Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Dobrý den, jedete na festival? (No. 5)
Úterní (22. června – pozn. red.) program letošních Regionů nabídl coby komár, divoce temperamentní, opět reprezentativní průlet po mnoha tvářích současného divadla profesionálního i amatérského, fúzí Divadla na Tahu a Nejhodnějších medvídků Praha, tradičně pod režijním vedením Andreje Kroba (Klešice, Domů z Velké války) počínaje přes novocirkusové řádění populárního Cirku La Putika v čerstvé inscenaci Kabaret Dynamit, až k soudobému, radostně-punkovému navazování na nejlepší tradice domácího lidového loutkářství v podobě tria skvostných miniatur Rudy Hancvencla ze spolku Vozichet V jednom lese, v jednom domku a malý hubený a jednooký. Střípek do mého publicistického oka však podvakráte v onom dni zabodlo dění na půdě Klicperova divadla.
Prvním zářezem do bulvy mé i svalu srdečního se stal Otcovrah vyšlý přímo z lůna pražské činoherní progrese, Divadla X10. Foto Dita Havránková
Prvním zářezem do bulvy mé i svalu srdečního se stal Otcovrah vyšlý přímo z lůna pražské činoherní progrese, Divadla X10. Postarší a prachem zapomenutí dávno již pokrytý text Arnolta Bronnena se v energické a sžíravě sarkastické režii Ondřeje Štefaňáka proměnil v myšlenkově ostře aktuální, divácky notně vyčerpávající, leč finálně vpravdě očistný zážitek z do detailu promyšleného konceptu, jenž výtečně kooperující herecké sexteto přijalo beze zbytku za svůj. V oslňujícím duetu společně s groteskní grácií vládnou Vojtěch Hrabák coby věčně ponižovaný syn a Jan Jankovský, který v nekompromisní jevištní vivisekci otcovské zvůle podává jeden z nejvirtuóznějších tuzemských výkonů posledních let. Sebevědomě se hlásí o profesní ocenění a definitivně potvrzuje svou pozici jednoho z nejzajímavějších, byť často přehlížených herců své generace. Odcházím nadšen tak, že se vznáším. Bezmála!
Rurální téma je opět stylisticky pentleno postmoderním křížením, jemuž dominuje výprava Evy Jiříkovské. Snímek z inscneace Sylva Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Foto archiv DFXŠ
Zásekem druhým se poté stává liberecká Sylva. Režisér a aktuální umělecký šéf pražského Švandova divadla Martin Františák se v nedávné době již podruhé divadelně vrátil k prozaické tvorbě Karoliny Světlé. Kříž u potoka tentokrát střídá Vesnický román a uherskohradišťský kulturní stánek liberecké Divadlo F. X. Šaldy. Režijní rukopis jurodivého valacha se ovšem nemění. Rurální téma je opět stylisticky pentleno postmoderním křížením, jemuž dominuje výprava Evy Jiříkovské a hudební doprovod (autor Nikos Engonidis), v němž se potkávají ozvěny folklóru z obou světových polokoulí s dědictvím českého undergroundu i vesnických diskoték posledních pětadvaceti let. V jádru vizuálně opulentní inscenace však tepe překvapivě pokorné srdce, poctivě následující regionální téma. Z dramatizace Tomáše Syrovátky sice zvláště v první půli dosti nevybíravě trčí románová struktura, přesvědčivost divadelních obrazů korunovaná kompaktními hereckými výkony však postupně nabírá na dominanci a naplněné hlediště Klicperova divadla se stává svědkem divadelního zázraku. V Sylvě si ruce podává letitá zkušenost ostřílených harcovníků s explozivní energií omladiny, s jejímž praporem si zde s vervou královny všech mažoretek sebevědomě pohrává Barbora Bezáková v titulní roli. Palce vzhůru, radost na stole a cesta šťastná… do úterní noci. Co víc si přát?
Pokračování zítra!
Komentáře k článku: Dobrý den, jedete na festival? (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
