Do divadla s kuřetem (No. 7)
Inscenace Práce skupiny Ryba řvoucí nechává publikum zapomenout na konvenční významy slova z titulu. Dvě dívky, které se pouštějí do podivných, manuálních prací, sice projevují pro činnosti velký zápal, ale nezdá se, že by počítaly s tím, že něco doopravdy vytvoří.
Práce je úspěšným pokusem o průzkum výrazových prostředků a nepředstírá, že by chtěla být čímkoliv jiným FOTO ARCHIV SOUBORU
Všechnu vloženou energii pohltí forma. Například velkolepý příchod na jeviště. Dívka v podání Anežky Kalivodové nejprve velmi dlouho a efektně pózuje na vysokých štaflích, načež se usadí v kolečku tak, že vypadá jako socha, a nechá se nějaký čas vozit po scéně postavou Terezy Magnan. Jakmile se převlékne do pracovního oblečení a začne na stolku opracovávat prkna, rozbije si hlavu o zeď, aniž by bylo jasné, jak k nehodě došlo. To druhé dívce se daří pracovat déle. Postřikuje rozpálenou žehličku vodou a vyrábí tak páru. Tvůrci inscenace jsou důslední v tom, že stavějí všechny scény na principu „efektně neužitečných úkonů“ a nikdy ze zvolené cesty neuhýbají.
Práce také vypovídá o jejich citu pro atmosféru. Na scéně převládá modré šero evokující mořské hlubiny a lehké taneční pohyby Anežky Kalivodové působí, jako by herečku nadnášela neviditelná kapalina. Divák díky tomu přímo fyzicky cítí, že se v takovém prostředí nemůže dařit žádným úkonům s jasným cílem – vše má lehký a hravý charakter. Práce je úspěšným pokusem o průzkum výrazových prostředků a nepředstírá, že by chtěla být čímkoliv jiným.
///
Předchozí díly denních zpravodajství:
Komentáře k článku: Do divadla s kuřetem (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
