Dobře vrnící projekt
Česká jazzová obec nemá pro své muzikanty žádné prestižní ceny, jichž by si všímala širší kulturní obec. Nejznámější je hodnocení za nejlepší nahrávku v rámci žánrových cen kontroverzně vnímané Akademie populární hudby. Pokud tato Akademie, či interně také Česká jazzová společnost, se za letošní rok rozhodne některému CD cenu udělit, nebude to mít lehké: už nyní jsou na světě dvě skvělé nahrávky. Tou první je album Metamorphosis už delší čas vysoce ceněné skupiny Vertigo. Brzy se objevilo druhé – album kytaristy Petra Zelenky nazvané jednoduše Projekt Z. Jedenáctiletá cesta k němu od první Zelenkovy desky Mafiosi stojí za povšimnutí.
Letos čtyřiatřicetiletý muzikant vzešel z prostředí bluesových a rockových kapel Ústí nad Labem, které díky Jazz Combu Ústí působícímu v letech 1959 až 1972 výrazně ovlivnilo rozvoj jazzu severočeské oblasti a náš jazz posílilo řadou osobností. V první půli devadesátých let Zelenka podlehne definitivně jazzovému mámení a začne působit na pražské scéně. Jeho styl deváté dekády představuje právě zmíněné CD Mafiosi, na němž se předvedl jako bopový improvizátor uznávající hraní standardního jazzového repertoáru jako užitečnou školu základů moderního jazzu. Nastupující muzikanti totiž dnes často staví na odiv odtažitost k repertoáru minulosti moderního jazzu.
V roce 2003 se Zelenka stěhuje za zkušenostmi do Paříže. O čtyři roky později je už kapelníkem dvou kvartetů – mezinárodního, složeného z muzikantů působících v Paříži, a domácího s předními místními jazzmany. Roku 2008 vychází jeho druhé, už ryze autorské album Memory Flash se zmíněným „pařížským“ obsazením, v němž je ale Francouzem jen saxofonista Olivier Zanot, kontrabasista Yoni Zelnik je z Izraele a bubeník Karl Jannuska je z Kanady. Zelenkova hudba je už ozvěnou soudobější podoby moderního jazzu, současně je meditativnější, baladičtější a stylově se řadí k tomu, co bývá volně označováno jako estetika produkce mnichovského vydavatelství ECM, nebo také vliv chladnějšího proudu skandinávského jazzu – v tom se přiblížil svému slavnějšímu kolegovi Davidu Dorůžkovi. Ale letošní novinka Projekt Z se dvěma sólisty skupiny Vertigo, tenorsaxofonistou a basklarinetistou Marcelem Bártou a bubeníkem Danielem Šoltisem, doplněná španělským flétnistou Rodrigem Parejem, je přímo skokem do progresivnějších vod současného jazzu. Zelenkova kytara má rockovější zvuk, je spíše spolutvůrcem témbru skladeb než sólově exhibující, své místo zde mají volnější improvizace, neobvyklé zvukové nápady a aranžérské lahůdky.
Zelenka svým vývojem přitakává zkušenosti, že je snazší uvěřit jazzmanům, kteří se na počátku cesty k free jazzu či jiné intuitivně improvizované hudbě vyučili jazyku moderního jazzu, obdobně, jako lze více věřit abstraktnímu malíři, víme-li, jak řemeslně dokáže namalovat portrét či impresionistickou krajinu. Obrazně řečeno, věřím Boštíkově cestě od namalování mlýnského kola k jeho kruhovým mlhovinám a Zelenkovi jeho pozvolnou cestu od bebopu k současnému jazzovému výrazu.
Vladimír Kouřil
Autor je hudební publicista
LtN číslo 35 vyšly 1. 9. 2011.
www.literarky.cz
[email protected]
Komentáře k článku: Dobře vrnící projekt
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
