Do Ostravy!!! Za divadlem… (No. 4)
Finita la comedia! Ostravská divadla se vrací do svého běžného provozu a festivaloví návštěvníci ke svému běžnému pracovnímu procesu. Což byl případ i blogových přispěvatelů, kteří tak nemohli přinést ohlasy z posledního nedělního rozborového semináře, ani zákulisní šeptandu ze sobotního večírku, který je tradičně pořádán v klubu DJM. Odjížděli jsme opojeni, nasyceni a jako vždy „postiženi“ ostravským divadlem.
Tečka jako z cukru
Národní divadlo moravskoslezské letos odhalilo kritické veřejnosti odvrácenou tvář své dramaturgie. Na rozdíl od uplynulých ročníků OST-RA-VARu, kdy nasazovalo do festivalového programu náročné tituly, zařadilo tento rok hned několik komedií klasického střihu.
Vladimír Polák, Andrea Mohylová, Petra Lorencová, Igor Orozovič FOTO RADOVAN ŠŤASTNÝ
Potvrdilo, že festival prezentuje průřez tvorbou za uplynulou sezónu. A neopájí odborníky inscenacemi, které se bohužel dočkají brzké derniéry. Po klasické, nikoli však „zaprášené“, interpretaci Pygmalionu dokázali, že vkusně a s citem je v současnosti možné inscenovat i Wildeovu hru Jak je důležité mít Filipa. Jednoduchá zápletka o smyšlené postavě Filipa Worthinga (zhýralého a zkaženého bratra salonního bonvivána Jacka) a řetězci záměn je především akcentována a doslova povýšena výtvarnou složkou inscenace.
Naivistickou scénu Michala Syrového tvoří hlavně desky s namalovanou zahradou a bílé obláčky (jako z cukrové vaty), které jsou nad ní zavěšeny. Režisér Vít Vencl vytvořil lehkou konverzačku, jež je prošpikovaná slovním ostrovtipem a podobá se barevné akvarelové krajince. Nepřestane nás bavit a zároveň lahodí našemu oku – stejně jako perfektně střižené, barevně se vzájemně doplňující kostýmy (Dana Hávová) a zvýšený výskyt krásných (krásně vyhlížejících) herců na jevišti.
Nenásilný, přesto zásadní, režijní vklad skrze rozličné drobné nápady vytváří řadu gagů mnohdy na hranici grotesky. Příkladem je paralelní listování v denících Gvendolíny Fairfaxové (Andrea Mohylová) a Cecílie Cardewové (Petra Lorencová), či honička s hráběmi Jacka Worthinga (Vladimír Polák) a jeho přítele Algernona Moncrieffa (Igor Orozovič), která se částečně odehrává během přestávky ve foyer mezi diváky. Tato kultivovaně zinscenovaná komedie byla sladkou tečkou festivalového běsnění.
P.S.: Kolega bohužel festivalový maraton nezvládl a dopřál si odpočinek, proto dnes chybí reflexe inscenace Na Větrné hůrce z Divadla Petra Bezruče. Zde alespoň nabízíme již uveřejněnou recenzi Lenky Dombrovské.
Nejen vytrženo z kontextu – co jsme odposlechli na rozborovém semináři
Plešatá zpěvačka
Příklad toho, jak se nejlepší divadlo v Česku může utnout. J. P. Kříž
Člověk nakonec zjistí, že to byla nejlepší Plešatá zpěvačka v jeho životě, i když mu to v průběhu nepřipadalo. David Drozd
Ivanov
Ocitl jsem se v situaci, kdy si nejsem jistý, zda-li je apatický herec, nebo postava. David Drozd
Je otázka, zda-li netančí puška s Ivanovem. Ladislav Vrchovský
Amigo
Koncentrovaná deprese, kterou dokáží v Aréně zprostředkovat – ať už vodkou, nebo hrou. Lenka Šaldová
Správkař
Co obecně může dát dnešnímu publiku židovský příběh ze začátku století? Vojtěch Varyš
To není o židovství, to je pouze zástupný symbol. Jiří Štefanides
Komentáře k článku: Do Ostravy!!! Za divadlem… (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
„Dnes přinášíme pár slov o inscenaci Jak je důležité mít Filipa….“
S těmito pár slovy dost podivně kontrastuje mlčení o problému s překladem názvu hry a s českým pojmenováním imaginárního Earnest-a (Arnošta), o kterého v komedii jde. To na OSTRAVARU opravdu nikoho nezajímalo? Nikdo z tvůrců, např.dramaturg, k tomu na semináři nic neřekl?
03.12.2012 (20.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Marcela Magdová
Jak z textu i praxe vyplývá,
poslední inscenaci je věnována pozornost na nedělním dopoledním semináři, kterého jsme se nezúčastnili. Tvůrci pojali inscenaci klasicky, proto pochybuji, že by se zabývali „starým“ překladatelským oříškem – jménem hlavní fiktivní postavy.
04.12.2012 (10.54), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Já jsem se semináře zúčastnil,
a tak podotýkám, že mnohem víc všechny zajímalo to, že se Venclovi povedla opravdu velice dobrá inscenace – v níž mimochodem Dominikův překlad prokázal své divadelně nosné kvality.
04.12.2012 (12.09), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Pokud někdo zcizí něčí dílo,
jsou „divadelně nosné kvality“ výsledné kreace (stojící částečně na aktu zcizení) irelevantní. Spor se tu přece vůbec nevede o to, je-li Dominikův překlad dobrý, nebo špatný. Naopak, je zřejmě dobrý, a to právě proto, že je tím zcizeným nápadem (používáním ekvivalentu Filip, nahražujícím anglické Earnest) vylepšený. Bez toho by byl zřejmě horší, což si evidentně uvědomují všichni, kteří Dominikův překlad bezostyšně používají.
04.12.2012 (20.10), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Spíš jsem tím měl na mysli,
že na rozboru byl případný soudní spor mezi p. Dominikem a dědici p. Nováka všem takříkajíc šumafuk a že je spíš zajímalo divadlo.
Ten, kdo si o onom sporu něco myslet chtěl, si už svůj názor dávno udělal, a nebyl žádný důvod otevírat to v Ostravě.
04.12.2012 (21.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Interpretuji-li to správně,
viděli jste jeden den představení, nazvané Jak je důležité míti Filipa a následující den jste o něm vedla rozprava.
Z toho hlediska nejde vůbec o “starý překladatelský oříšek“, ale o „oříšek“ prudce aktuální, současný, protože inscenace s fiktivní postavou Filip (a ne Arnošt, což by byl překlad jména Earnest) je dnes na repertoáru a tantiémy z jejích představení jsou vypláceny dnes!
Nejde tu samozřejmě pouze o ty peníze (a mně už vůbec ne), jde o ten princip! Inscenace nepřiznaně využívá tvůrčího gesta J. Z. Nováka, který se ke svému dílu nemůže přihlásit, protože je mrtvý.
Z hlediska platných zákonů je ovšem dílo autorsky chráněno ještě 70 let po smrti autora!
04.12.2012 (20.21), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Petře,
neblázni. Práva či nepráva na použití překladu nejsou otázkou kvality výsledného díla, ale právníků. Estetika a umělecká kvalita či nekvalita díla je na právu nezávislá. Morálku či charakter umělce nelze směšovat s jeho dílem, to se snad učí i na divadelní vědě. 🙂
Navíc toto je velmi rozporná kauza, kterou žádný seminář nevyřeší.
05.12.2012 (0.06), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Milý Vladimíre,
otázka shody či rozporu mezi „morálkou či charakterem umělce…..a /etikou/ jeho díla“, to není žádná nepodstatná, bagatelní či dávno vyřešená věc! Filosofie umění se tím zabývá už po staletí a určitě nikdy nepřestane.
Důvod je prostý: uměleckou funkci (funkci býti uměleckým dílem) nelze redukovat na funkci estetickou. Umělecká funkce je de facto superfunkcí celého trsu („cluster“) funkcí, dynamicky proměnlivé struktury, ve které nikdy nechybí tři základní: estetická (popř. i hédonistická), noetická a etická. (Tak mě to učil prof J. Volek a tak jsem to učíval na KDV i já.)
Dějiny umění jsou plné konfliktů mezi „morálkou díla“ a „morálkou umělce“ (srov. např. Shakespearovu konverzi k anglikánům a zpět ke katolíkům), od Listopadu se to tu přece řeší ob den.
Srov. dvojice: J. Mukařovský – V. Černý, P. Kohout – V. Havel, Svolinský – Zrzavý, I. Skála – J. Skácel, J. Taufer – J. Zábrana, M. Kundera – J. Škvorecký.
Jistě, kauza překladu Wildovy komedie je prkotina, ale je to „pars pro toto“ a /ne/ochota o tom mluvit cosi vypovídá a mravní /ne/citlivosti těch, kteří se jí přiblíží.
05.12.2012 (7.23), , Trvalý odkaz komentáře,