Divadelní noviny > Názory – Glosy
Dobrovolné vstupné jako hra
Leden jsme ve Studiu Hrdinů vyhlásili měsícem „dobrovolného vstupného“. S tímto nápadem přišla kolegyně Jindra Zemanová. Z počátku jsem si nebyl jistý, zda je to dobrý krok. Dobrovolné vstupné mám spojené se snahou získat diváky za každou cenu. A i když nemáme vždy vyprodáno, zatím nezájem publika nepociťuji.
Naše rozhodnutí bylo nakonec motivováno několika faktory. Kromě chuti vědět, kolik jsou lidé ochotni za návštěvu divadla (přesněji řečeno – za návštěvu našeho divadla) zaplatit, to byl především pokus o vstřícný krok pro ty, kterým je kultura z existenčních důvodů prakticky nedostupná. Vedlejším rozměrem tohoto přístupu je také interaktivita – vzniká společná hra před divadelní hrou. Ta však nemusí být každému příjemná. Po diskrétní volbě výše vstupného návštěvník zvolenou částku zaplatí u pokladny veřejně.
Debatovat o výši vstupného a o různých akcích s ním spjatých by mohlo být nekonečné. Je to ale nezbytné, protože otázka návštěvnosti souvisí i s grantovou politikou magistrátu (nikdo ze zainteresovaných asi nezapomene, že díky návštěvnosti měly být v nedávné minulosti nejvyšší dotace směřovány muzikálům). Otázka návštěvnosti a výše vstupného je pro provoz kulturní instituce zásadní. Provozovatelé proto vymýšlejí všelicos. Při snaze o náročnou a nepodbízivou dramaturgii je pro mě divadelní sál se slabou převahou diváků nad účinkujícími neustálou noční můrou. A samozřejmě nejen mou. Jsem vždy trochu v rozpacích, když přijdu do některých pražských divadel a dokážu pojmenovat každého diváka. Díky této „praxi“ si uvědomuji, že největší radost mi udělá publikum, jež neznám osobně…
Pro měsíc leden jsme tedy spustili akci „dobrovolné vstupné“. Pozitivní je, že se do této naší hry zapojuje hodně lidí a zmíněná interaktivnost není takovým negativem, jak jsem se obával. Částky, které lidé chtějí za představení zaplatit, se v některých případech vyšplhají nad výši standardní ceny lístku. Výjimečně někdo vyloví deset korun, ale ani jednou se nestalo, že by nám divák nedal nic. A dočkali jsme se také poděkování od diváků, kteří by v normálním režimu přijít nemohli, protože je standardní cena vstupenky nad jejich možnosti.
Myslím, že je na čase, aby se modely fungování, jako je dobrovolné vstupné a dobrovolnictví obecně, staly běžné i v českém prostředí. Především v anglofonních zemích se jedná o poměrně běžnou praxi, a to převážně ve státních institucích, např. v galeriích Tate Modern v Londýně (zde je vstupné oficiálně zdarma, ale ve skutečnosti zde platí princip dobrovolného vstupného), Guggenheim v NY, ale i v divadlech. Principy dobrovolnictví mohou být v době globální ekonomické krize a s ní spojené masové nezaměstnanosti cestou, i když pro obě strany trnitou, jak jeden z problémů řešit. Je však potřeba chápat, že se nejedná jen o práci zadarmo. Především mladí lidé po škole tak získávají praxi a senioři další uplatnění. Je to tedy aktivita oboustranně přínosná. Dobrovolné vstupné nebo vstupné zdarma by především ve státních institucích mělo být alespoň několikrát do roka povinné, neboť jejich návštěva se stává stále většímu množství lidí nedostupná.
P. S.: Oficiální cena vstupného do Studia Hrdinů je 250 Kč (150 Kč po slevě), průměrná cena vstupného vybraného v rámci dobrovolného vstupného se zatím pohybuje okolo 100 Kč.
Komentáře k článku: Dobrovolné vstupné jako hra
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
