Dobrodruh aneb (Ne)umění rozhovoru
Málokterý životaběh byl tak pestrý a dobrodružný jako cesta životem Jiřího Plannera, dnes už trochu polozapomenuté postavy. Jeho osudy zpřítomňuje knižní rozhovor Pavla Kosatíka Planner Story, který nedávno vydala Euromedia.
Jiří Planner, ročník 1935, za Protektorátu utajený skaut, v raném mládí trochu sígr, který si motorku pořídil za peníze získané tajným rozprodejem otcovy knihovny. První intendant divadla Semafor, recesista ve dvojici s Milošem Kopeckým, penězoměnec korun za dolary, štamgast baru hotelu Palace. Exulant, lektor a moderátor Svobodné Evropy, nejprve v Mnichově a posléze v New Yorku. Příležitostný filmař, vydavatel poslední LP desky V + W Relativně vzato, manažer restaurace, hospodský… A tak dále a tak dále.
S Jiřím Suchým ho seznámil už v roce 1954 Suchého bratranec, novinář Ivan Soeldner. První léta zlaté semaforské éry prožil v úzkém kontaktu s tehdejší kulturní elitou, v roce 1963 při semaforském zájezdu ve Východním Berlíně navždy přes Checkpoint Charlie opustil „tábor míru a socialismu“.
Kosatíkova knížka je komponována do šestnácti kapitol, které zaznamenávají společenské i osobní události a charakterizují osobnosti, s nimiž se Jiří Planner na své životní pouti setkal.
Nejmíň zajímavé je vzpomínání na Semafor, jsou to fakta a postřehy obecně známé nejen divadelním historikům. A navíc Plannerovi občas selhává paměť. Waldemara Matušku kupříkladu Suchý „nevyhodil“ (jak říká Planner) ze Semaforu proto, že si k bídnému platu přivydělával na estrádách, nýbrž proto, že se několikrát nedostavil na představení, v němž účinkoval. A též si Planner mohl odpustit vykládat pikanterie. Třeba jak žárlivý manžel Evy Pilarové zpěvačku fackoval, či svou první ženu, sex idol šedesátých let Olgu Schoberovou, popisovat jako „ideální party girl“. V ten moment se z Planner Story stává Bulvár Story.
Ve Svobodné Evropě Planner připravoval a uváděl noční jazzovou hodinku Trailer, přátelil se šéfy stanice i s českou exulantskou komunitou. Pozoruhodné a objevné jsou v této části především ostře načrtnuté portrétky Júliuse Firta, Miloše Havla a Pavla Tigrida, který ho několikrát hostil v Paříži.
Celoživotní touha žít v Americe se Plannerovi splnila, když byl přeložen do newyorské redakce Svobodné Evropy. A opět v těchto kapitolách čteme trefné charakteristiky a osobní postřehy o plejádě kulturních a společenských veličin. A nejen českých. Vypovídají například o Andym Warholovi, Janis Joplin, Milesu Davisovi a „kamarádovi“ Plannera Gerrym Mulliganovi a mnoha dalších velkých jménech světové kultury a showbyznysu dvacátého století – skoro se zdráhám uvěřit, že je to všecko pravda. I špionáž je v jedné americké kapitolce zachycena. Planner se dobře znal s agentem StB Karlem Köcherem, jehož československá a sovětská rozvědka nasadila do CIA, a miloval jeho ženu (též špionku), jíž se marně pokoušel s manželem rozvést.
Zcela uvěřitelné jsou portréty českých osobností Ferdinanda Peroutky, Jiřího Voskovce a Miloše Formana, který do Plannerovy restaurace Duck Joint vodil hollywoodskou hereckou smetánku. Každý z nich jinak maskoval svou vrozenou plachost. Peroutka na konci života prý v nemocničním pokoji dokonce přijímal pouze Plannera a Peroutkova žena Slávka po něm manželovi posílala vzkazy.
Nu ano, kulturní velikáni jsou tu představováni tak trochu v nedbalkách, ale přečteme si tu i řadu neznámých informací, které mají kulturně-historickou hodnotu. Problém a slabost Kosatíkova knižního interview spočívá v jeho formě. Zdá se, že autor pouze přepsal magnetofonový pásek, a tak se tu setkáváme s primitivními otázkami a vsuvkami à la Co říkala?, Ale slyšel jsem, že jste se znali…, Chodil jsi s ní? I Plannerovy odpovědi jsou často podobně „neučesaně“ banální. Pavel Kosatík je, jak prokázal v mnoha svých knihách, skvělý stylista (a Planner též, jak dokazuje jeho citovaný dopis Pavlu Tigridovi) a patrně tu byl záměr dosáhnout co největší autenticity. Jenže kniha není rozhlas a vyhnout se banalitám a nešikovnostem vyžaduje magnetofonový záznam literárně stylizovat. Copak to oba protagonisté nevědí?
Pavel Kosatík: Planner Story. Euromedia Group 2021, 192 stran.
Komentáře k článku: Dobrodruh aneb (Ne)umění rozhovoru
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
