Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Dokořán pro hudební divadlo (No. 4): Den čtvrtý a pátý
Malý princ Jan Cin ve svém nebeském království
Foto Městské divadlo Brno
V posledních dvou dnech má nejistota, co se letos na přehlídce Dokořán rozumí hudebním divadle, dostoupila vrcholu. Nikoli ještě u multimediální hravé inscenace pražského Studia DVA Malý princ na motivy knihy Antoina de Saint-Exupéryho. Vlastně literárně-výtvarně-jevištně-hudební kompozice ze symfonické hudby Kryštofa Marka (též textaře písní) na scénář a režii Šimona Cabana. Rodinné představení sestavené z magických obrazů vytvořených ve zvláštním stanu, který umožňuje jakékoli projekce a stínohry a vůbec technické drobnůstky (připomínaly Petra Nikla) a je vlastně nebeskou bání, pod níž žije a mluví svůj monolog Malý princ. Jan Cin je pro tu roli stvořený už fyzickými dispozicemi a pohybovými a gestickými schopnostmi. Sice krajní, nicméně jednoznačná možnost, jak může vypadat hudební divadlo. A třeba do budoucna bude, kdo ví. Jen je to na mě až příliš sladké, příliš básnivé, příliš poetické, příliš ušlechtile unylé. Diváci na Činoherní scéně Městského divadla v Brně byli uchváceni.
Zdeněk Junák moderuje setkání se skladateli Městského divadla: Zdenek Merta, Petr Ulrych, Karel Cón a Jiří Levíček
Foto Městské divadlo Brno
Koncertní přehlídku původních muzikálů napsaných pro Městské divadlo naopak moderoval ve dvoraně za horkého večera Zdeněk Junák bodře a rozšafně a jaksi hřmotně. V pořadu Sny brněnských nocí zaznělo devatenáct ukázek, nemohlo se začít jinak než písní Já jsem ty a ty jsi já v podání Markéty Sedláčkové, Kristýny Daňhelové a hlavně Zory Jandové, která přijela do Brna po dlouhé době. Na klavír spolu s kapelou řízenou Danem Kyzlinkem hrál poprvé od operace ruky Zdenek Merta, vystřídal ho ve svých opusech Karel Cón a nejmladší ze zdejších autorů Jiří Levíček. Jen Miloš Štědroň ve skladatelské sestavě chyběl, ale v repertoáru připomenut byl. Přijeli i sourozenci Ulrychovi a kromě toho, že zazpívali dvě písně z Koločavy, na koncertě pokřtili reedici legendárního alba Nikola Šuhaj loupežník, kmotry se stali Stanislav Moša a Zdenek Merta. Večer nemohl končit lépe než písní Zní v nás dávná přání z Mertova muzikálu Babylon, který zazpívala Zora Jandová se všemi, kteří na koncertě vystoupili. Dvorana byla plná, na mnohé zájemce nezbyly židle.
Na samé hraně hudebního divadla byla i pohádka Davida Wooda O Perníčkovi Horáckého divadla Jihlava. Přece prakticky ve všech dětských představeních se zpívá, proč zrovna O Perníčkovi? Nejspíš proto, že ho realizoval inscenační tým Městského divadla s režisérem Stanem Slovákem na pěkně vymyšlené funkční scéně Jaroslava Milfajta a v choreografii Martina Packa. Představení bylo řádně rozdováděné a skvěle komunikovalo s dětmi, kromě písniček tu hudba podporuje situace a herecké akce. Jsou náležitě rozpohybované a vedené tak, aby si na své přišli děti i dospělí. A výteční herci všechny fígle dobře prodali. Milá záležitost, přesně zacílená na děti a rodinné publikum. Pro všechna divadla, ale zvláště pro regionální a městská, jsou taková představení iniciačním setkáním dětí s divadlem a jsou velmi důležitá, vždyť kdo by si za pár let kupoval abonomá?
Závěrečné taneční a pohybové představení Zahrada pražské Laterny magiky nemá s hudebním divadlem nic společného, pokud nechceme prohlásit za hudební vše, kde zní hudba. Inscenaci v recenzi pro Divadelní noviny ostře odsoudila Nina Vangeli a já bych ještě zapochyboval nad tím základním, a sice o čem se vlastně hraje. Kultovní kniha Jiřího Trnky je pouze vstupní inspirací, a málo platné, do tanečního tvarosloví se sotva dají převést její hlavní kvality. Následují jen volné neuchopitelné obrazy, jimž dominují propracované kinetické vizuály, jimiž v prostoru rostou květiny, teče voda a tak. Krásné podívání na chvilku, ale co s ním významově? Druhá část představení je jen přílepkem, v němž se opakují stále stejná seskupení, pohybové a taneční figury a zase rostou květiny – a nuda. Sympatické tanečníky hodnotit neumím.
Studio DVA Praha – Malý princ. Na motivy knihy Antoina de Saint-Exupéryho. Symfonická hudba a texty písní Kryštof Marek, scénář Šimon Caban ve spolupráci s Darinou Abrahámovou, režie: Šimon Caban. Premiéra 6. prosince 2018.
Horácké divadlo Jihlava – David Wood: O Perníčkovi. Překlad Martin Světlík, režie Stano Slovák, choreografie Martin Pacek, scéna a kostýmy Jaroslav Milfajt, hudební nastudování a nahrávka Karel Albrecht. Premiéra 10. června 2018.
Národní divadlo / Laterna magika, Praha – Zahrada. Scénář podle stejnojmenné knihy Jiřího Trnky Pavel Knolle, Štěpán Pechar, David Stránský a Lukáš Trpišovský, režie Pavel Knolle, dramaturgie Lukáš Trpišovský, choreografie Štěpán Pechar a David Stránský, scéna Jan Brejcha a Mikoláš Zika, kostýmy Jan Brejcha, Pavel Knolle a Mikoláš Zika, výtvarník filmu a animace Tereza Bartůňková, animace a projekce Erik Bartoš, hudba Jan Šikl, light-design Jan Dörner. Premiéra 20. prosince 2018.
Komentáře k článku: Dokořán pro hudební divadlo (No. 4): Den čtvrtý a pátý
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
