Dopis z Itálie
Kdybych si mohl vybrat, kým bych chtěl být, chtěl bych být Italem. Jsem starý, šedivý, mám břicho, takže bych byl starý šedivý Ital s břichem. Jmenoval bych se třeba Pietro Zotti. To zní dost dobře. Říkali by mi signore Zotti. Bydlel bych v jednom z přímořských letovisek. Měl bych dům v tiché ulici, která by vedla k moři a jmenovala se třeba via Dante nebo tak nějak. Ten dům by byl obrostlý zelení a měl velkou terasu. V zahradě by byly palmy, olivy, pinie, ibišky, fíkusy, datlovníky, azalky, bazalky, rododendrony a další stromy a keře, které bych neuměl pojmenovat. Nezáleželo by na tom. Nepracoval bych. Pronajímal bych čtyři apartmány v zadním traktu domu. Měly by samostatné vchody, takže bych nájemníky nikdy nemusel vidět. O kontakty by se starala žena. Já bych byl scrittore. Kdysi dávno jsem vydal pár knížek, co se docela prodávaly a měly úspěch. Žádné čtenáře už bych ale neměl. Moji čtenáři by byli mrtví. Někteří obrazně, někteří doslova. Znalo by mě možná pár studentů na Severu, ale u nás v městečku nikdo.
Ráno bych důkladně pokropil příjezdovou cestu, kachličky na terase a v okolí domu, zapnul bych zavlažování na zahradě a šel pro čerstvé brioše a pane bianco za roh do pekárny. Pekař Emilio by měl jako každý den po ránu plno keců. Zdržel bych se jen tak, abych neurazil.
Snídali bychom na terase. Možná bych se zeptal ženy, jestli hosté už zaplatili nebo něco v tom smyslu, abych projevil zájem o byznys. Mluvila by hlavně naše dcera. Odbíhala by od stolu a dělala všecko, aby nemusela koncentrovaně konzumovat.
Po snídani bych odjel svým starým puntem do přístavu. Vzal bych člun a vyrazil na moře. Někdy s rodinou, někdy sám. Možná bych nalovil pár ryb, anebo taky ne. Kdybych byl sám, zakotvil bych, hleděl bych na moře a představoval si, co všecko bych mohl napsat, kdyby o to někdo stál. Ale nedělejme si iluzione. Libri e morti.
Siestu bych prospal. Odpoledne bych vybavil nějaké věci kolem apartmánů, kdyby bylo třeba. Něco bych dotáhl, něco uvolnil, na něco zavolal opraváře. Zaplatil bych, co by bylo třeba, zakalkuloval bych si, jestli přežijeme zimu, a čekal na podvečer.
Vedro by jen pozvolna ustupovalo, chodníky by ještě sálaly, když bych odcházel do osterie nebo trattorie o pár ulic dál. Žena by si zatím pustila televizi a dívala se třeba na Itálie hledá talent.
Prošel bych kolem hřiště, kde by chlapi kolem padesátky hráli fotbal a neustále na sebe pokřikovali a všecko komentovali. Dál už by byl v ulicích klid. Potkával bych táty s dětmi, kteří by se vraceli domů a zdravili mě buona serra a já bych jim stejně důstojně odpovídal. A pak bych se posadil ke stolku na ulici mezi své kámoše. Objednal bych si jedno perroni, usrkával ho a jen tak se díval a poslouchal a kolem by projížděli mladí kluci na motoretách a snažili se sbalit jakékoliv holky, ve vzduchu by poletoval testosteron s benzínem, spálení turisté by fotili moře, dětem by padaly zmrzliny na chodník a kámoši by mluvili a mluvili o tom, co každý den. O fotbale, o průseru, co zas udělal Berlusconi, o tom, že ta holka, co jde po protějším chodníku, má krásné kozy, kozy tutti, a když byl Giuseppe mladý, tak… A Franco zas chodil na základku s Umbertem Ecco a byl to děsný vůl a šprt… A nestor Mario by vzpomínal na staré zlaté časy a opakoval, že Musollini to myslel dobře a já bych seděl a popíjel pivo a přikyvoval nebo říkal: Jo, jo… To jsou věci… Svět se změnil… Za nás by se to nestalo. Samozřejmě bych to říkal italsky, protože bych byl Ital.
A pak bych se vrátil domů. Mohl bych jít po čichu, protože celou ulicí by voněly smažící se ryby. Po večeři by žena uložila dceru a my bysme seděli dlouho do noci na terase. Bylo by příjemné teplo. Ona by si četla třeba časopis, já bych pil víno a psal lyrické básně o tamaryšku, o moři, o písku a o marnosti. Při usínání by se mi zdály fantastické. Hned ráno bych je ale vždycky roztrhal a vyhodil. Pak bych šel kropit tu příjezdovou cestu a tak dále. Krásný život.
Jo, a třídil bych odpad, aby s tím kluci úplně dole na Jihu neměli tolik práce, až to budou vyvážet někam do moře.
Zdeněk Zapletal
scrittore, Italia
LtN číslo 39 vyšly 30. září
www.literarky.cz
[email protected]
Komentáře k článku: Dopis z Itálie
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
