Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

Dobrý den, jedete na festival? (No. 7)

Stará pravda praví: Pokud něco milujete, uteče to rychle!, a tak i Regiony ročník 2021 nabraly tempo doslova zběsilé. Dalšími pracovními povinnostmi navíc hnán, musel jsem své povětšinou radostné putování přepestrým programem tentokrát ukončit už o den dříve. Hradecký čtvrtek mne ovšem svým ultimátním protektorátním kombem definitivně přesvědčil o komplexní promyšlenosti letošní festivalové dramaturgie.

Exkluzivní přehlídka protichůdných emocí  byla zahájena úderem hodiny patnácté, kdy jeviště Besedy ožilo scénickou adaptací široce populárního retro-společenského románu Hana Aleny Mornštajnové, v dramatizaci a režii Diany Šoltýsové. Klicperovo divadlo zde opět nekompromisně potvrdilo konstantně vysoce údernou multigenerační sílu vlastní dámské šatny, pro níž by se v soudobém domácím kontextu jen těžko hledala konkurence. Režisérka má navíc s jevištním převodem prózy i prací s čistě ženskými kolektivy řadu pozoruhodných zkušeností, a tak se nasazení aktuálního knižního kultu mohlo jevit jako sázka na jistotu. Snaha o sevřeně kolektivní, přiznaně apelativní interpretaci emotivně naléhavého díla jistě v zástupech fanatických příznivkyň originálu vyvolá řadu orgastických reakcí, režijní rezignace na nadhled a ve druhé půli intenzivně vládnoucí davová hysterie ve výsledku jen posilují příslušnost předlohy ke koncentráčnickému kýči. Lucie Andělová i Anna Kratochvílová sice v ústředních partech podávají výkony bezpochyby úctyhodné, a ani na zbytku ansámblu nespatřuji vážnějších vad, bohužel všechny zúčastněné ženy protentokrát pokorně slouží vládkyni poněkud pomýlené (promyšlená divadelní metafora Třetí říše? Troufám si nemyslet!) a ubíjející monotónnost přívalu jevištních křivd zjevně ambicióznímu projektu odpustit nemohu. Je k Saulovu synu, cesta Daleká!

Následující jevištní epos 294 statečných, pražského Divadla pod Palmovkou, který ve svém finále málem přispěl ke zborcení Klicperova divadla vlivem bouřlivého potlesku, nejen potvrdil setrvale stoupající hvězdu dramatické i režijní tvorby Tomáše Dianišky, ale i skutečnost, že očistná přítomnost značné dávky nekorektního humoru původní vážné téma nijak neotupuje, ale naopak posiluje jeho naléhavost. Festivalové uvedení povedené inscenace se sice ve své první půli poněkud potýkalo s technickými, a temporytmickými problémy, spojenými zejména s přesunem do prostoru rozdílných dispozic, směrem ke svému finále se ovšem postupně vylouplo do nesmírné krásy, v níž velmi dobře sehraný kolektiv na tvůrčích váhách grandiózně poměřuje humor, utrpení i trochu nezbytného patosu. Bowieho ikonický hit dlouho již nezazněl v tak zdrcujících souvislostech! 294 statečných prokazuje diváckou přitažlivost, scénickou účinnost i nadčasovou platnost regionálního tématu i na půdě metropolitní. Jestliže Jiří Šulc ve své knize Dva proti říši přidává k příběhu Heydrichových atentátníků prvky westernu (respektive žánru noir), Dianiška na něj přímo navazuje, leč v souladu s vlastní generační příslušností neváhá pracovat s estetikou video braku, komixu i počítačových her. Zvláště opojná je pak bezmála spielbergovská kombinace židovských legend a multiplatformní arkádové legendy Contra. Stranger things z protektorátu? Nemohu nevolat bravo! Finální poděkování 294 statečným pak letí za to, že konečně představili Denise Šafaříka jako dobrého jevištního partnera a kvalitního herce. Bez dalších zbytečných přívlastků. Buď zapomenut, Kouzelníku Žito!

Loučil jsem se s Regiony šťasten z dech beroucího finiše, i rozlítostněn trochu předčasným svým odjezdem, však na ročníky další, už teď se těším. Neb Hradec Králové a jeho Regiony, toť láska věčná má jest. Tak zase někdy!

///

Projekt vydávání letních úvah, glos, reportáží a recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.

Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.

…

• Autor: Petr KlariN Klár
• Publikováno: 9. července 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Dobrý den, jedete na festival? (No. 7)

1. Pavel Pešek

   

   Jen na okraj k Haně v Klicperově divadle.

   Jakkoli chápu, že text pana Klára je spíše několika reportážními postřehy z festivalu než skutečným rozborem, v několika věcech mi to nedá. Tak například poznámka o tom, že výkony L. Andělové a A. Kratochvílové jsou úctyhodné a na zbytku ansámblu pan Klár nespatřuje vážnějších vad, je z mého pohledu nepřesná. Lucie Andělová je ve svém výkonu strhující a ostatní dámy jsou vynikající. Jejich schopnost nepředvádět se, nepřehrávat, nevyčnívat, ale trpělivě čekat a často na malém prostoru sloužit celku je (v každém profesionálním souboru) obdivuhodná.

   Naopak podepisuji slova pana Klára o velké síle dámské šatny Klicperova divadla.

   A ještě. Nevím, zda je vládkyně Diana Šoltýsová poněkud pomýlená, nejsem profesionál. Nevím ani, kam míří poznámky o divadelní metafoře Třetí říše či o Daleké cestě k Saulovu synu. Vím jen, že Hana v Klicperově divadle (byť, připusťme, prostředky na hranici citového vydírání diváka) dává možnost k mnohému zamyšlení. Vynechám otázku ženského údělu (přiznávám, že jako chlap se při takových inscenacích v hledišti stydím, jací jsme my CHLAPI často slaboši). Ale ten pocit, že když je někdo jinej, možná divnej a možná i smrdí, vždycky je za tím složitý lidský osud, a proto se nemá kopat do nikoho, ten si z představení odnáším. A (nejen) v tom je inscenace zatraceně současná.

   Těším se na podrobnou analýzu této dramatizace. A na Hanu do Klicperáku určitě přijeďte.

   09.07.2021 (8.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Petr KlariN Klár

   

   Milý pane Pešku,

   velmi Vám děkuji za komentář mého reportu, i správnou definici žánru. Podrobnější analýzu inscenace Hana, jakožto i dalších inscenací z letošních Regionů si budete moci přečíst v zářijových DN v bilančním článku, který aktuálně připravuji.¨
   Přiznávám, že záměrně poněkud drsné přirovnání ke Třetí říši se týkalo právě pokorného sloužení pomýlenému veliteli. Jsem si totiž jist, že přítomnost nadhledu by inscenaci značně pomohla. Ostatně ani autorka prozaické předlohy se ho zcela nezříká. Daleká cesta a Saulův syn, jsou filmové etalony žánru, ke kterým se autorka i režisérka logicky vztahují, leč jejich kvalit bohužel zdaleka nedosahují.
   Přeji Vám hezký den, a ještě jednou děkuji za Váš vstup do diskuse.

   S přátelským pozdravem,

   Petr KlariN Klár

   10.07.2021 (12.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ