Divadelní noviny > Burza Kritika
Don Carlo, kritické teze
Z premiéry opery Giuseppe Verdiho Don Carlo v Národním divadle, resp. v bývalé SOP, považuji za pozitivní jen koprodukci se zahraničním domem, s Finskou národní operou Helsinki.
Manfred Schweigkofler zrežíroval silácké průniky rádoby modernosti do nejtradičnější machy: do přeplácané realistické kašírky se spouštějí kovové lebky coby symboly motocyklových gangů, setrvale setmělé jeviště občas proříznou brutální neonové přímky. V jakémsi fantasy prostoru se potácejí provokativně oblečené postavy, Don Carlos víc než údajného punkera připomíná operetního cikánského barona, Elisabetta operetní divu, Filip II. opelichaného dragouna. A podobně.
Sotva se těmi rockovými či punkerskými či jakými proprietami, jimiž se inscenátoři ohánějí, chce něco podstatnějšího sdělit, ostatně sotva jdou rozpoznat ve špatně propečeném stylovém dortu pejska a kočičky. Pěvci statují a gestikulují jako před sto lety. O spoluhře nelze hovořit, vše se vykonává mechanicky, bez zaujetí, bez energie.
Michal Lehotský zpívá titulního hrdinu s námahou, stále se nezbavil vady výslovnosti, působí komicky snaživým přehráváním režijních pokynů. Elisabetta di Valois přesahuje hlasový obor Adriany Kohútkové, která víc než postavu hraje samu sebe.
Ani pro hlas Evy Urbanové není obtížná role Eboli, stejně jako pro Jiřího Sulženka není Filippo II. Oba alespoň usilují své postavy rozehrát pěveckým výrazem a logickým jevištním jednáním.
Pěvecky se překvapivě nedařilo Vladimíru Chmelovi v roli Rodriga, Velký inkvizitor v růžové sutaně s fantasy maskou nebyl v podání Olega Korotkova skoro slyšet.
Přezpívat hlučný, v nástupech často nepřesný a v jednotlivých nástrojích i chybující orchestr byl ostatně nadlidský úkol i pro tempově váznoucí sbor. Dirigent Jaroslav Kyzlink nastudoval partituru bez emocí, bez života, jen jaksi spořádaně. Divákům by se s omluvou mělo vracet vstupné.
Národní divadlo – Státní opera Praha – Giuseppe Verdi: Don Carlo. Autoři libreta: François-Joseph Méry, Camille Du Locle, hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink, dirigent: Jaroslav Kyzlink, Richard Hein, režie: Manfred Schweigkofler, scéna: Walter Schütze, kostýmy: Heidi Wikar, choreografie: Lotta Kuusisto, Olga Kyndlová, sbormistr: Blanka Juhaňáková, Orchestr a sbor Státní opery. Premiéra: 28. března 2013.
Komentáře k článku: Don Carlo, kritické teze
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Marcela Štědrová
Vážený pane Hermane,
pokud jste si nedokázal z tří hodin hudby a nasazení mnoha lidí odnést nic jiného než takovou otravu, nebude to možná problém představení. Pravděpodobně jste si vysvětlil svou profesi kritika jako člověka, který musí a priori vše kritizovat. Je smutné, že místo abyste divadlo lidem přibližoval a zprostředkovával, v podstatě je demotivujete. Umělce i diváky. To je ale obecný problém českých operních kritiků. Člověk by, vzhledem k Vašemu věku očekával jistý nadhled.
M. Štědrová
02.04.2013 (10.34), Trvalý odkaz komentáře,
,Petra Hola
To je April, ze? To jsem si oddychla, protoze jsem byla na premiere a jestli tam neco bylo, tak prave emoce a zivot. Vstupne rozhodne vratit nechci, i kdyz bych nejake vytky mela. A mimochodem chvalit Urbanovou (ktera nemela zadne vysky) a kritizovat Lehotskeho (ktery zpival uzasne) muze jen clovek s velmi spatnym sluchem, ci jinymi nez objektivnimi zamery.
02.04.2013 (10.39), Trvalý odkaz komentáře,
,Jitka Zerhauova
Představeni jsem neviďěla, ale z textu kritiky je zjevné, že pan „kritik“ je zaujaty.
02.04.2013 (14.41), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Paní Zerhauová, zdravím.
Dokud něco neuvidím, nebudu se k tomu vyjadřovat – vaše suverenita je obdivuhodná!
02.04.2013 (14.48), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Děkuji za ohlasy!
Ani Apríl, ani zapšklost kritika, kdybyste věděly, jak rád chválím, a také tak činím, jak jen mohu.
Tři poznámky, možná, promiňte, rady:
1. Kritika je subjektivní, a hodně záleží na tom, jak si člověk utvoří jakýsi estetický ideál – zřejmě se v něm lišíme. A protože estetický ideál je součástí našeho hodnotového systému, našeho já, považujeme jiný názor za ohrožení naší identity a podle toho reagujeme – předložily jste názorný příklad. Tedy pokud si někdo myslí něco jiného, neútočte na něj, že je zapšklý, že neslyší, ale napište názor vlastní, proč a co se vám líbilo nebo nelíbilo. Kritika není nic jiného než názor k diskusi.
2. Jestliže je ona „kritičnost“ obecným problémem českých operních kritků, pak mohu snadno opáčit, že nekritičnost a neschopnost rozeznat kvalitu je obecným problémem českého operního publika. Obé je, s odpuštěním, hloupost.
3. Prosím čtěte pozorně: napsal jsem, že Eboli je mimo možnosti Evy Urbanové, ale že se snažila – opravdu si myslíte, že jí za roli chválím? Že roli zazpívala lépe než pan Lehotský tu svou? Chválím jí za přístup, za který bohužel nemohu chválit mnohé jiné.
Potěšily jste mě, že jste napsaly, o umění se má a musí diskutovat. Doufám, že se k nám někdo přidá.
02.04.2013 (14.46), Trvalý odkaz komentáře,
,Jirka Zerhauová
Mozna se Vám, pane Hermane,
zdám suverenní, ale nemohu uvěřit dle uměleckého obsazení premiery, že bylo vše špatně. To by museli všichni umělci být po divokém mejdanu. Po takové zdrcující recenzi si sotva kdo koupí vstupenku na tuto inscenaci. A to je asi cílem některých kritiku. Ať žijí prázdná hlediště ! Naštěstí tento plátek moc lidi nečte!
02.04.2013 (15.37), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Paní Zerhauová,
skutečností je, že mě odsuzujete za názor na něco, co jste neviděla. Není, co byste vysvětlovala, v hokeji byste za to dostala trest alespoň do konce utkání. Plátek nechávám bez komentáře…
02.04.2013 (16.59), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Ještě, paní Zerhauová:
kritika není PR, prázdná nebo plná hlediště jsou věcí umělců.
02.04.2013 (17.05), Trvalý odkaz komentáře,
,Marcela Štědrová
Já bych od kritika očekávala,
samozřejmě čistě podle svých subjektivních představ, trochu objektivnější a profesionálnější rozbor díla v širším kontextu. Já také nejsem nekritická, jak říkáte, oba postoje jsou hloupost, proto mě udivuje, že se jí dopouštíte v podobě tak extrémně zjednodušujícího článků. Váš příspěvek je, (dovolíte) opět podle mého subjektivního hlediska spíš dehonestační noticka než kritika. I když uznávám, že je mnoho věcí v tomto představení diskutabilní, vadí mi hlavně přístup. Především hledání toho co je špatně a opomenutí zmínit i to dobré. A vskutku si to neberte jako osobní útok. Necítím, že by byla má identita ohrožena Vaším názorem. Mír s Vámi.
02.04.2013 (16.43), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Paní Štědrová,
to, co jste četla, jsou kritické teze, tedy jakási tresť toho nejpodstatnějšího. Ano, mohu to dávat do kontextů a souvislostí, v kritice musím, a učiním tak. Nicméně na hodnocení pěvců i inscenace nemám co měnit. Kritika nemůže být „objektivnější“, jen argumentovanější, ve stručnosti tomu tak je. Mějte se hezky, přeji hodně dobrých operních zážitků.
02.04.2013 (17.03), Trvalý odkaz komentáře,
,Zbyněk Brabec
Ačkoliv mnohokrát
s Josefem Hermanem nesouhlasím, tentokrát popsal inscenaci tak, jak jsem ji vnímal i já. Příšernou inscenaci jsem absolvoval ještě jednou na druhé premiéře, kde téměř všichni zpívali lépe než první obsazení. Akorát bych se zastal pana Lehotského – měl průrazné výšky a hlas se dobře nesl přes orchestr. Bohužel šišlá a občas působí jako „kašpárek“. Na druhé premiéře vítězila Bogza, Brückler (!!!), Mikuláš, Vele – ti všichni byli lepší než jejich alternanti. Také hrál lépe orchestr a zpíval sbor. Druhou premiéru kazila především paní Fabianová svým distonováním. Nechápu, proč do toho neobsadili Hajnovou, Sýkorovou nebo Jalovcovou. Don Carlo se bez Eboli hraje těžko!
03.04.2013 (23.49), Trvalý odkaz komentáře,
,Petr Pavlovský
Neměl by být opraven
ten nemilý překlep v nadpise? Chybí S!
04.04.2013 (8.37), Trvalý odkaz komentáře,
,Petr Pavlovský
Omlovám se,
Don Carlo je italsky, a tedy správně!
04.04.2013 (9.04), Trvalý odkaz komentáře,
,