Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Dobře splněné zadání
V týdnu 15.–20. července hostí centrum Prahy dva alternativně divadelní festivaly – Nultý bod (taneční a fyzické divadlo) a Za dveřmi (pouliční divadlo). Zavítala jsem na první z těchto mezinárodních akcí a v jejím rámci navštívila produkci polského studia Matejka v divadle v Celetné.
Působení režiséra a zakladatele studia Mateje Matejky (SK) se pojí s bratislavskou státní konzervatoří, pražskou JAMU, skupinou Farm in the Cave a v posledních letech zejména s polským Institutem J. Grotowského, se kterým spolupracuje od roku 2005.
Stylizované erotické dusno aneb Awkward Happiness – Everything I Don’t Remember About Meeting You FOTO ARCHIV FESTIVALU
Inscenace Awkward Happiness – Everything I Don’t Remember About Meeting You (Trapné štěstí – To všechno, co si nepamatuji z našich setkání) měla premiéru v 14. 2. ve Vroclavi a po hostování v Bratislavě se nyní dostala k nám. Její přijetí na festival Nultý bod slibovalo osobitý pohled na využití pohybu na jevišti, silné sdělení a vysokou kvalitu. Vždyť celý festival se prezentuje „propracovanou dramaturgií, dramaturgickou tématičností a kritickým výběrem účinkujících“. Stejně lákavý byl i tříminutový spot, kterým se jevištní počin představuje. Vypjaté emoce, rytmus, vyčerpání a touha, to vše v rychlém sledu pohybů a zvuků, tvořených střídavě dvěma lidskými dvojicemi. Mluví se tu sporadicky, ale rovnou ve čtyřech jazycích – slovensky, polsky, anglicky a francouzsky.
Nic ze sestřihu na samotné inscenaci nechybí. Není tam ale ani příliš mnoho navíc. Máme zde dva páry, tanečně, fyzicky, a dokonce i muzikálně zdatné. Vzhledem k tělesné náročnosti a snad i přehlednosti představení se jejich výstupy pravidelně střídají. Reflektory zaměří momentální aktéry a druhá dvojice se mezitím odklidí do ústraní a šera. Pokud využívá své „taneční volno“ k hudebnímu doprovodu toho, co se děje na jevišti, má jejich bytí–nebytí na scéně své opodstatnění i využití. Výběr nástrojů i melodií je zdařilý, ať už jde o xylofon, struny a smyčec nebo rozeznívání skleničky. A sama skutečnost živé hudby je rozhodně plusem. Postupné vynořování se z pološera se zvučícím nástrojem v ruce je navíc elegantním řešením vstupu na scénu a do děje. Nejzdařilejší ukázkou takového propojení je teskná klarinetová píseň jednoho z mužských hrdinů, nepřerušená ani v objetí, ani při tanci, ani vleže. Soundtrack přímo v podání aktéra děje. Ke stylizovanému erotickému dusnu chvíle tu navíc přispívá i nefalšované oddychování klarinetisty po náročných hudebních pasážích.
Projekt je vlastně přehlídkou různých typů fyzicky vyjadřovaných citů a vášní… FOTO ARCHIV FESTIVALU
Ne vždy se ale podařilo momentálně nehrající dvojici smysluplně využít. Při jedné výměně zůstal předešlý pár sedět na lavičce v pozici diváků, v jiných zase nenápadně odešel do tmy, čekaje na svůj další výstup, nezřídka s sebou odnášející rekvizity. Ani to atmosféře a konzistenci představení nepřidalo. Odnášení a přinášení lavičky či stolu většinou nepatřilo přímo k ději – na to bylo příliš nenápadné a nijak zvlášť originálně pojaté. Nebylo ale natolik nenápadné, aby ho diváci, spolu s výměnou dvojic, nevnímali a nezískali tak v každém mezičase pocit: Teď moment, přijde další číslo!
Každý z párů měl své výstupy skvěle připravené, důslednost, obratnost i výdrž tanečníků byla obdivuhodná. Ale precizní nácvik a provedení ještě nezajistí fungující představení a silný divácký zážitek. Ani scéna s mísou mouky nepřinesla víc než očekávaný efekt skutečnosti, že všechno kolem je fantasticky bílé a z tanečníků se práší. Když byla mísa prázdná, přišel zase další výstup…
Jistá gradace se dala vystopovat v počtu vzájemně svlečených svršků, který v závislosti na čase víceméně rostl, ale vášeň vždy polevila s ukončením jedné scény a přechodem v další. Šlo vlastně o přehlídku různých typů fyzicky vyjadřovaných citů a vášní. Nápaditý, kvalitní a pestrý vzorník zakázaných představ o intimním vztahu. Samo studio Matejka o sobě píše jako o „laboratoři fyzického divadla 21 století“, v inscenaci Awkward Happiness má divák jedinečnou šanci do této laboratoře možností fyzického divadla nahlédnout přímo v procesu.
Doufejme tedy, že další dramaturgický počin přinese kromě procesu i kompaktnější výsledky. Umělecký potenciál, mezinárodní zkušenosti i technickou úroveň na to studio Matejka bezpochyby má.
Hodnocení:@@ 1/2
Komentáře k článku: Dobře splněné zadání
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
