Divadlo v šapitó No. 7
Srdce nemá dno. Můžete se tisíckrát zřítit, ale touha létat bude věčná. A láska je to, co nám dává křídla. Z pravd stejně ošuntělých jako postava toulavého klauna vychází inscenace BOTTOM u nás dobře známého Američana Daniela Gulka, v současné době uměleckého ředitele francouzského radikálního cirkusu Cahin-Caha. Její předpremiéra následovala ve stanu České scény po Chaosu srdce v Gulkově režii.
Gulkova zhruba hodinová procházka zákoutími klaunovy staré a dojemně naivní duše vytahuje na povrch představy, zážitky a přání FOTO ARCHIV FESTIVALU
Anglický výraz bottom se vztahuje k něčemu, co se nachází vespod, vzadu, v hlubině. Gulkova zhruba hodinová procházka zákoutími klaunovy staré a dojemně naivní duše vytahuje na povrch představy, zážitky a přání. Motivy výstupů se plynule řetězí díky stále novým asociacím, je jich však až zbytečně moc. Partnerem protagonisty v dlouhém kabátě s chomáči prošedivělých chlupů á laprašivý pes je hlava ženské figuríny s hrdým, chladným výrazem. A také pečlivě vybrané kostýmy a rekvizity, jejichž prostřednictvím Gulko dotváří a mění atmosféru a momentální rozpoložení postavy. Není jich moc, ale každý kus je tvarem a materiálem dostatečně výmluvný.
Celá klauniáda jakoby byla zabalena do nekonečné role papíru, umístěné na pozadí uprostřed scény. Papír, který bývá pro bezdomovce jediným domovem, proměňuje Gulko z cárů v oponu, koberec či žonglovací tyč, vytváří z něj kostým i postavu dámy svého srdce, před níž rytířsky pokleká. Z cáru papíru – jako ze všeho, co vezme do ruky – zkouší stvořit ptáka. Snaha vzlétnout se jako leitmotiv táhne čísly, v nichž Gulko uplatňuje prvky a postupy moderní klaunérie, akrobacie a nonverbálního divadla. A začíná se doslova od podlahy. Na kusu odlepené krytiny kreslí otrhanec piktogramy ptáků a tak vznikne obraz srdce.
Samozřejmě, že jde i o vztahy a pochopení toho, co se děje v ženské hlavě, umístěné na nízkém stolku ve stylu mluvících hlav na pouti. Naoko krkolomnou akrobacií kolem vratkého podstavce se Gulko převlékne za ženu a pohybuje se po scéně jako husa v ušmudlaném rajčím peří. Nedopnuté krátké šaty amerických paniček, rozcuchaná blond paruka, křivé mužské nohy a vratká chůze na vysokých podpatcích skýtají stejně ubohý obraz, jako vandrácký havelok a obnošené sportovní boty nadměrné velikosti. Líčidla, měnící tvář v klaunskou masku, marně zakrývají přerostlé strniště a nad bramborovitým nosem se neustále pohybují živé výrazné oči, které pátrají po divácké radě či souhlasu.
Občas padne i nějaké to slovo, tu anglické, ale častěji v roztomile nedokonalé češtině. Když však dojde na pěvecká čísla (mimochodem výborně zazpívaná), parodii textu „Let It Be“ a další popovou filozofii, vykouzlí vždy Gulko odněkud papírek s úryvkem českého překladu a bezchybně ho přečte. Mikrofon, u nějž se kroutí a tancuje, využije zároveň i jako kůl nebo tělo pro gumovou hlavu. Nechybí ani obratné předvádění dvou postav v jednom těle s pomocí umělé ženské hlavy a jejich vzájemnou komunikaci. Performer zkrátka využívá vše, co vybraná koncepce nabízí. Stává se postavami i předměty (dokáže se obléknout i do skládacího stolku) a snaží se vyjádřit pocity, které mu tato metamorfóza přináší. Podobně je to s motivem létání. Černé havraní peří pobízí fukarem, z lana nad scénou uloví pár „křídel“ z pštrosích per a předvede pak smyslný tanec s vějíři a tak dále.
Gulkův BOTTOM je klaunská poezie. Mistrovsky zvládnutá teorie převedená do praxe, která zaujme originální skladbou a tím, jak mísí lyriku, satiru, slogany, epiku a kdoví co ještě. Srozumitelná, ale nikoli polopatická. Jen by potřebovala trochu proškrtat.
///
Více na i-DN:
Ostatní díly festivalových reportáží:
Komentáře k článku: Divadlo v šapitó No. 7
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
