieds Perchés propojí s hromadou provazů a vytvoří jediného živého tvora.
Akrobatkám často pomáhala výrazná a velmi rytmická hudba. Podporovala nejen jejich hravost, ale i cirkusový potenciál inscenace. K tomu přispívaly i roztomilé scénky s míčky na suchý zip, které se v rámci hry zachytávaly nejen na oblečení, ale i ve vlasech jedné z performerek. A zapojily do hry i diváky.
Sólo Radima Vizváryho nepřineslo nic nového FOTO FRANTIŠEK ORTMANN
Pantomimické „best of“ Radima Vizváryho s názvem SÓLO však bylo velikým zklamáním. Souhrn (až příliš trefně pojmenovaných) scének byl přespříliš obsáhlý. Fyzická i výrazová preciznost nepřebila skutečnost, že se jedná o situace mnohokrát viděné, které, bohužel, ve většině případů nepřinesly nic nového.
Jak klišovitě Vizváry začal, tak i skončil. Herecká šatna, Edith Piaf, věšáky s kostýmy a spousta pudru – zahájení. Znavený herec, pot, hromada kostýmů, srdceryvně dunící Edith Piaf a do diváků mrkající Vizváry – závěr. Mezi tím například pierot, David a Goliáš, toreador, nebo mumie nevěsta. Jednotlivé scénky byly rozlišeny nejen pomocí kostýmů a tabulek s názvy scének, ale i zcela jiným fyzický napětím a mimickými výrazy. Často prázdné pointy byly chvílemi přebity vtipnými a překvapivými zvraty, kterých bylo v tomto zdlouhavém a ve výsledku temném představení potřeba. Nezakryly však skutečnost, že přehlídku kreatur, které Radim Vizváry v inscenaci SÓLO představil, v různých obměnách již známe. Hudební podkres intenzivně dokresloval atmosféru, opět však příliš podbízivě a otřepaně.
V šapitó však vládla pozitivní a vřelá atmosféra. Performer měl v hledišti nemálo skalních fanoušků, kteří ho podporovali nadšeným potleskem a upřímným smíchem v průběhu celého představení. Přesto nelze ignorovat, že Vizváryho produkce postrádala režisérský či dramaturgický dohled, který by alespoň jednotlivé scénky logicky propojil.
///
Více na i-DN:
Ostatní díly festivalových reportáží:
Komentáře k článku: Divadlo v šapitó No. 5
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
