Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Divocí koně
Zlatým hřebem taneční sezony se stal izraelský host DSB Rami Be’er se svou Kibbutz Contemporary Dance Company a představením Horses in the Sky.
FOTO EYAL HIRSCH
Sál hlediště Janáčkova divadla napjatý očekáváním je okamžitě po otevření opony vtažen do dění na jevišti. Do silného světla a hlasité hudby vbíhá šestnáct tanečníků, kteří přesnými a strohými pohyby ihned zaplňují celý prostor. Jejich divoká energie vibruje od podlahy až po strop a promyšlená kompozice synchronu a variací nedává divákovi vydechnout. Není to jen masa stejných, unifikovaných těl, je to dav pravých tváří a emocí. Na jevišti zápasí s časem a prostorem šestnáct opravdových lidí, kteří ze sebe vydávají maximum a jimž věříte každý detail. Údernou hudbu střídá tklivá melodie a masové scény nahrazují duety či sóla plná emocí, vztahů, víry a odevzdání. Energie a síla při nich neupadají, naopak, jednotlivci si podmaňují prostor svým nezvyklým charismatem. Za devadesát minut inscenace se seznámíte s příběhem každého z nich, zapamatujete si jejich tváře, postavy i charaktery. Tančí nejen pro diváky, ale pro sebe navzájem, vnímáte, jak tancem žijí, a necháváte se strhnout jejich pohybem.
Koncepce inscenace střídá davové scény s komornějšími výstupy, skládá se jako sklíčka kaleidoskopu. Před očima se míhá mnoho různých obrazů, které spojuje jeden silný motiv, inspirovaný emocemi a vztahy a především hudbou rafinovaně propojující kompozice více než dvaceti tvůrců. Přestože hudba je velmi silná a chytlavá, taneční pohyb si s ní v ničem nezadá, dokáže ji zpracovat a překonat, není pouze ilustrací. S tóny a rytmem hudby vytvářejí těla tanečníků Ramiho Be’era dokonalou synergii. A také s proudem světla, který plyne spolu s kompozicí, tančí s hudbou a dýchá s těly tanečníků v jednoduchých béžových kostýmech. Be’er dokáže správně namířenými atomy světla podtrhnout taneční vzorce choreografie i vyzdvihnout linie pohybů svých tanečníků, světlo se pro něj stává neodlučitelným, třetím prostředkem výrazu dokonale vyvážené kompozice.
Jako pohybový tvůrce nepřináší nic extrémně inovativního nebo originálního, ale stále dokazuje, jakou sílu má poctivé choreografické řemeslo, které snoubí hledání nového tanečního jazyka se smyslem pro kompozici a sdělení, a to ho řadí po desítky let do světové špičky. Ramiho genialita se odráží v použití jednoduchých, mnohdy až civilních pohybů, které do hlediště zasílají opravdu silné sdělení. Každý motiv je promyšlený a je součástí složité kompozice.
Název inscenace a její hlavní téma jsou inspirovány písní Horses in the Sky kanadského zpěváka Mt. Ziona, který zpívá o době plné strachu a nenávisti, již prožíváme. Dá se říct, že Rami Be’er apeluje na návrat k humanitě a lásce. Není však narativní, nabízí spíše náznaky pro asociace, od davů splašených koní, andělů, klaunů, po milenecké a mateřské dvojice. Rami Be’er už je dnes vlastně klasik, něco jako Frederick Forsyth, jen na poli současného tance. Jeho génius zatím nestárne.
Kibbutz Contemporary Dance Company (Izrael) – Horses in the Sky. Choreografie, jevištní a světelný design, kostýmy, zvuk Rami Be’er, nastudování Nitza Gombo. Premiéra 8. května 2016. Janáčkovo divadlo 16. května 2017.
Komentáře k článku: Divocí koně
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
