Dopis z Berounky
Yellow duc! duc! diamonds duc! duc! in the light duc! duc! we found love in a hopeless place duc! duc! we found love in a hopeless place duc! duc! duní z Passatu zaparkovaného na břehu. Dveře otevřené dokořán, na sedačce leží rozvalený mladík v černých brýlích s bosýma nohama položenýma na volantu. Rybaří. Pruty upnuté do vidliček s elektronickým hlásičem čeká, až se ozve: pííííííííííp! Dneska už není potřeba sedět u vody a koukat se na splávek. Pííííííííííp! Místo záběru se ale ozvalo dong! dong! dong! Mobil. Z vedlejšího auťáku se vysouká pupkáč v tílku: Gde si ty jantare? (pauza) Ale hovno! (pauza) Dyť se na Lahovickej most koukám. (pauza) Jo, je to zasekaný. (pauza) Řikám ti přijeď. (pauza) O.K. Chlápek dá mobil do kapsy a opět zaleze do auta sledovat na notebooku rozkoukaný thriller. Záběr mu přece ohlásí elektronika. Na protějším břehu se mezi olšemi krčí dvě šedivé postavy, jedna vytahuje z vody vezírek a druhá se rozhlíží po okolí a očividně nebude všechno úplně košer. Odhaduji to na cizozemské dělníky; pytlačením si jich tu obstarává večeři spousta. Cosi říkají, já ale zaslechnu pouze jediné slovo „damój“. Prásk! S vezírkem, v němž jsou uvězněné čtyři plotice, mužik bací o zem. Prásk! Znova. Prásk! dokud nejsou plotice ubité. Můj odhad byl správný, jde o příslušníky některého z východních národů, u nichž má život v historické tradici lacinou cenu, ti se s tím nepářou. Mezi tím se kolona na mostě pozvolna dává do pohybu. Zoum! zoum! a už zase auťáky sviští po okruhu a jejich monotónní svist se nese do údolí. K řece přijíždí další auto. Kde je kurva fix ta marinovaná krkovice? Žes koupila u pumpy dřevěný uhlí je mi teď platný jak mrtvýmu zimník. Bum! Vztekem brunátný rabachol s třísknutím zavřel kufr. Ta jeho se posadila na rozkramařené haraburdí potřebné na grilování a pláče. Do prdele! řve rabachol, neřvi mi tady! Následující zvuk bylo dlouho obtížné rozeznat: bzzzzzzzzzzzzzzzzzz! dokud se na obloze neobjevil rádiem řízený model dvojplošníku. Příští hodinu bude bzučet a kroužit a dělat loopingy nad hladinou červený Pitts Special. Vtom se rozhrnou rákosiny a mezi nohama mi proběhne pitbull; a už je ve vodě. Šplouch! Co na tom, že mě pocákal od hlavy k patě. Bene! Bene! no ty jsi šikula, chválí ho páníček. Já jako bych tu vůbec nebyl, centimetr nad mým uchem proletí tenisák. Přines Bene! Honem pryč odsud, chytat na tomhle fleku už beztak nemá cveka – řeku brázdí malý nafukovací člun s echolotem. Zatímco frajer s doutníkem skousnutým v koutku úst obsluhuje motor a kormidluje, jeho kolega na přídi zkoumá monitor. Na něm se objevují ryby v podobě černých stínů. Snadno se na něm rozezná hejno drobných ouklejí i kapitální štika. Potom už stačí naservírovat jí nástražní rybku přímo před nos. Teď ale po dravcích jako by se řeka slehla. Nic! volá rybář od monitoru. Furt nic! jeď dál. Jak nad tím přemýšlím, než kvůli úlovku samotnému chodím k řece pro překvapení. Třpytka se zanoří pod hladinu a najednou bác! rána do prutu, vlasec napjatý k prasknutí, naviják cvrliká. Co to může být? Sumec? Nebo snad candát? Jenomže echolot mě o veškeré překvapení definitivně připravil. Nehybný stín na monitoru není číhající sumec, ale potopená roura od kamen. Na vlně vyvolané průjezdem člunu se houpe prázdná pet flaška. Hned prvním hodem se mi podaří zaseknout trojháček za vroubkovaný uzávěr. Než ji zase pustím dál po vodě, vložím do ní tenhle dopis a s ním nechám po Berounce odplavat jedno nepovedené odpoledne mezi tzv. tichými blázny.
Michal Šanda
spisovatel
Literární noviny číslo 35/2012 vyšly 30. srpna 2012.
Komentáře k článku: Dopis z Berounky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
