DIVADLO ze z Plzně 2016 (No. 2)
Druhý den festivalu se nesl ve znamení kontroverze. Každá ze tří inscenací – Pěna dní od dua SKUTR, Strýček Váňa v režii šéfa HaDivadla Ivana Buraje a především Hanebnost maďarského Protonu, kterou režíroval zakladatel divadla Kornél Mundruczó, – podnítila vzrušené debaty. A já třikrát stála na jedné straně barikády – tyto naprosto tematicky a formálně odlišné inscenace mě nadchly. Začínalo se něžně a hravě a končilo brutálně a hravě. A mezitím byla vtipná nuda. Skvěle dramaturgicky poskládaný den to byl.
Pokoj s pootočenou perspektivou pomáhá vizualizovat Vianovu fantazii FOTO PATRIK BORECKÝ
Skutrům je části kritiky vyčítána „líbivost“, povrchnost, sladkobolnost, jakási pře-estetizovanost. Po premiéře Pěny dní v Klicperově divadle jsem do DN napsala o inscenaci článek (můžete si ho přečíst zde), je tedy zbytečné, abych podruhé vysvětlovala, proč podle mě Trpišovský s Kukučkou Vianovi rozumí. Tedy jen krátce – možná proto, že i Vian je sladkobolný a v líčení vizuálna opulentní. A je taky krutý, stejně jako byla druhá část inscenace…
Strýček Váňa dnes a očima mladých inscenátorů FOTO archiv HaDivadla
Strýček Váňa z HaDivadla vykročil na poměrně tenký led, když se inscenátoři rozhodli „zhmotnit“ nudu a otupělost. Dvě a půl hodiny bez přestávky mohou být vyčerpávající – i když v porovnání s pěti a půl hodinovým Mýcením Lupy je to samozřejmě slabý a milosrdný odvar. Navíc tato (brněnská) pomalost má nezbytné vzruchy, nechybí ji humor a ironie. A cynismus. A taky herci – Lucie Schneiderová, Táňa Malíková, Jan Lepšík a Robert Mikluš – polské kolegy převálcovali.
Tým mladých inscenátorů (Buraj, Radová a Nytra) hru ukotvili v současnosti (omlácené, vesnické až zálesácké). I dnes totiž mohou Čechovovy nespokojené postavy čekat na změnu. Na toho, kdo promluví a spasí je. Jsou tu tedy akcentovány promluvy – někdy postavy ze svého polehávání a popíjení udělají krok a předstoupí část dialogu říci do mikrofonu. Ale změna nepřijde. Bezcílnost pokračuje.
Recenzi pro DN napsala Kateřina Málková, můžete si ji přečíst zde.
Hanebnost někdy bolí FOTO ARCHIV FESTIVALU
Hanebnost, která vznikla podle románu J. M. Coetzee, byla pro českého diváka asi největší oříšek. Podstatnou část představení se mi vybavovala Trierův Dogville. Jenže ten byl minimalistický, Mundruczó naopak miluje efekty. Na začátek divákům předloží poměrně naturalistickou a krutou scénu znásilnění, kterou vzápětí zcizí. A pak už vrší hudební předěly a projekce a desítky obrazů, které využívají docela pokleslý humor a klišé. Dokonce se neštítí apelovat na citlivou dušičku diváků a přivádí na scénu pejska. (Který vypadá poněkud malátně.) Nedělá to však proto, že by byl kýčař, ale proto, že si rád pohrává – s diváky, jejich emocemi, jejich schopností interpretace.
A když už jsme u srovnávání – v Dogvillu přinesla nejednomu divákovi katarzi pomsta hlavní hrdinky Grace. Tady se Lucy s nemilosrdným osudem smíří, což mnohé diváky frustruje. Jenže nic není tak přímočaré a jednoduché, jak se na první pohled může unavenému divákovi zdát. (A jednoznačný není ani román.) Nebo se já pouštím do interpretací, které vidím sama (a ještě tak možná Vladimír Hulec)? V každém případě přineseme v dalším čísle DN recenzi pro a proti.
///
Ostatní díly denních zpravodajství:
DIVADLO ze z Plzně 2016 (No. 1)
…
DIVADLO ze z Plzně 2016 (No. 3)
DIVADLO ze z Plzně 2016 (No. 4)
DIVADLO ze z Plzně 2016 (No. 5)
DIVADLO ze z Plzně 2016 (No. 6)
Komentáře k článku: DIVADLO ze z Plzně 2016 (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
