DN 19
Konec muzikálů na českých soukromých scénách asi hned tak nenastane, byť jejich úroveň nesáhá broadwayským vzorům často ani po kotníky. Jisté naděje vzbuzoval projekt Karla Šípa a Petra Jandy; především proto, že jeho zázemí těžící z počátků „big beatu v Čechách“ slibovalo být autentické. Premiéra Šípova a Jandova muzikálu Ať žije rokenrol však ukázala, že toto očekávání bylo naplněno jen zpola – píše o tom Ivan Žáček ve stati Rokenrol bez rokenrolu, jíž otevíráme naši kritickou rubriku.
Ödön von Horváth je „těžký“ autor – inscenovat jeho zdánlivě „lidové“ hry, ve skutečnosti brilantní analýzy rozkladu středoevropského duchovního prostoru, je pokaždé nesnadný úkol. Horváthův (u nás málo hraný) text Víra, láska, naděje nyní uvádí Pražské komorní divadlo. Recenzi této inscenace nazvala Marie Zdeňková Víra bez naděje, naděje bez víry, lásky málo…
Petr Štěpánek je obecně známý zásluhou televizního seriálu. O jeho dvacetileté herecké kariéře v Národním divadle, současných odskocích na karlínské jeviště a do Městských divadel pražských a koneckonců i o „zátěži“ jeho rodinné herecké tradice se ví méně. A právě tato témata zvolila Radka Hrdinová pro rozhovor Národní divadlo tu bude pořád. Štěpánek v něm mj. říká: Svého odchodu z Národního divadla nelituju. Lituju toho, co se z Národního divadla stalo.
Před časem na plzeňském festivalu Divadlo a o něco později na Pražském divadelním festivalu německého jazyka působilo divadelní uskupení Rimini Protokoll téměř jako zjevení – dokumentární způsob, jímž vytváří svá sugestivní představení jsme do té doby neznali. Člen Protokollu Stefan Kaegi pobýval nedávno v Praze: ve Skleníku na nádvoří Archy nabídl dvouhodinovou prezentaci, kterou doprovodil video ukázkami. Původní interview pro Divadelní noviny s ním při té příležitosti pořídila Hana Pavelková.
Všem vstřícným čtenářům přeji inspirativní četbu.
Komentáře k článku: DN 19
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
