Pod kontrolou s prošlou záruční lhůtou
Divadlo X10 uvádí ve vybydlených prostorách bývalého ÚLUVu na Národní třídě, v DUP39, hru francouzského dramatika a režiséra Frédérica Sonntaga Pod kontrolou. Sled dvaceti dvou výstupů, z nichž jen některé jsou obsahově propojené, neskládá ucelený příběh, nýbrž pouze krouží kolem společného tématu: pocitu lidí, že nežijí svobodně, ale jsou pod čísi kontrolou, v cizím područí. Paranoidní zdání, předkládané prostřednictvím více či méně absurdních scén, metaforicky vyjadřuje aktuální civilizační stavy odcizení (ve světě obklopeném nejrůznějšími virtuálními světy). K tomu ostatně směřuje i vyústění hry: to, co jedna z hrdinek (jež podléhá dojmu, že její život je jen permanentně natáčeným televizním seriálem) postrádá, je prostý lidský kontakt, blízkost druhého člověka.
Inscenace Pod kontrolou využívá rozlehlost prostoru DUP39 FOTO DITA HAVRÁNKOVÁ
Hra, napsaná v roce 2009, kompozičně ani tematicky nenabízí nic nového. Její fragmentární stavba, kterou si divák musí „složit“ sám, je „trendy“ už bezmála dvacet let, nehledě na fakt, že i vůči aktuálním postdramatickým postupům vypadá dost krotce. Většina scén působí odvozeně – kafkovsky (Výslech, Kdo ohlídá hlídače?), orwellovsky (Překlad) či průhledně jinotajně – protiautoritářsky (24 H v životě jednoho člověka). Jde – mohli bychom v úhrnu říci – o dýchavičnou, snaživou práci a nelze se nepodivit, proč právě ji si jinak osvícená dramaturgyně Lenka Havlíková vybrala, čím ji oslovila.
Syrový, akusticky problematický prostor DUPu znamená pro inscenátory především výzvu, jak si jej vlastně podmanit, jak jej smysluplně využít, aby nešlo ve výsledku jen o tradiční produkci v netradičním prostředí. Podstatné – zdá se mi – by mělo být nalezení nějakého osobitého scénografického gesta.
Režisérka Ewa Zembok akcentuje – hudbou, vzhledem či výrazem herců – drsnost prostoru. Inscenace má řezavý, industriální ráz. Děj se odehrává v téměř mystické, postapokalyptické atmosféře. Postavy jako by žily v nějakém polototalitním režimu. Rozlehlý prostor režisérce umožňuje zasadit scény na odlišná místa a navodit tak – vzhledem k tomu, že herci zůstávají prakticky pořád na scéně – pocit jejich osamělosti.
Uvedené snahy nicméně v principu zůstávají pouhými vnějšími efekty. Inscenaci schází klíčový režijní nápad, jak s textem naložit – „sloupneme-li“ atraktivně se tvářící obal, zůstaneme zas a jen u pouhé tradiční činohry, nepříliš nápaditého aranžování textu. Absence skutečného režijního výkladu také prozradí, že text by zasluhoval důrazné dramaturgické zásahy – nejen v podobě krácení jednotlivých scén (nejmarkantněji je to vidět na výstupu V dobrých rukou), ale i úplného vypuštění některých z nich (například Překladu).
Zvolené řešení vzbuzuje ale především pochybnost: O čem inscenace vlastně vypovídá? K jakému (polo)totalitnímu systému odkazuje? V čem je vůbec aktuální? Navozovaná atmosféra strachu, nebezpečí, ztráty svobody působí příliš obecně. Odtažitost inscenace zkrátka není způsobena jen tím, že prostor nedovoluje slyšet reakce ostatních diváků a vytvořit tak společně sdílenou atmosféru. Pod kontrolou v DUPu je, obávám se, předem k smrti odsouzeným plodem.
Divadlo X10 Praha – Fréderic Sonntag: Pod kontrolou. Překlad Jan Tošovský. Režie Ewa Zembok, výprava Jana Hauskrechtová, hudba Filip Šabšajeviš, dramaturgie Lenka Havlíková. Premiéra 27. dubna 2018 v DUP39.
Komentáře k článku: Pod kontrolou s prošlou záruční lhůtou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
