Dny otevřených dveří a začátků (No. 2)
Když si vzpomenu na známou českou lidovku, v níž švarný mládenec co léto někde slouží a nakonec si vždycky vyslouží nějaké to užitečné domácí zvíře (tedy až na poslední deváté, kdy dostane děvečku), napadá mě, že Jakub Vedral, ředitel mezinárodního festivalu pouličního divadla Za dveřmi, vlastně tak trochu taky každé léto slouží. A to Pražanům, možná spíše turistům a vlastně komukoli, kdo jde okolo – dodává jim umění přímo pod nos, nechce za to ani korunu a evidentně ho to baví. Letos to totiž dělá už pošesté. Mládenec v písni si pošesté vysloužil kravičku. Za dveřmi asi dojná kráva nebude, na druhou stranu… nejen mlékem živ je člověk.
Celý tenhle týden od čtyř do cca desíti večer bude spodní část Václaváku sloužit pouličním umělcům všeho druhu od kejklířů na chůdách až po klauny s prasaty. Takový je jízdní řád festivalu a co přinesl jeho začátek?
Celý festival odstartovala novocirkusová klauniáda souboru Long Vehicle Circus s názvem Život je swing! Čtyři chlapíci pobíhali na metr vysokých chůdách po náměstí, hráli na housle, předváděli mouchy, rušnou dálnici, tančili, slákali a to vše do rytmu skladby Swing, swing, swing. A co hlavně – atmosféra pouličního divadla ve své ryzí podobě, kdy si prostě pár umělců řekne: Tady na téhle ulici! Nazují chůdy a bez jakýchkoli komplikovaných rekvizit zahrají skvěle připravené, vtipné a především strhující (tolik diváků, kteří by se zapojili, byť jen vhazováním mincí do kyblíku, už jsem dlouho nezažil) představení. Kontrast s posledním kusem dnešního programu teprve vynikne, ale nejdřív k průvodu.
Průvod Křídla naděje, který putoval z Václavského náměstí přes Příkopy a Staroměstské náměstí zpět totiž dokázal, co je na invazi umělců do veřejného prostoru nejdůležitější – obnažení omezenosti národa vychovaného nekonečnými televizními parodiemi života vytvářejícími umělá schémata chování a řešení životních situací. Člověk, který jde v průvodu se totiž nechtě setká se spoustou lidí a v rychlosti (spíše pomalosti) chůze si i vyslechne věci těžko uvěřitelné. Za všechny: dvě neštíhlé dámy cpoucí se pizzou a civící na průvod obrovských loutek, chůdařů, Bratrů v tricku s deštníky a dalších postav z nejrůznějších představení, které v rámci festivalu proběhnou; jedna z nich s vážnou tváří naplněnou fastfoodem povídá té druhé: Asi novej muzikál. O kus dál na Příkopech jeden z chůdařů uklouzl po mokrém listí. Blízko stojící matka okřikuje svou pubescentní dceru, která právě uklízela tablet: Co netočíš? Dej mi to!…
Já osobně si nejvíc užíval Bratry v tricku, kteří svým suchým pantomimickým humorem udělali z průvodu skutečnou site-specific performance a skutečně se těším na úterý na jejich Prasečí cirkus.
To Meet Prospero FOTO ARCHIV FESTIVALU
Závěr prvního dne festivalu patřil ukrajinským Teatr Voskresinnia; jejich To Meet Prospero, které mělo premiéru už před pěti lety je dokonalý antipod Long Vehicle Circus. Sice se tu také chodí na chůdách, ale základem je co nejvíc světelných efektů, hořících obručí, hořících dlažebních kostek, komfetových ohňostrojů, hlasité rytmické hudby, ohromných rekvizit, které hercům spíše překážejí, než že by s nimi přirozeně zacházeli… prostě s tímhle vyrazit do ulic chce asi podobné umění pohybovat se v předpisech a zákonech, jako když se na Letné v rámci olympiády postavilo olympijské centrum se statusem cirkusu.
Ale i to k umění na ulici patří; ne vše se vždycky stoprocentně povede, ne vše vždycky stojí za to vidět, ale bylo by dobré, aby ta možnost vůbec byla. A ideálně i mimo festivaly…
Ostatní díly festivalových zpravodajství:
Dny otevřených dveří a začátků (No. 8)
Dny otevřených dveří a začátků (No. 7)
Dny otevřených dveří a začátků (No. 6)
Dny otevřených dveří a začátků (No. 5)
Dny otevřených dveří a začátků (No. 4)
Dny otevřených dveří a začátků (No. 3)
Dny otevřených dveří a začátků (No. 1)
Komentáře k článku: Dny otevřených dveří a začátků (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
