Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Dopis z Makedonie

    Kdyby se soutěžilo v počtu soch Cyrila a Metoděje na kilometr čtvereční, Makedonie by zcela jistě získala zlatou. A nejsou to žádné podměrečné sošky. Vyvedené v poctivém bronzu, pět metrů žádná míra. Makedonci slavili 8. září dvacetiletí samostatného státu a slavili sochami. Být sochařem v Makedonii musí být šťastné povolání. Po celé zemi je rozeseto několik set soch. Majstrštykem je 13 metrů vysoká socha Alexandra Velikého ve středu metropole Skopje, shlížející z desetimetrového podstavce z bronzu a mramoru na sochu císaře Justiniána I., který se ve Skopji narodil a na památku čehož ho vytesali do mramoru, na cara Samuila, Filipa Makedonského a na řadu makedonských buditelů, kteří měli nárok na bronz. Při vztyčování soch lidé plakali štěstím. Třebaže car Samuil byl vládcem první bulharské říše a Justinián I. Veliký vládl říši východořímské a s dnešní Makedonií toho moc společného nemají. Tak jako pro některé Slováky byl jejich prvním vládcem Svatopluk i pro Makedonce jsou to jejich císaři.

    Makedonští politici to nemají lehké. Ve snaze nenaštvat Řeky, hovoří pouze o „válečném jezdci“, třebaže ten vypadá, jakoby z oka vypadl právě Alexandru Velikému. Člověk by si řekl, že Řekové mají v současné době jiné starosti. Kdepak. Socha na Makedonském náměstí je rozzuřila na nejvyšší možnou míru. Prostě na Alexandra Makedonského jim nějací Makedonci sahat nebudou. Jinak bude se vstupem do EU utrum. V první dekádě své samostatnosti Makedonci ustupovali, změnili slova hymny i vlajku, státní znak si pro jistotu ponechali z jugoslávského období, jen ta rudá hvězda nad klasy zmizela. Když zjistili, že jim to není nic platné, tak nasadili nacionalistickou notu. Architektuře tato změna moc neprospěla. V prvním desetiletí byla postavena budova opery a baletu ve funkcionalistickém slohu, strohém, ale velmi zajímavém. Funkcionalistické je i sídlo prezidenta.

    Současná výstavba veřejných budov vzbuzuje úžas. Na břehu řeky Vardar roste vládní centrum ve slohu, který by se dal popsat jako klasicismus střihnutý Byzancí a empírem. Vypadá to impozantně. Impozantně strašně a bude to stát pět miliard korun. Jen tak na okraj – Alexandr stál na naše peníze 337 milionů. Na vrchu Vodno nad Skopjí stojí také největší kříž na světě, 66 metrů vysoký, lze ho vidět prý z dálky až 30 kilometrů. A zrovna z té části Makedonie, kde žije albánská menšina, která si staví mešity s minarety…

    Na sochy není chudý ani Ohrid, sídlo sv. Klimenta a sv. Nauma, poté, co je Svatopluk vyhnal z Moravy. Oficiální propaganda tvrdí, že tam Kliment založil první slovanskou univerzitu, což je trochu nadnesené, byla to spíše literární škola. Přesto se mu podařilo vychovat přes dva tisíce žáků, kteří psali hlaholicí a šířili vzdělanost po celém Balkáně. Kromě toho vzdělal a jako biskup vysvětil takřka tři tisíce pět set kněží. Na opačném konci Ohridského jezera si zařídil Naum léčebnu a dávno před Priessnitzem zavedl vodoléčbu. I dnes je voda jezera neuvěřitelně čistá, je vidět každý kamínek na dně. Na hladině se odrážejí okolní hory a neuvěřitelných 356 kostelíků. A sochy sv. Cyrila a Metoděje, Klimenta a Nauma a celé plejády vynikajících makedonských literátů, kteří na jejich odkaz navázali. Makedonci se s nimi fotí, kladou k nim květiny. Měl jsem pocit, že jsem se posunul v čase. Takhle nějak vypadalo národní obrození.

    Aleš Bluma

    Literární noviny
    číslo 41/2011 vyšly 13. října.

    www.literarky.cz
    [email protected]


    Komentáře k článku: Dopis z Makedonie

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,